Do kin dorazil třetí počin Miroslava Krobota, na jehož scénáři se spolu s ním podílel Lubomír Smékal. Nutno podotknout, že po nepříliš zábavných snímcích Kvarteto a Díra u Hanušovic se jedná o jeho nejvtipnější film. Velká premiéra této komedie proběhla na karlovarském filmovém festivalu a nyní se dostává také k řadovým divákům. Příslibem budiž neotřelá herecká poloha uznávané herečky Ivy Janžurové.
Krobotův specifický humor a poetika se naplno promítla do tématu Velké premiéry. Výchozí situaci představuje otázka, zda může být „nevážnost vážnější než seriózní vážnost“. Snímek je tedy jakýmsi ironickým odrazem toho, jak všichni celý život usilovně improvizujeme, zatímco jen malý zlomek z nás si to doopravdy užívá a umí se tím bavit. Hlavní postavou Velké premiéry je, podobně jako v Díře u Hanušovic, „umělec z Prahy“. Divadelníka a improvizátora Šnajdra ztvárnil známý herec Dejvického divadla a Krobotův schovanec Pavel Šimčík, přičemž se jedná o jeho první titulní roli ve filmu.
Herec, který je zvyklý zářit převážně na divadelních prknech, snadno přesvědčí, že se mu to daří i před kamerou. Šnajdr je zejména improvizátorem a svou profesi provozuje bezútěšně a neustále. Na jevišti i v osobním životě. Navíc si sám zakládá na tom, aby nebylo poznat, kdy jedná vážně a kdy si s ostatními zahrává jen tak pro pobavení. Jeho žena (Klára Melíšková), hráčka na lesní roh, má už jeho věčných fórků plné zuby, neboť si už ani ona není jistá, co její manžel myslí vážně a co ne. Snaží se manželství zachránit párovou terapií, její snaha však přijde vniveč. Šnajdr se proto rozhodne vzít nabídku z olomouckého divadla s tím, že angažmá v jiném městě dopřeje jejich manželství potřebnou přestávku. Také využije možnost azylu u své vlastní babičky, taktéž známé divadelní herečky.
Příjezdem do Olomouce se odhaluje Šnajdrův láskyplný vztah s babičkou (Iva Janžurová), která má stejně jako on improvizaci v lásce. Proto během své první režijní příležitosti v olomouckém divadle obsadí výstřední babičku do druhé hlavní role. Zde se také setkává s ambiciózním a nerudným ředitelem (Miroslav Krobot), kterému více záleží na jeho případné politické síle než na fungování divadla. Jeho filmový výrok „Kultura je za trest. Malý peníze, velký problémy!“ je pro snímek klíčová a bude také tím hlavním, co si z kina odnesete s sebou domů.
Velká premiéra má zábavný a živý nástup, pak ovšem nabere kolísavé tempo a ztrácí švih.
Pavel Šimčík společně s Ivou Janžurovou excelují a dávají snímku kvalitu. Jakkoliv by se mohly zdát jejich postavy podivné nebo absurdní, jsou to hlavně postavy vřelé a plné lásky. Šnajdr se baví tím, že přivádí lidi do rozpaků a nic nebere vážně. Jeho babička s Tourettovým syndromem je zase bezprostřední a zábavná. Nutno však dodat, že zmíněné onemocnění, kdy ze sebe postižený začne v neočekávaném okamžiku chrlit nadávky, vzbuzuje rozpaky. Je otázkou, zda bylo pro roli Ivy Janžurové nezbytné, neboť její komediální talent je humorný sám o sobě. Scény, ve kterých persona velikosti Janžurové ze sebe na jevišti vychrlí hned dvanáct sprostých slov za sebou, působí poněkud šroubovaně a nepřirozeně, místy až parodicky. Můžeme se jen dohadovat, zda by postava babičky byla dostatečně zajímavá i bez této diagnózy.
Zatímco Šnajdr a jeho babička jsou výraznými a silnými osobnostmi, zbylé postavy, například mladá sekretářka (Jenovéfa Boková) nebo párový terapeut (Jakub Žáček), se koupou v prvoplánových klišé. A právě s nimi si to scénář filmu zjednodušuje opíráním se o stereotypy, což je v tomto případě na škodu.
Velká premiéra má zábavný a živý nástup, pak ovšem nabere kolísavé tempo a ztrácí švih. Děj zdařile graduje různými mikrosituacemi, ne vždy však na ně dokáže dál navázat. Ostré vtipy a paradoxy prokládá stereotypy a konvenčností. I tak ale platí, co zaznělo již v úvodu. Ze tří Krobotových filmů je tento nejzábavnější.
Je zřejmé, že Krobotovy snímky nejsou masovou zábavou; v rámci české filmové scény jsou spíše osvěžujícím dezertem. Staví na detailech, dobře napsaných charakterech postav, vtipných situacích a hláškách. Snímek je uvolněný, i když vtipné pasáže často vystřídají rozpaky. Důvodem může být fakt, že námět byl původně zamýšlený jako divadelní inscenace. Nápad natočit film vznikl až po napsání scénáře, proto se jistá divadelnost snímku nedá upřít.
Příznivci Krobota či Dejvického divadla si přijdou na své, jelikož režisér stále pracuje se svým typickým nadhledem na svět divadla a na lidi v něm žijící a pracující. Ke svým čerstvým sedmdesátinám si snad ani nemohl nadělit lepší dárek. Velká premiéra totiž pobaví, i když na mysl neodbytně dotírá otázka, zda Krobot točí své celovečerní filmy pro publikum, nebo převážně pro sebe a své herecké kolegy.
