Pražské Uměleckoprůmyslové museum připravilo výstavu, v níž propojilo dva křehké světy – krajku a sklo. Expozice The Power of Lace. Krajka – objekt – oděv mapuje vývoj tohoto uměleckého fenoménu do dnešních dní. Druhá část výstavy, Hvězdáři a jiné studiové práce ze skla, pak prezentuje zhruba 40 děl skláře Martina Janeckého, která vytvořil v poslední době. Obě části jsou k vidění do 11. září 2022.
S jemností pavučiny
Zatímco v umění krajka představuje okrajový žánr, v oděvním průmyslu má svoje pevné místo. S rozvojem strojové krajky se však její ruční výroba stala exkluzivní záležitostí. Krajkovým oděvům je proto v rámci výstavy věnován značný prostor. Tuto rovinu doplňují další dvě: krajka ve volném umění a krajka jako vizuální inspirace. V 50. letech 20. století totiž krajka opouští svou tradiční funkci a stává se výchozím materiálem pro řadu monumentálních děl.
Podle kurátorů výstavy se vývoj české krajky uzavřel na počátku nového tisíciletí. Přesto si udržela řadu příznivců. Krajka jako fenomén tedy zůstává a definuje vizuální tvarosloví tvořené světelnými efekty, stavebními prvky architektury, strukturálními systémy či přírodními útvary. Mezi vystavenými díly tak najdeme například projekci s názvem Zvukomalba 1.0 od Pavla Mrkuse nebo ocelovou skulpturu Čestmíra Sušky. Hru se stíny pak nabídne dílo Mimo obraz IV Václava Krůčka. Bíle natřená kovová síť šikovným nasvícením projektuje svůj odraz na stěnu.
Své dvojníky na zdi vytvoří také krajková Barokní socha Milči Emeriášové či z drátů spletené objekty Blanky Šperkové. Její Tao Lace se díky měnící intenzitě osvětlení řadí mezi nejzajímavější exponáty výstavy. Osobně mě zaujaly také polyesterové šaty Indiánské léto od návrhářky Moniky Drápalové a krajkové koktejlové šaty Zuzany Kubíčkové, které vytvořila v roce 2022.
Hvězdáři, spáči a myslitelé
Při příležitosti Mezinárodního roku skla uvedlo Uměleckoprůmyslové museum výstavu Martina Janeckého. Se sklářem zahájilo spolupráci v roce 2019, kdy umělec vytvořil pro dlouhodobou expozici Plejády skla 1946–2019 svého Myslitele. Výstava Hvězdáři tak nabízí další vhled do vývoje českého sklářského umění od roku 1940 po současnost.
Tvorbu Martina Janeckého lze bez nadsázky označit jako jedinečnou. Je totiž jedním z mála umělců na celém světě, který si osvojil techniku zpracování horkého skla z ruky, metodou „inside bubble sculpting“. Ta spočívá v tvarování sklářské bubliny, která se nejprve vyfoukne do požadovaných rozměrů a v několika vrstvách se na ni nanese sklářská barva. Následně se bublina otevře a pomocí nástrojů tvaruje do finální podoby. Takto Martin Janecký vytváří originální plastiky, které jej od ostatních českých umělců zásadně odlišují.
Ve svém díle usiluje o realistické tvary, návštěvník výstavy tak uvidí celou řadu lidských hlav s různými výrazy či do detailu propracovaná gesta rukou. Ústřední dílo, jež vzniklo pro účely výstavy, Janecký vytvořil pomocí techniky tavení skla ve formě. Odkazuje tak na dílo Stanislava Libenského a Jany Brychtové, jejichž zásluhou je tato metoda zpracování skla považovaná za typicky českou.
V posledním výstavním sálu pak zaujme stěna plná domovních znamení z opalinového skla. Domovními znameními je Janecký fascinován dlouhodobě a představují důležitou součást jeho toulek Prahou.
