Ján Kuciak byl zkušený mladý žurnalista, který na slovenské scéně nebojácně a detailně rozplétal skryté vztahy novodobých oligarchů s politiky na nejvyšší úrovni. Svou práci dělal natolik dobře, že musel být umlčen. K jeho úmrtí došlo v únoru 2018, ve dvaceti sedmi letech. Chladnokrevnou vraždu, která načas otočila kormidlo politických dějin Slovenska, nyní připomíná dokument Kuciak: Vražda novináře.
Režie dokumentu, který vznikl v česko-dánsko-americké koprodukci, se ujal Matt Sarnecki. Americký režisér, jenž dlouhodobě žije v Maďarsku, natočil snímek čistě, s důrazem na fakta a přehledný výklad událostí, jež následovaly po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Sarnecki projevuje cit pro zkratku, dále hojně využívá materiálů z dobového televizního zpravodajství a policejních záznamů. Páteř dokumentu tvoří skvěle vybrané talking heads v podobě Kuciakových kolegů, právních zástupců a dalších aktérů odhalujících případ brutální vraždy novináře a jeho snoubenky.
Film začíná nevinnými záběry Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové při obyčejném nákupu. Pohled na jejich bezstarostnost však mrazí vědomím, že jsou tajně pořízené člověkem, který má za úkol dvojici sledovat. Režisér na nic dlouho nečeká, hned poté přichází informace o vraždě obou mladých lidí následovaná televizním záznamem z vystoupení policejního prezidenta v médiích.
Toto je první silný moment filmu – pro diváka neznalého poměrů politického fungování slovenské vládnoucí garnitury je lehké nechat se zmást vizuálně upřímným projevem policejního prezidenta Gašpára během tiskové konference informující o vraždách Kuciaka a Kušnírové. Přesvědčivě a s uvěřitelným dojetím prezentuje obě vraždy jako neomluvitelný akt, který bude se vší pečlivostí vyřešen. Nesouhlasné reakce přítomných novinářů však dávají hned v úvodu na srozuměnou, jaká hra se na Slovensku hraje a jaké mají politici v novinářích soupeře.
Nejsilnějšími scénami ve filmu jsou ovšem rozhovory, či spíše monology rodičů obou obětí, jež navíc měly krátce před svatbou.
Kuciak se věnoval věcem, jejichž existenci pod povrchem oficiálně západoevropského státu všichni jen tušili – provázání mafiánských ekonomických zájmů s politickými a právními složkami slovenského státu, zajišťujících beztrestnost zúčastněních a jejich „klid na práci“. Mezi hlavní aktéry, kteří měli na svědomí propojení politických a bezpečnostních složek s podsvětím, patřili premiér Robert Fico, ministr vnitra Robert Kaliňák a již zmíněný Gašpár. V dokumentu pak sledujeme vzedmutí vlny pasivního odporu veřejnosti proti politickému establishmentu, který zapříčinil proměnu Slovenska v zemi, ve níž se novinářům otevřeně vyhrožuje a v případě Kuciaka dojde dokonce k vraždě.
Díky skvělému střihu plynou události dynamicky a zachycují rychlou proměnu výše uvedeného tria. Zpočátku stojí před novináři sebejistí, nedotknutelní a arogantní politici, kteří se ničeho nebojí. S každou novou tiskovou konferencí premiéra Fica však roste počet lidí na demonstracích, kteří žádají jeho odstoupení. Tváře a chování vládnoucí trojky se začínají radikálně měnit. Najednou vidíme osoby zbabělé zodpovídat otázky novinářů a blábolící nesmyslné informace, zatímco veřejnost hltá nedokončený Kuciakův článek o provázání italské mafie se slovenskými politiky.
Tragikomedie vrcholí v okamžiku, kdy Fico teatrálně nabízí milion eur vyskládaný v bankovkách na stole za informace vedoucí k dopadení pachatele. Je jasné, že tohle již Slovensko nedokáže unést a opozice s oporou veřejnosti všechny aktéry dotlačí k rezignaci.
Dále se odehrává příběh vyšetřování samotné vraždy a její propojení s Marianem Kočnerem – podnikatelem s nadstandardními vztahy s politiky a jurisdikcí, k němuž jako objednavateli vraždy vedou všechny indicie. Následuje přehledný popis vyšetřování celého případu, který vyvrcholil obviněním Kočnera a jeho pravé ruky Zsazsové. Dostatečně přehledně se zde vysvětlují cesty směřující k propojení konkrétních osob s vraždou Kuciaka (výpisy ze sítě Threema doručené novinářům, unikátní svědectví lidí), včetně samotného vraha.
Nejsilnějšími scénami ve zbytku filmu jsou ovšem rozhovory, či spíše monology rodičů obou obětí, jež navíc měly krátce před svatbou. Rodiče Jána Kuciaka jsou očividně zlomení bolestí ze ztráty syna, zároveň působí smířeně. Vyzařuje z nich zvláštní síla, díky níž člověk vnímá hrůzu celého činu o to silněji. Matka Martiny je již od pohledu energičtější, radikálnější a odhodlaná za svou dceru bojovat všemi prostředky. Obě strany každopádně tvoří silnou koalici rozhodnutou dojít si pro spravedlivou katarzi.
Tu nakonec film nepřináší, konečný rozsudek nad Kočnerem bude vyhlášen až v dubnu tohoto roku, jakkoli je dílčí útěchou jeho odsouzení za prokázané ekonomické delikty. Nejdůležitější je proto odkaz Jána Kuciaka, který v dokumentu interpretuje jeho kolegyně, ředitelka a zakladatelka investigace.cz Pavla Holcová. Ta naznačí, že Kuciak chtěl svou prací přitáhnout masovou pozornost k reálným problémům Slovenska, paradoxně se mu to však podařilo až po smrti. Na jak dlouho, zodpoví budoucnost.
