Japonská tragédie Minamata vám vezme dech a naplní hlavu tísnivými myšlenkami. Film o lidském neštěstí vznikl na motivy skutečných událostí a i když pojednává o tragédii ze 70. let 20. století, je znepokojivě aktuální. Snímku kraluje hlavní postava fotoreportéra Williama Eugene Smithe a neméně důležitý je i jeho představitel Johnny Depp. Ten se vrací na filmová plátna ve své pravděpodobně nejlepší roli.
Snímek vypráví příběh slavného fotožurnalisty Williama Eugene Smithe (1918–1978), který se proslavil svými reporty z druhé světové války. V letech 1971 až 1973 vrátil do Japonska, konkrétně do rybářského města Minamata, aby zdokumentoval devastující následky otravy rtutí z kontaminované vody. Vinu za znečištění nesla tamní chemická továrna Chisso. Úmrtnost všech nakažených dosahuje 35 % a se zdravotními následky se obyvatelé potýkají dodnes. Nemoc Minamata, nazývaná horečkou tančících koček, přetrvávala ještě v roce 2001 v organismu 2265 osob, z nichž více než polovina zemřela. Tato kauza je v Japonsku doposud velice palčivým tématem.
Děj začíná na počátku 70. let v New Yorku. Dříve obletovaný a vyhledávaný fotograf Gene (Johnny Depp) žije v melancholickém osamění ve svém ateliéru. Právě dokončil retrospektivní soubor svého celoživotního díla a je přesvědčený, že nic lepšího již nevytvoří. Ač uhranul celý svět svými fotografiemi z druhé světové války, jeho sláva je za zenitem. Navíc získal pověst člověka, s nímž se kvůli jeho perfekcionismu a složité povaze špatně pracuje. Gene je zmítaný depresí, kterou utápí v alkoholu, zadlužený a vzdálený svým dětem. Všechny žurnalistické plátky, do kterých jako fotoreportér přispíval, obviňuje z komerce. Zkrátka rezignuje na jakoukoli vyhlídku radostného života a rozhodne se se vším skoncovat.
Ale jeden večer na dveře jeho ateliéru zaklepe mladý japonský pár, který s ním má dle dohody nafotit reklamu na barevný japonský fotofilm. Gene, který celý život fotí na černobílý kinofilm, poukazuje na nesmyslnost kampaně a z dvojice se vyklubou ekologičtí aktivisté. Reklama byla jen záminkou, ve skutečnosti přišli známého fotografa požádat o pomoc. Gene s nimi vyrazí dveře, ovšem složku, kterou mu mladá Japonka Aileen stihne vtisknout do ruky, si nechává. Zjišťuje, že se záležitost týká podezření z otravy pitné vody v japonském městě Minamata. Místě, odkud Aileen pochází a kde lidé ve velkém množství umírají nebo se rodí s nejrůznějšími deformacemi.
Gene pochopí, že se jedná o závažnou kauzu, a s námětem na reportáž přichází za ředitelem magazínu Life, se kterým v minulosti spolupracoval. Ten nejeví zájem, dokud se jedna z redaktorek nezmíní, že o případu již ví. Částečně se jím totiž zabývá konkurenční The New York Times. Ovšem zatím na místo nikoho nevyslal. Ředitel magazínu vycítí příležitost a doufá, že by tato zásadní a jedinečná reportáž mohla časopis zachránit před blížícím se krachem.
Minamata je jedním z těch filmů, které se nehodnotí snadno. Všudypřítomný zmar a nevyhnutelnost lidské tragédie, navíc podle skutečných událostí, jsou nesnadno stravitelné, natož posuzovatelné.
Cesta do města Minamata a k továrně Chisso změní Genovi život. Konfrontace s tamní realitou ovlivňuje jeho vlastní prožívání této ekologické tragédie. Film hloubavě vykresluje nejen skutečnost, o jak rozsáhlou katastrofu a problém se jedná, ale pátrá hluboko ve fotografově mysli. Ten se zabývá úvahami nejen o novinářské etice a jejích hranicích, ale také o limitech vlastní osobní etiky. Ke všem těmto zádumčivým scénám přispívá Deppovo herectví, kterému dramatická poloha sedí. Film současně bere v potaz dobu 70. let, kdy ještě nebylo zcela běžné uvažovat nad změnou klimatu a už vůbec nebyl obvyklý ekologický aktivismus a snaha o nápravu. Mimoto je důvěrným obrazem života a důležitosti fotoreportérů v dobách, kdy ještě podmínky fotografů byly zcela odlišné od těch současných. Genova fotoreportáž se stala jednou z nejslavnějších v dějinách fotožurnalistiky a nejslavnější na sklonku existence magazínu Life.
Snímek v režii Andrewa Levitase je hlubokou sondou do minulosti, ale také aktuálním zamyšlením nad problematikou neřízené kontaminace z velkých továren a následných vlivů na životní prostředí v blízkém okolí. Stejnou váhu film věnuje i dalšímu tématu křehké lidské mysli a odvážného boje jedince proti systému. Kamera je povedená, místy až dramatická. Prolínání se skutečnými Genovými fotografiemi sice není v kinematografii ničím novým, avšak na diváka tento prvek stále dobře funguje a zaujme jej. Ponuré barvy a absence většinového japonského klišé divákovi připomene, že nepřišel na film o Japonsku a japonské kultuře, nýbrž na příběh nejedné lidské tragédie. Hudební doprovod je barvitý a velmi podmanivý, ovšem nijak zvlášť přehnaně dramatický. Dokáže vystupňovat napětí, rozvířit emoce i zklidnit. Tempo filmu je vzhledem k jeho dvouhodinové stopáži příjemné a stravitelné.
Herecké výkony stojí zejména na ústřední trojici Johnny Depp, Hiroyuki Sanada (Poslední samuraj) a Bill Nighy (Láska Nebeská). Navzdory složitému scénáři se herci se svými postavami poměrně dobře sžili. Johnny Depp se zde objevuje v jedné ze svých nejcharakternějších rolí a není divu, že z něj byla zahraniční filmová kritika nadšená. Po dlouhé době dostal prostor projevit se jako skutečný herecký chameleon a dokázat, že svému řemeslu dokonale rozumí a ovládá jej.
Vzhledem k Deppově osobní kauze v uplynulých letech a neoficiálnímu bojkotu, který na něj od roku 2020 uvalil Hollywood, můžeme doufat, že nejen díky tomuto snímku se vody zase uklidní a hollywoodští režiséři a producenti po Deppovi opět sáhnou, dokud je ještě čas. Jeho loňská návštěva na karlovarském festivalu způsobila šílenství a všechny projekce Minamaty byly vyprodány. Nyní tento emocemi nabitý snímek přichází do kin, takže si lístek můžete v naprostém klidu koupit z pohodlí vašeho doma. Ze sálu však klidní odcházet nebudete a dojem, který ve vás Minamata zanechá, bude zajisté dlouhodobějšího charakteru.
