Pete „Maverick“ Mitchell je nejlepším stíhacím pilotem na světě. Svoji práci miluje – dokonce natolik, že se více než 30 let brání povýšení do kanceláře, jen aby mohl zůstat v kokpitu stíhačky. Jak moc se vyplatilo odkládat kariérní postup a umožnit oživení příběhu slavného Mavericka v podání stárnoucího Toma Cruise a natočit pokračování legendárního Top Gunu z roku 1986?
Přiznávám, že jsem si původní snímek od Tonyho Scotta nepřipomínal a s velkým časovým odstupem jsem šel rovnou a bez příprav na „dvojku“ z rukou Josepha Kosinského. Nenásilné zmínky ohledně vztahů s postavami prvního dílu mi, stejně jako Maverickovy flashbacky, osvěžily to nejpodstatnější. A i pro prvodiváka velmi dobře nastínily prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Bylo příjemné sledovat povahové rysy hlavního hrdiny, které se ani s věkem nezměnily, ačkoli na druhé straně v mnoha ohledech zmoudřel a dospěl. Možná i díky tomu, že si s sebou nese velké trauma z úmrtí svého parťáka Goose, jež ho příběhem provází, a ač sebevíc nechce, musí ho řešit. Všechny vedlejší postavy jsou taktéž vykresleny do potřebné hloubky včetně vzájemných vztahů a motivací.
Už na začátku příběhu je jasné, že Peteova láska k letadlům a stíhačkám během uplynulých dekád ani trochu neuvadla. Šibalský úsměv na tváři Mitchella ho hned v úvodu usvědčuje také v tom, že ani jeho rebelský vztah k autoritám se za ta léta vůbec nezměnil. Okamžitě se vrhá do akce a napětí, které v dobrých a gradujících dávkách neutichá po zbytek filmu. Maverick je testovacím pilotem amerického letectva a projekt, na kterém pracuje, se nečekaně blíží k předčasnému ukončení. Kvůli opakovanému neuposlechnutí rozkazu je totiž z akce odvelen.
Hlavní dějová linka se točí (možná lehce prvoplánově) okolo supertajné operace, která se zdá být téměř neproveditelná. Pokud na to někdo má, tak pouze ti nejlepší z nejlepších. Elita stíhacího letectva: Top Gun! Maverick je tentokrát povolaný jako učitel a má předat svoje rady a zkušenosti mladým letcům, kteří se pokusí operaci splnit. Jedním z nich je i Goosův syn; ten samozřejmě klade smrt svého otce za vinu Peteovi. Napětí mezi těmito dvěma postavami vytvořilo silnou vedlejší linku táhnoucí se skrz celý snímek.
V dobrém slova smyslu jsem se přesunul do atmosféry devadesátkového akčního filmu, kterému nechybělo napětí, akce ani vtip.
Osobně jsem velmi ocenil, že filmový nepřítel byl vykreslený zcela apoliticky. Film se tak dokázal distancovat od úskalí moderní kinematografie, kdy se snímky snaží odrážet náladu ve společnosti, odškrtávat si všemožné kolonky a vůbec vyhovět všem skupinám úplně ve všem. V dobrém slova smyslu jsem se tak přesunul do atmosféry devadesátkového akčního filmu, kterému nechybělo napětí, akce ani vtip.
Moderní technologie a vůle tvůrců umožnila natočit několik záběrů přímo ve stíhacích letounech F-18, čímž akční letecké scény získaly na autenticitě a uvěřitelnosti. Kamera byla z drtivé většiny perfektní, ale přesto jsem si občas přál, aby byl střih akčních záběrů z kokpitů o maličko delší. Film také nádherně doplňuje rockový soundtrack, který hezky navazuje na jedničku a k Top Gunu prostě sedí. Obecně mě zvuk a audio filmu několikrát takřka přikovaly do sedačky.
Když jsem na promítání šel, neměl jsem žádná velká očekávání, vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou byl z filmových novinek spíš nešťastný nebo zklamaný. Navíc Top Gun pro mě nikdy nebyl srdcovou záležitostí. Zápletka možná nebyla dokonalá a děj filmu byl místy předvídatelný, ale Top Gun: Maverick má přesně to, co takové dílo má mít. Pro mě se jednalo o ohromný zážitek, který velice mile překvapil. Po hrozně dlouhé době jsem se přistihl, že mě film pohltil, bavil a nepustil. Po závěrečných titulcích jsem si řekl: „Tak tohle musím vidět ještě jednou.“ A musím uznat, že uplynulo mnoho let od doby, co bych si to býval jen pomyslel.
