Po pěti letech jsme se konečně dočkali. Po bezkonkurenčním snímku Spider-Man: Paralelní světy přichází pokračování s podtitulem Napříč paralelními světy. Velké ambice tvůrců překonat vysoko nastavenou laťku prvního filmu prozradily již trailery, ani ty však nemohly nikoho připravit na finální výsledek.
Po střetu pavoučích hrdinů z nejrůznějších paralelních světů uběhlo několik měsíců. Miles Morales se učí své nové roli již plnohodnotného Spider-Mana a jde mu to celkem dobře. Naopak kvůli tomu ale selhává v osobním životě a očekávání svých rodičů. Mezitím se na scéně objeví záporák Spot se schopností vytvářet portály, které mu umožňují procházet napříč prostorem. Ačkoli to Miles zatím netuší, má s ním Spot nevyřízené účty z minulosti. A zároveň je důvodem, proč se Miles setká se známými, ale i zcela novými tvářemi.
Bez nadsázky můžeme říct, že Spideyho fanoušci žijí ve zlaté éře. Brzy se dočkají pokračování videohry Marvel’s Spider-Man. V hraném snímku Spider-Man: Bez domova se sešla trojice představitelů pavoučího muže, která některé vrátila zpět do dětství. A Sony již nějakou dobu rozjíždí své vlastní filmové mini-univerzum věnované síťomilovi a jeho spojencům i nepřátelům. V roce 2018 tak vznikl nezapomenutelný animovaný film, který si ihned získal srdce milionů fanoušků.
Snímek Spider-Man: Paralelní světy byl revoluční nejen ve své animaci (kterou udal nové trendy a podobný styl se brzy objeví i v animáku Želvy Ninja: Mutantní chaos), ale také konceptu, který minimálně pro tuto postavu (ne-li však v superhrdinských filmech celkově) neměl obdoby. Pokračování nemá o nic menší cíle než se stát opět v mnoha ohledech revolučním. A jak je u sequelů zvykem, tvůrci toho chtějí dosáhnout v ještě větším měřítku.
Spider-Man: Napříč paralelními vesmíry posouvá svoji vlastní, vysoko nastavenou laťku.
Nebudu lhát a přiznám se, že vzhledem k šílenému hypu, který novinka vyvolala, jsem byl první hodinu filmu v rozpacích. Miles spider-manuje a kvůli tomu nezvládá svůj osobní život. Jako bychom toto schéma nečetli a neviděli nejméně milionkrát. A byť jsem byl za prostor věnovaný Milesovi v civilu a jeho rodičům vděčný, nemohl jsem se ubránit myšlence, že je vše poněkud pomalé a emoce nefungují tak dobře jako v jedničce.
Jsem si nicméně jistý, že druhé zhlédnutí bude lepší, protože tato poklidnější a pro Spider-Mana až příliš „šablonovitá“ část se naplno zužitkuje ve druhé polovině, která je jedním slovem geniální. Napříč paralelními světy totiž berou v potaz nejen tuto šablonu, ale i bohatou pavoučí historii napříč všemi médii. Snímek je však natolik meta (tedy příběh uvědomující si sám sebe a přesahující za vlastní hranice), že je diskutabilní, nakolik se v něm dokážou zorientovat diváci nepolíbení Spider-Manovými příběhy či děti. První díl v tomto ohledu vychází masám mnohem více vstříc. Osobně jsem ale byl, jakožto Spider-Manův celoživotní fanoušek, v nerdovském nebi. Tleskám tvůrcům za odvahu vytvořit opravdu chytrý příběh pro komiksové fanoušky, navzdory horší přístupnosti většině.
Ze druhé, dynamičtější poloviny filmu nemohu nezmínit jednu konkrétní sekvenci (pro ty, kteří ví: „Chyťte Milese“), která je snad tou nejlepší akcí, jakou jsem viděl nejen ve spider-manovských snímcích, ale v animovaných a superhrdinských filmech celkově. Víc ale nebudu prozrazovat.
Nejen příběh, ale i samotná animace se snaží být ještě lepší. Jenže jak překonat animaci, která byla již v prvním snímku takřka dokonalá? Tvůrci se – stejně jako v případě příběhu – vůbec nebáli šlápnout na plyn a servírují skutečně kreativní šílenství. Střídají několik druhů animací či barevných kompozic. Obraz dělí do několika panelů nebo jej doplňují textovými rámečky, které umocňují komiksový feeling známý z jedničky. V některých momentech je toho ale až příliš. Animace je chvílemi natolik experimentální a chaotická, že si člověk nemohl být jistý, co se na plátně zrovna odehrává. Navíc panelů, rámečků a dalších všemožných detailů bylo v jednu chvíli tolik, že se to ani nedalo usledovat. Vizuál tak nejednou začal být nepřehledný. Napříč paralelními vesmíry je bezpochyby vizuálně úchvatný, jen velké ambice autorů hraničí s neefektivní schopností vnímat děj. Snímek tím pádem sklouzával k občasné únavnosti.
OST je bez debat stejně úžasné jako v prvním díle a přiznám se, že mi od odchodu kina permanentě hraje na Spotify (během psaní tohoto textu nevyjímaje). Spider-Man: Napříč paralelními vesmíry posouvá svoji vlastní, vysoko nastavenou laťku. Snímek si vychutná kdokoli, ovšem díky nejrůznějším detailům, easter eggům a referencím se v příběhu budou orientovat primárně Spider-Manovi fanoušci. První díl byl v tomto ohledu přístupnější širšímu publiku, ovšem znalci budou i tentokrát chrochtat blahem.
Film do jisté míry představuje pro své autory příliš velké sousto, jejich odvaha však přinesla zatím nejultimátnější spider-manovský příběh. A to si fanoušci mysleli, že Bez domova hned tak něco nepřekoná. Marvel v poslední době opět dominuje kinům a už nyní se nemůžeme dočkat Milesova třetího snímku (a zároveň druhé části tohoto příběhu).
