Třebaže je trh plný online seznamek, aplikací, speed datingů i jiných druhů seznámení naživo, je v dnešní době velmi těžké si najít partnera či partnerku snů. A pokud má člověk pocit, že si ho či ji už konečně našel, ještě to neznamená, že tomu tak skutečně je. Manipulátoři jsou totiž ve společnosti zpočátku velmi zajímaví, okouzlující a charismatičtí. Ale jen co se za nimi zavřou dveře, shazují svou masku a začínají své oběti psychicky a někdy fyzicky týrat. Ani ti nejbližší přitom většinou nemají tušení, že je něco špatně. Navenek totiž tento toxický vztah působí idylicky a láskyplně.
Performerka a režisérka Miřenka Čechová zamýšlela svůj projekt Invisible původně jako trilogii o ženách umělkyních. Po inspirativním rozhovoru s divačkami po představení Iris se ale rozhodla sérii rozšířit o další motiv. Skrze čtvrtou inscenaci nazvanou Rukojmí se věnuje manipulaci a vztahovému násilí. Tedy tématům, které v současné době hodně rezonují ve společnosti právě skrze umění. A Miřenka Čechová se je rozhodla zpracovat nejen do beletristické knihy Co já? Co ty?, ale hlavně do docu-dance podoby, kterou vytvořila v tandemu s režisérkou Johanou Ožvold. Scénář poskládaly z výpovědí devíti respondentů – osmi žen a jednoho muže. Avšak sami zpovídaní tentokrát v inscenaci fyzicky nevystupují. Jsou slyšet pouze jejich hlasy, které si jsou dost podobné stejně jako jejich příběhy.
V nich vypráví o začátku vztahu, kdy je vše zalité sluncem, a manipulátor se lichotkami a vlídností snaží svou oběť ukonejšit. Následně ji začne odstřihávat od okolního světa, aby ji mohl psychicky deptat. A pokud v sobě oběť přeci jen najde sílu vymanit se z manipulátorova vlivu, ten si ji k sobě pokusí přivázat dětmi. O to těžší je pak pro manipulovaného člověka z toxického vztahu vystoupit.
Jejich výpovědi na jevišti pohybově doprovází tanečnice, choreografka a členka souboru Dekkadancers Adriana Štefaňáková, která vizuálně částečně vytváří desátý příběh. Ten začíná svatbou. Nevěsta v bílém jako nepopsaný list papíru si pod sebou postupně podřeže jistotu a svobodu v podobě židle. Tím se začne propadat hlouběji do osidel manipulátora. Štefaňáková tento, zejména psychický, sešup respondentů ztvárňuje pohyby evokující bolest a také skrze neustále přítomný papír, který se postupně mění v břímě na jejích zádech. To však tanečnice dokáže z posledních sil zničit, odstřihnout se od něj, aby z něj vytvořila nový, byť recyklovaný, papír, a tím mohla začít psát novou kapitolu života.
Čechová se koncept vyprávění rozhodla ozvláštnit inspirací v japonské kultuře a filozofii. Byť se postavu, kterou Štefaňáková ztvárňuje, snaží partner zlomit, dokáže si zachovat odvážnou duši bojovníka, který se nebojí projít transformací a dojít k plnohodnotnému smyslu života a k harmonii. Tu nachází skrze čajový obřad či cestu meče. Pomocí této cesty i skrze boj s vnitřními démony, strachem či nejistotou dochází k poznání sebe sama a k nalezení sebeúcty. Mnoho obětí manipulátorů si totiž nese šrámy na sebevědomí již z dětství, a tak se stávají snadnými kořistmi. A protože slovo je rovněž velkou a mocnou zbraní, postava skrze kaligrafii tvoří na nově vzniklý papír zenová moudra, jež divák dostane spolu s programem už před začátkem představení, aniž by zatím tušil souvislosti.
Také scénografie Pavlíny Chroňákové vychází z architektury japonských čajových domků. V prostoru převládá bílá stejně jako v kostýmech, které rovněž vytvořila Chroňáková. Bílá barva sice v Japonsku symbolizuje čistotu a poctivost, ale v tomto případě inscenaci poněkud sterilizuje, stejně jako samotný nápad vyprávět příběh skrze japonskou filozofii a rituály. Reálné výpovědi jsou ve své jednoduchosti vyprávění mnohem silnější než taneční doprovod. Působivější vizuální momenty přináší snad jen promítání zvětšených částí těla na tanečnici podpořené light designem Filipa Horna.
Obrovskou přidanou hodnotou tohoto projektu ovšem bývají debaty po skončení představení s odborníky, do kterých mohou vstupovat diváci ať již svými dotazy, nebo zkušenostmi. A právě tento doprovodný program povyšuje Rukojmí na další neotřelý, a hlavně společensky potřebný projekt souboru Tantehorse.
