Pocitový obraz skutečnosti podtrhnutý divokou barevností. Tak by se dala charakterizovat doposud nejobsáhlejší samostatná výstava malíře Martina Salajky. Jeho Mimikry jsou k vidění v pražské galerii Villa Pellé do 2. října 2022. Co se však skrývá pod maskou podobnosti a splynutí s okolím? To vám prozradí právě projev umělce.
Martin Salajka patří mezi nejvýznamnější české expresivní malíře. Jeho tvorba vychází z přirozenosti, životní zkušenosti a fantazie. Hlavním pramen umělcovy inspirace tvoří příroda, jež se s pojmem mimikry spjatá nejčastěji, ale také městská džungle a život v ní. Dva zdánlivě odlišné světy v sobě skrývají kradmé, okem neviditelné aspekty, které se vynořují v podvědomí a nevědomí. Salajku pak láká zejména jejich temnější stránka stejně jako jejich neuchopitelnost a matoucí proměnlivost. Do výrazné i částečně znepokojující tvorby se promítá i umělcova rybářská vášeň a zkušenosti chovatele chameleonů.
Pojem mimikry, po němž je expozice nazvaná, označuje schopnost napodobit své prostředí a splynout s okolím. Živočichům slouží jako ochrana před predátory, kteří oklamáním nepřítele zvyšují svou šanci na přežití. Souvislost termínu z oblasti biologie se filozoficky prolíná do malířových obrazů barevností, lineární přesností a kamufláží. Díla se na první pohled zdají být srozumitelná, ovšem realita v rozporu s hraniční iracionalitou vychází z umělcových prožitých zkušeností. Nelze zapřít hlubší autobiografickou stopu, kterou už není tak snadné rozklíčovat.
Výstava je uspořádaná do různých zón se specifickým označením, například Kytice, Dav / Peklo, Hlubina, Nocturno. Podstatným motivem expozice jsou chameleoni, mistři mimiker, kteří své zbarvení mění pozoruhodně často. Schopnost variability však není cizí ani lidem… K dispozici není žádná brožura ani informační panely, jež by konkretizovaly a vysvětlovaly umělcův záměr. Osobně to však považuji za lepší pro rozvoj návštěvníkova imaginativního myšlení. Navíc zasazení do určité sféry účelu intuitivně navádí na správnou vlnu bez jakýchkoli pochyb.
Ze zmíněných zón mě nejvíce oslovilo Nocturno s obrazy noční krajiny. Vybrat jediné dílo nejde, jelikož každá malba měla své osobité kouzlo. Ponurá atmosféra vyplněná tmou a jasnými odstíny vyvolává dojem jakési faty morgány. V jednu chvíli je vidíme a cítíme, udržují nás v neklidu. Na okamžik nás vystraší, nebo uchvátí unikátním zjevem. Ovšem ve vteřině jsou pryč. Přesouvají se z rušné ulice v davu do poklidné části parku či na most, občas se jejich podoba a počet vytrácí.
Schody galerie vedoucí do horního patra lemují obrazy podvodního světa. Okruhem Hlubina pod tmavou hladinou proplouvají dominantní září ryby, jež prozrazují další autorovu oblíbenou činnost. Při chvíli soustředění získáte pocit, že jste spolu s nimi ve vodě jako jeden z dravců. Váš pohyb ovládá hejno sousedních ryb a vy se rozhodujete, zda kopírovat jejich pohyb, nebo plout proti proudu. Úchvatným záznamem je dílo s bludným tulákem, kterého unáší voda za pomoci neonového pádla. Odraz ve vodě kolikrát prozradí víc, než by člověk mohl tušit…
Podkroví galerie nabízí rozmanitost. Osobně mi v paměti utkvělo vyobrazení cara Ivana Hrozného a jeho syna. Otec ho drží v náručí po tom, co ho právě zavraždil. Malba vychází z originálu ruského malíře Ilji Repina. Česká verze znázorňuje kontrast mezi zánikem života a pestrými, sytými barvami. Díky barevné kombinaci a jejímu rozvržení je z díla cítit mimo krutosti Ivana Hrozného také lásku a hodnotu uvědomění.
Přes zářivé barvy a zdánlivou čitelnost jednotlivých obrazů nelze autorovu tvorbu jednoznačně definovat. Z výstavy však budete čerpat energii ještě několik dalších dní po své návštěvě. Jen doporučuji vyhradit si dostatek času, abyste měli možnost prozkoumat malby do detailu a odhalit skrytá zákoutí díla Martina Salajky.
