Dominikánská republika, ráj zmatku, kde tě z postele za víčka tahá nenechavé sluníčko, na oběd tě propleskne pořádný slejvák a večer uchlácholí rum. Občas s kokosem. Máme za sebou pláž Punta Cana i několik dní v Santo Domingo. A putujeme dál, na sever, kde se hodláme usídlit na delší dobu.
Po třech dnech strávených v hlavním městě jsme nasedli na kru a s celou crew lidí mířících také na sever jsme vyrazili. I tady jsme se potýkali s klimatizací – v autobusu bylo asi 14 °C. Tentokrát jsme ale tušili, že se ledový vzduch bude snažit olizovat naše lýtka a tváře jako pes bez domova, kterých je tu na každém kroku pět, a tak jsme na nohy natáhli kalhoty, tlusté ponožky i tlusté boty, ve kterých jsme přiletěli. Na krk triko, mikinu, bundu a místo šály deku. V zápalu radosti, jak jsme nad situací vyzráli, jsme si však nechtěně sedli na tu stranu, kde nás celou cestu zpoza skla olizovalo slunce.
Doputovali jsme do Samaná, kde si nás převzal taxikář. Jeho rozhodnutí zapnout klimatizaci jsme ihned po dosednutí vetovali. Blížili jsme se ke Galeras, místu, kde jsme hodlali strávit příští dva měsíce. Když nás taxík vysadil u brány s nápisem La Junglita (Malá džungle), bylo jasné, že tohle bude opravdový ráj. Nebeskou bránu jsme odsunuli a narazili na majitele v tunice z obláčků, který ukázal: „Tak tohle je ono.“ A ráj to doopravdy byl.
Baráček s teráskou vepředu a další krásnou terasou nahoře. Uvnitř jedna velká místnost s kuchyňkou a kamenná koupelna. Kolem krásná zahrada a v ní spousta stromů a keřů. Na stromech houpačky a na nich za chvíli my (od té doby jsme tam samozřejmě seděli už jen jednou, kvůli fotce). Tlamičky otevřené údivem jsme zavřeli až po dvaceti minutách. Prostě paráda.
Rovnou jdeme omrknout okolí. Na pláž s originálním názvem Plážička (Playita) nás poslali jiným směrem, a tak jsme se vydali skrz hlavní ulici na pláž Playa Grande. Celou vesničku Las Galeras tvoří právě tato jedna hlavní ulice, dvě vedlejší a tři obchody. A pár zelenin v dřevěných boudách se stejně zdřevnatělými prodavači uvnitř. Babča v naší nejbližší sice byla ze všech nejpružnější, ale i tak nás ještě dobrý měsíc nezdravila. Až do doby, než se na ni usmál můj muž a nechal jí dýško a ona po něm hodila „gracias“ a připojila „mi amor“. Papája každý den ke snídani? Jó, to jsem si nechala líbit.
Co tady budeme dělat?
Před námi byly dva měsíce v tropickém edenu a tahle otázka nám probleskla hlavou hned při jednom z prvních průzkumů okolí. A odpověď? Co by, stále to samé. A že nám to stačilo. Navíc je občas potřeba jednoduše vypnout a nechat se unášet časem.
Okolí Galeras se může pochlubit hned třemi krásnými plážemi. Hlavní Playa Grande pohladí oči svým typicky karibským vzhledem. Voda je ale dost mělká, tak jsme se tam ani nekoupali. Když jsme ale prošli dál za ni a skrz malý lesíček (pralesíček), otevřela před námi svou širokou náruč pláž Aserradero. Dvě její třetiny sice zabírá klientela přilehlého hotelu, ale na konci je přímo božský plácek s klidnou, čistě tyrkysovou vodou, kam jsme se chodili máčet jako slané fondue.
Další krásnou pláží byla asi hodinku a jeden větší kopec vzdálená Playa Colorada. Byla to jedna z těch „divočejších“ pláží, kde se průměrné vlny pohybovaly nad hlavou průměrného člověka. Většinou jsme tu byli sami. Playa Colorada je cestou na Rincon, další známou pláž, kam jsme se ale dostali jen jednou. Jeden pohled, jak se Dominikánci jako okurky po pas nakládají v mírně zakalené vodě a usměvavě si čůrají, nám úplně stačil.
Poslední pláž jsme měli necelý kilometr od přechodného domova. Stačilo dojít pár metrů na konec vesnice, přes kopeček a malý lesík a už se nám otevíral nádherný výhled na dokonalou, mořskou pěnou třpytící se pláž s pískem bělejším než chrup Willa Smithe a vodou tak modrou, že mít v téhle barvě šaty, byla bych za mořskou vílu. Prostě pět set metrů kýče, který už nikdy nechcete opustit.
Samozřejmě jsme neprováleli celé dva měsíce na pláži. Byl tu ještě čas nacucaný různými výlety po okolí, během kterého jsme chodili po té krásně zelené krajině plné palem, cucali rum a kochali se ostošest. V blízkosti Las Galeras je skvělá vyhlídka na útesu s budkou (El Cabito), kde člověka napojí i nakrmí, Beer garden, kde mají různé druhy piv (těmi druhy jsou sice myšlené jen různé velikosti piva Presidente, ale po výšlapu na tenhle kopec i tak potěší), a různé další pláže a přírodní atrakce v okolí. Zajeli jsme okouknout i velryby, ale ty měly jiný plán, tak nám ukázaly akorát svoje zadky a odfrkly si. Ovšem výlet malou loďkou na otevřené moře byl zážitkem sám pro sebe, takže úsměv a nadšení se dostavilo.
Tak takhle jsme si lebedili. A co dál? Příště vás vezmu do hlubin dominikánské duše.
