Zhlédnout snímek Moonage Daydream je jako ocitnout se na skvělém tripu. Psychedelická jízda, která zavede diváka do útrob Bowieho hlavy, představuje impozantní kompilaci napříč celou zpěvákovou kariérou. Od vystoupení a koncertních záznamů přes rozhovory a videoklipy až po umění a vzpomínky. Nechte se filmem zcela unést a pohltit. A až vás zase vyplivne zpátky, ještě dlouho se jím opájejte.
Není divu, že po uvedení v Cannes publikum jásalo nadšením. Moonage Daydream je vším, čím by dokument o hvězdě Bowieho formátu měl být. Fanouškům nabízí komplexní zážitek v podobě osobních filmových záběrů i vystříhaných scén z televizních rozhovorů. Zachycuje Davida ve spoustě jeho podob napříč kariérou: Major Tom, Ziggy Stardust, Aladdin Sane, Halloween Jack, The Thin White Duke a The Blind Prophet. Všechna Bowieho alter ega na jednom místě. Rozhodně se nejedná o tradiční životopisný portrét a je dost možné, že pokud by se režie chopil kdokoli jiný než Brett Morgen, dopadlo by to tragicky. Morgen však ví, co dělá – ostatně, to už nám dokázal v dokumentárním filmu Cobain: Montage of Heck. A stejně jako tehdy, i tentokrát stojí výsledek za to.
Název snímku odkazuje na stejnojmennou píseň z alba The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders of the Mars z roku 1972. V dokumentu není jediný moment, který by nebyl vyplněn Bowieho hudbou nebo myšlenkami. Jedná se o zfilmovanou sbírku jeho největších hitů propojených do dokonalé psychedelické audiovizuální mozaiky. Moonage Daydream nabízí prolnutí všech Bowieho životních poloh – muzikanta, herce a výtvarníka.
Dokument je propracovanou antologií Bowieho díla od 60. let po poslední desku Blackstar. Kombinuje prostřihy okamžiků, které od sebe dělí třeba třicet let, making of videoklipů, Bowieho stylingu a nikdy nezveřejněných záběrů. Zpěvákovi fanoušci se zde mohou seznámit také s jeho významnými hereckými rolemi jako The Man Who Felt to Earth nebo Hunger.
Je až fascinující, jakou si dal Morgen práci při výběru a sestříhání stovek hodin materiálů, aby docílil intimního vhledu do všech vnějších i skrytých stránek Bowieho osobnosti. Nečekejte však, že vznikl portrét nedotknutelného boha. V celém filmu zůstalo plno odzbrojujících lidských momentů. Hvězda například osobně přiznává, že v rodině se v minulosti vyskytla duševní choroba, která postihla milovaného bratra Terryho, a že to zřejmě ovlivnilo některá díla.
Morgen ví, co dělá – ostatně, to už nám dokázal v dokumentárním filmu Cobain: Montage of Heck. A stejně jako tehdy, i tentokrát stojí výsledek za to.
Morgen také nezastírá jistá umělcova profesní selhání. Po vydání alba Let’s Dance (1983), které zaznamenalo velký úspěch, zpěvák zpohodlněl a usadil se ve stavu umělecké stagnace. Přinejmenším ve srovnání s jeho úžasnou tvůrčí dráhou od 60. až do začátku 80. let. Na druhou stranu vysloveně kontroverzním tématům se režisér vyhýbá. Snímek tak nereflektuje umělcovo stinné období závislosti na kokainu ani jeho údajné „profašistické“ názory. Přitom by tím získal ještě komplexnější pohled na to, kým Bowie byl.
Režisérovi však nejde ani tak o faktografickou biografii jako spíše o navození pocitu z Bowieho coby umělce a významné osobnosti. David Bowie’s Estate poskytl tvůrcům pro účely vzniku filmu přístup k velkému množství vzácných nahrávek, filmů, kreseb a deníků. A právě tuto barvitou koláž Morgen na plátně servíruje.
Dokument začíná záběry vesmírného prostředí, jež odkazuje na Bowieho poslední album Blackstar. Úvod diváka pomalu vtahuje a ladí na správnou frekvenci. Podobně intenzivních a táhlých okamžiků, které dávají prostor se zamyslet a ponořit do děje, zařadil režisér do snímku více a rozhodně nejsou na škodu. Průvodcem a vypravěčem je samotný David Bowie, který prostřednictvím sestříhaných rozhovorů sám vypráví vlastní příběh. Popisuje své putování napříč světem. Z Brixtonu do Los Angeles, z USA do Berlína, do Afriky a zpět do Británie.
Přibližuje také cestu jednotlivými transformacemi své osobnosti a postoj ke spiritualitě. Zmiňuje vztahy s nejbližšími a role, které v jeho životě sehráli. Je až obdivuhodné, jakým způsobem se Morgen vyhýbá všem dokumentárním klišé. Zdárně dokazuje, že byť již Bowie není mezi námi, on jediný dokáže svůj příběh převyprávět tak, abychom jej pochopili.
Těžko říct, zda by tak barvitý snímek mohl vzniknout, nebýt Bowieho všudypřítomnosti ve všech formách umění. Jestli je na této osobnosti něco odzbrojujícího, tak to, že v každém období svého života věděl, kým chce být. A pak tou postavou skutečně byl. Přesto po celou dobu své kariéry zůstal věrný převážně sám sobě.
V případě Moonage Daydream nemůžeme hovořit o klasickém dokumentu. Spíše se jedná o filmovou sondu do komplikovaného nitra umělce, jenž značnou část svého života předstíral, že je někdo jiný. Jisté je, že abyste si tento film naplno užili, musíte do dobře vybaveného kina. Byla by škoda si jej pustit jen tak doma, přišli byste totiž o polovinu omamujícího zážitku.
