Když se oznámí nový film z jakéhokoliv oblíbeného fantasy universa, často se jeho fanoušci rozdělí na dvě skupiny. První se nemůže dočkat, až spatří své oblíbené lokality a postavy na plátně. Druhá se naopak děsí, kdo zase zprzní jejich zamilovaný lore. Základní otázka proto zní: podařilo se autorům snímku Dungeons & Dragons: Čest zlodějů rozptýlit obavy škarohlídů?
Dungeons & Dragons, později v české variantě známé jako Dračí doupě, patří mezi zásadní milníky geekovské historie. Původní hra spatřila světlo světa v roce 1974, na jejího českého bratříčka jsme si museli počkat do roku 1990. Její vznik předznamenal nikoliv pouze miliony probděných hodin u samotné hry, ale Dungeons & Dragons považujeme za „otce žánru RPG“. Zfilmování fantasy kultu s sebou nese mnohá úskalí a dlouhou řadu propadáků na toto téma už někdo těžko spočítá. Vzpomeňme například na Uwe Bolla, který nás po léta statečně zásoboval svými škváry. Zavděčit se vášnivým hráčům zkrátka není žádná legrace.
Johna Francie Daleyho a Jonathana Goldsteina sice stále můžeme považovat za režisérské zelenáče, avšak zatěžkávací zkoušku zvládli. Jejich film se nesnaží hrát si na nejepičtější výpravu všech dob. Nevyniká přehnanou pompézností, což zpravidla u filmů s fantasy tématikou bývá na úkor logiky a plynulosti příběhu. Sice se snaží místy přinést velkolepé scenérie, především pak ve městě Neverwinter, ale většina lokalit je spíše úsporného charakteru. Není to jeden z těch filmů, kdy veškerý rozpočet spolklo animační studio, zatímco scénář producenti přenechali středoškolskému studentovi na praxi.
Silnými stránkami Dungeons & Dragons: Čest zlodějů jsou totální stereotypizace, zlehčování extrémně nebezpečných situací a místy také trocha infantility. Že tyhle vlastnosti nelze považovat za pozitiva? Omyl! Přesně v nich tkví duch a podstata dračáku. Hru si prostě vychutnáte nejlépe s podobně laděnými kamarády. Žádní Tolkieni, ale partička natěšená na jednoduchou zábavu. A přesně tohle film skvěle vystihuje. Největší odměnou pro tvůrce bude, když si skalní fanoušci deskovky u některé ze scén vzpomenou, že stejně jako hlavní hrdinové i oni kdysi řešili srovnatelnou situaci podobně prachbídně.
Hlavní postavy totiž nejsou žádní velcí myslitelé. Autoři do nich přitom promítli správné stereotypy. Základ party tvoří přitrouble výmluvný bard Edgin (Chris Pine), surová barbarka Holga (Michelle Rodriquez), čaroděj Simon (Justice Smith), který má v ovládání magie velké rezervy, a druidka Doric (Sophia Lillis), jež se umí proměnit ve zvířata. Skvěle do snímku zapadají i záporáci – temná čarodějka Sofina (Daisy Head) a švindlíř Forge (Hugh Grant). Všem jejich role sedla. Pamětníky legendární pecky Baldur‘s Gate jistě potěší, že za celým jejich plánem stojí mocný lich Szass Tam.
Dungeons & Dragons není jedním z těch filmů, kdy veškerý rozpočet spolklo animační studio, zatímco scénář producenti přenechali středoškolskému studentovi na praxi.
Určitě by se dalo na následujících řádcích blíže popisovat příběh a jednotlivé dějové zápletky. Ale proč? Zde na sto procent platí, že cesta je cíl. Musím ale vyzdvihnout, že jednotlivá rozuzlení příběhu stereotypně nepůsobí a často mají docela chytrou a nečekanou pointu. Každý se záporáků má ke svému jednání nějaký motiv. Není totiž nic nudnějšího než nepřítel, který je „zlej, protože je strašně zlej už z principu“.
Patříte mezi fanoušky této deskovky, během které drtíte svoji fantazii až k jejím limitům? Nebo jste milovali počítačové hry jako Baldur‘s Gate, Neverwinter Nights či Icewind Dale ze zlaté RPG éry na přelomu tisíciletí? Pak návštěvu kina doporučuji. Nejde o veledílo, na které budou vzpomínat následující generace, ale příjemnou oddechovku, u které se nejednou pobavíte.
