Dominikánská republika, ráj zmatku, kde vás z postele za víčka tahá nenechavé sluníčko, na oběd propleskne pořádný slejvák a večer uchlácholí rum. Občas s kokosem. Jak se dovolenkuje v rádoby moderním tropickém ráji a na co se připravit? Dlouhá cesta letadlem není zdaleka to nejhorší… Postupně vám v několika dílech odhalím slasti i strasti této země.
V životě je řada věcí, které nelze pochopit. Mezi nimi jednu z předních příček zastává smysl zimy. Tohle moje nepochopení se 32 let stupňovalo, a tak jsem se ve 33. roce rozhodla odjet nechápat jiné taje života blíž k rovníku. Konkrétně do Dominikánské republiky. Vyrovnali jsme s mužem oblečení do kufru, rozloučili se s ještě stále zmrzlou Prahou a jako vlaštovky odletěli do teplých krajů. Puf, takhle. Příslib horkého karibského klima nám padnul jako zmrzlá prdel na vyhřátý hrnec.
Po dlouhém a náročném letu, na kterém nás naštěstí celý den doprovázelo sluníčko, nějaké ty filmy na opěrátku sedadla před námi a neomezený přísun alkoholu, jsme konečně dopravili ten náš velký kufr přes práh prvního ubytka s bazénem. To se nacházelo pouhých 500 metrů od dlouhé a náročné pláže Punta Cana. Když jsme další den ráno na tuhle pláž dorazili a promnuli oči, plesklo nás do obličeje jasno. Tolik světla jsme dlouho neviděli.
Pro ty, kdo tuhle část Dominikánské republiky hodlají navštívit, vězte, že Punta Cana je dlouhatánská pláž. Můžete se po ní procházet celé hodiny a nedojdete na konec. Bílý písek ani tyrkysová voda jí nechybí, ale podél ji jako nevkusná krajka „zdobí“ jeden hotel vedle druhého. A to včetně hotelových stráží s dlouhou bambitkou a přílišnou důležitostí. Všude kolem se rozvalují placená lehátka, na kterých se rozvalují potící se lidé, kteří to platí. A jednou za čas se objeví prázdný písečný plácek pro nás, „dekáče“ (lidi potící se na dece). Pokud ale patříte mezi milovníky odpočinku bez námahy, kteří chtějí mít pláž dva metry od postele a plný pupek pětkrát denně, je to pro vás dovča snů.
Na začátku nepřišlo žádné okouzlení. Jen rozčarování. Všude bylo zbytečně moc turistů, zbytečně moc naháněčů do zbytečně moc velkých obchůdků se zbytečnostmi. A řasy vyplavené na pláž a vítr a déšť vyplavující řasy. Tak jsme našli stánek se smoothies a obchod, kde jsme čapli rum, a hned jsme chytli lepší náladu. „Ale co, hlavně že jsme v teple“, chlácholili jsme se. Další večer jsme v chlácholení pokračovali, a to pomocí uspokojení chuťových buněk. Exotické potraviny, jak jim u nás říkáme, tady totiž seženete na každém rohu a za hubičku. Takže dobrý den, ano, jedny krevetky, a jó, jednoho lobstera, díky, mňam. Samozřejmě, že ke snídani jsme od té doby už nevynechali papáju a toustík s burákovým máslem. To vše jsme občas proložili kokosem nebo mangem a doplnili rumem.
Všeho ale bylo dost, a tak jsme práskli do bot a jeli zas o kus dál. O tom vám ale budu vyprávět zase příště.
