Nedávno vstoupil do kin nový český thriller Promlčeno, v němž Karel Roden odhaluje dávný zločin. Snímek Roberta Sedláčka získal ještě před českou premiérou několik zahraničních cen na festivalech v Los Angeles, Cannes a Florencii, včetně New York Independent Cinema Award, kterou obdržel představitel hlavní role Karel Roden.
Není žádnou novinkou, že se Karel Roden v posledních letech objevuje na filmových plátnech málokdy. Ovšem když už se objeví, většinou to stojí za to. Většinou. V novém snímku Promlčeno se Karel Roden ujal role záhadného muže, který se po dvaceti letech vrací na pouhých pár hodin zpět do své vlasti. Začíná tedy malá hra s časem. Od okamžiku kdy Radek (Karel Roden) přistává v Praze, do promlčení dvacet let staré vraždy zbývají přesně dvě hodiny. Vzhledem k názvu filmu je nám však víc než jasné, že nakonec bude napravovat jen svou karmu.
Na letišti na Radka čeká jeho bratr s vypůjčeným nevysledovatelným autem, jehož kufr je plný výbavy hodné Jamese Bonda. Radek se vydá na cestu napříč Prahou, v níž dlouho nebyl, a rozjede svůj dokonale promyšlený plán. Pro vyzrazení dlouho utajované pravdy a nalezení jedné ženy si vybere pořad Noční linka na Radiožurnálu. Přesvědčí mladou moderátorku Evu (Barbora Bočková), že když mu dá dvouhodinový prostor k převyprávění jeho příběhu, bude mít k dispozici exkluzivní materiál, o kterém se jí ani nesnilo.
Záhy po příletu se tak s Evou spojí, aby se jí zeptal, zda se jí podařilo najít Elišku (Denisa Barešová), jejíž přítomnost byla podmínkou pro vystoupení v Evině pořadu. Na tomto místě silně prosakuje klišé, že se novináři vždy nechají unést vlastní zvědavostí a touhou po senzaci, bez ohledu na cenu a okolnosti. Eva mu tedy sice připomene, že není žádná Pošta pro tebe, nicméně Elišku našla, a dokonce jí zaplatila, aby se Noční linky zúčastnila. I před nedůvěru Evina nadřízeného je vše připraveno k vysílání. Krátce před desátou hodinou večerní se na policejním komisařství rozezní telefon, kde Radek anonymně oznámí, aby si přítomní naladili Radiožurnál, neboť to, co brzy uslyší, by je mohlo velmi zajímat.
Pokud bychom pominuli spoustu detailů a přistoupili hned od začátku na režisérovu hru, měli bychom zde poměrně dobře rozjetý děj plný napětí. Jenže záhy nastupuje poměrně dlouhý monolog Karla Rodena, který vypráví Radkův příběh ze zavřeného auta. A spolu s tím se začínají projevovat vážné slabiny tohoto snímku: dějová roztříštěnost, nečekaná chvilková komičnost, prohlubující se vizuální nezajímavost (divák vidí buď interiér auta, nebo rozhlasového studia) a do toho další nevydařený podnikatelský příběh z divokých porevolučních devadesátek. Možná, že kdybyste snímek poslouchali na D1 cestou z Prahy do Brna jako rozhlasovou hru, udrželi byste pozornost v Radkově několikaminutovém vyprávění mnohem déle. Konec monologu se roztříští do mnoha odboček vyplněných vedlejšími postavami. Nelze se však zbavit dojmu, že jsou jen do počtu.
V hlavních rolích se setkávají Karel Roden a Barbora Bočková, ovšem pouze v éteru. Což je škoda, konfrontace by nebyla od věci. Ve vedlejších rolích se představí Igor Bareš, Vilma Cibulková a Denisa Barešová, avšak žádná z postav není natolik zajímavá, aby děj obohatila. Nabízí se také otázka, zda byl Karel Roden pro tuto postavu opravdu natolik zásadní, neboť jediné, co Radkovi propůjčil a mělo viditelný účel, byl jeho zastřený hlas. Hlasatelka Eva v podání Barbory Bočkové působila až příliš mladistvě a její do očí bijící dětinská zvědavost tomuto žánru spíše uškodila.
V čem snímek velmi strádá, je vizuální stránka. Po pár desítkách minut začínají stále stejné kulisy diváka nudit.
Kladně bychom na tomto thrilleru hodnotili, že se vyhýbá některým klišé pro tento žánr typickým. Přestřelky zůstávají ve slovní rovině, film se také obešel bez automobilových honiček. Nikdo nikomu neklade nesmyslné pasti, všichni jsou pouze na telefonu, a přesto je napětí patrné. Jenomže se telefonuje tak moc, až celá zápletka působí všelijak, jen ne pravděpodobně.
V čem snímek dále velmi strádá, je vizuální stránka. Po pár desítkách minut začínají stále stejné kulisy diváka nudit. Samotné počínání postav také pokulhává, což je spíše otázkou scénáře, nikoliv hereckých výkonů.
Je zřejmé, že se režisér Robert Sedláček, který natočil například filmovou adaptaci Hořící keř nebo kriminální sérii Sever, opět vrací k motivu spravedlnosti. Ze slibovaného thrilleru však tentokrát vyšla spíše informační kampaň zavánějící „filmovým aktivismem“ na téma délky promlčovacích lhůt v českých zákonech. Neuspokojivý konec s touto informací v jedné větě na závěr si totiž snad ani nelze jinak vysvětlit. Před divákem pak vyvstane zcela nová otázka: měl režisér za cíl naservírovat napínavý thriller, nebo chtěl spíše rozpoutat společenskou debatu?
