Nádvoří Musea Kampa se letos proměnilo už potřetí v letní scénu, jež připomíná osudy ikon novodobé české historie. Po Medě a Werichovi přichází na řadu Marta, divadelní recitál zinscenovaný u příležitosti 80. narozenin Marty Kubišové. Na realizaci se opět podílela scénáristka a producentka Daniela Sodomová spolu s režisérkou Adélou Laštovkovou Stodolovou. V hlavní roli Marty alternují Berenika Kohoutová a Hana Holišová.
Marta Kubišová se do obecného povědomí zapsala coby členka tria Golden Kids, přestože skupina ve složení Kubišová–Neckář–Vondráčková neměla dlouhého trvání; vznikla na sklonku 1968 a od roku 1970 měla Kubišová zákaz vystupovat. Mimoto získala zpěvačka v souvislosti s tehdejším politickým režimem pověst člověka, který nesklonil hlavu a neohnul páteř. O signatářce a pozdější mluvčí Charty 77 se hovoří jako o hrdince, tuto nálepku však sama Kubišová odmítá. Ostatně i při setkání s tvůrci Marty jí Sodomová s Laštovkovou Stodolovou přislíbili „sejmout z ní břemeno hrdinky, jež jí bylo přisouzeno“. Jenže čím víc se inscenace snaží zdůraznit pokoru a prostou zásadovost Marty Kubišové, tím víc je patrná neobyčejnost těchto vlastností. Tenkrát i dnes.
Inscenace Marta sleduje životní osudy hlavní hrdinky od konce 50. do začátku 90. let minulého století. Zabývá se tedy obdobím, během kterého měla Kubišová převážně zakázáno zpívat a vystupovat. Paradoxně by se však představení dalo označit spíše za koncert než divadlo. Tomuto dojmu napomáhá také fakt, že inscenace nemá téměř žádnou scénografii a kulisy nahrazuje prostor pro hudebníky. Ostatně sami tvůrci označili Martu za recitál. Hudba tak logicky tvoří středobod celé inscenace, okolo níž se odvíjí to ostatní. Divadelní části slouží jako pouze přemostění mezi skladbami a jednotlivé situace jsou spíše načrtnuté než detailněji rozpracované. Vyjma scény s předáváním Slavíků, která byla k ostatním jevištním skicám naopak neúměrně dlouhá.
Přesto se scénáristce Daniele Sodomové a dramaturgyni Janě Sloukové podařilo přenést na scénu většinu klíčových osob, jejichž osud se protnul s tím Kubišové. Od Heleny Vondráčkové s Václavem Neckářem přes manažera Bohuslava Ondráčka a manžely Jana Němce a Jana Moravce až po přátelství s Václavem Havlem. Herci v tomto případě neztvárnili pouze jednotlivé postavy, ale vytvořili také kapelu, jež výjevy z Martina života hudebně ilustruje.
Ačkoli po divadelní stránce inscenace Marta příliš neuspokojí, po té hudební jde o dobře odvedenou práci.
Co se obsazení týče, každá role má minimálně jednu alternaci. Ve mnou navštíveném představení hrála Martu perfektní Berenika Kohoutová, která postavě životem i režimem stíhané zpěvačky dodala vážnost a zádumčivost. Ovšem u takto vystavěného obrazu Marty Kubišové působila její účast na rozverném projektu Golden Kids nejen kontrastně, ale i úsměvně.
Z ústřední trojice kromě Kohoutové nadchnul také Denis Šafařík v roli Václava Neckáře, naopak Sara Sandeva za oběma herecky i pěvecky lehce pokulhávala. Nebyl to ovšem tak propastný rozdíl jako například u loňského Wericha, kdy to byl navíc Vojtěch Kotek v hlavní roli, kdo nestačil svým kolegům Danielu Švábovi a Matouši Rumlovi.
Vezmeme-li v potaz obsazení jako celek, jako kapelu, pak je na místě pochválit Petra Zemana, který je podepsaný pod hudbou i pěveckým nastudováním (spolu s Lindou Finkovou). Ačkoli po divadelní stránce inscenace Marta příliš neuspokojí, po té hudební jde o dobře odvedenou práci.
