Málokde se podařilo tak dobře propojit zábavu a osvětu jako právě v Poličce, kde se letos konal už 11. ročník pantomimy a fyzického divadla – Mime Fest. Jeho duchovním otcem je přední český mim, režisér a všestranný tvůrce Radim Vizváry, který popularizaci pantomimy věnuje svou profesní kariéru. V Poličce figuruje především v úloze dramaturga festivalu.
Za deset let fungování festivalu se tu objevil snad každý umělec, který ve světě mimického divadla něco znamená. Představitelé tradiční pantomimy, klauni, novocirkusoví umělci a artisté i tanečníci, kteří se věnují multižánrovým a mezioborovým projektům. Na festivalu nechybí představení pro školy a pro děti, stejně tak jako intenzivní workshopy, které využívají především studenti pantomimy, pro něž je zářijový týden v Poličce jakousi rozcvičkou před novým akademickým rokem. Program zakončuje společné gala hostů festivalu, Mime Evening.
Letošní ročník se v Poličce nesl ve znamení individualit, protože přinesl hned tři vystoupení mimů-klaunů, z nichž každý má vytvořený svůj charakter. Tak tomu často bylo i dříve, ať už umělci němé poezie vystupovali sami za sebe (například v meziválečném období se v Evropě těšili enormní popularitě klaun vystupující pod uměleckým jménem Grock, nebo trio bratrů Fratellini) nebo vytvořili postavu, která má vlastní „identitu“: Marcel Marceau se vtěloval do klauna Bipa, u nás třeba Zdeňka Kratochvílová řadu let vytvářela programy pro děti, ve kterých vystupovala jako klaun Animuk. Radim Vizváry nějakou dobu rozvíjel postavu klauna TýýJóo.
Tři klauni a jejich svět
Sólovým vystoupením patřil útulný divadelní klub Tylova domu, kde má publikum účinkující doslova na dosah ruky. Dynamicky zabavit publikum a vtáhnout je do světa zábavných skečů, to je styl Novozélanďana Trygve Wakenshawa. Nepoužívá líčení ani převleky, jenom svou mimiku a své tělo. Před zraky publika rozehrává scénky ze života lidí i zvířat, oddělené jasnými střihy jako klasickou číslovanou show. Perfektně vypointované gagy a zcela absurdní situace se před divákovým vnitřním zrakem rozvíjejí jako živé. Wakenshaw se pohybuje na hraně hodně černého humoru, který ale publikum nadšeně vítá. Jak by asi dopadla Zlatovláska, kdyby statný nápadník skutečně vyšplhal po jejích vlasech? Dovede si ovce uháčkovat vlastní vlněný kabát? A jak by se asi pomstila kráva za nedobrovolné podojení? Trygve sice nepoužívá slova, ale mluví plynně sarkasticky.
Benoît Turjman je velkým obdivovatelem Rowana Atkinsona. V době, kdy se živil jako kaskadér, s ním spolupracoval na jednom filmu a měl příležitost načerpat inspiraci právě z postavy Mr. Beana. Vytvořil si pak charakter o trochu civilnější, ale stejně beznadějně naivní, který nezapře obdiv k britskému komikovi, ale jde svou cestou. Show, jejíž druhý díl přivezl do Poličky a uvedl v české premiéře, nese název Le Voisin, tedy Soused. Takový nenápadný kluk odvedle s širokým bezelstným úsměvem na tváři, trošku zakřiknutý a tápající v módě, který si nepřeje nic jiného než klidný život, ale čím více se o něj snaží, tím více přitahuje trable na každém kroku. A tak si otevírá srdce svých diváků, které sice baví jeho dobrodružství a šlamastyky, do nichž se dostává, ale fandí jejich mírovým vyústěním.
Klasickému klaunu je podoben argentinský performer Agustín Catriel Soler, jehož figurka se jmenuje Cenizas a vystupuje jako skutečný klaun z cirkusu. Jako druzí i on má průpravu v pantomimě a hraje samozřejmě nejen výrazem, který je u něj dominantní, ale celým tělem. Vnáší na scénu nostalgii starých časů, svým oděvem i rekvizitami, a je ze všech nejinteraktivnější: neváhá si dobrovolníka z publika vysloveně ulovit a „vytáhnout“ na scénu, aby ho podrobil řádnému výcviku, k samozřejmému pobavení ostatních diváků. Je to nejen zasněný mim, ale i pohotový žonglér, který si na jevišti vytváří svůj malý útulný vesmír.
Laterna magika okouzlila publikum
V programu pro dětské publikum letos zabodoval soubor FysioArt s inscenací režisérky Hany Strejčkové Poutníci po hvězdách. Inscenace velice citlivým a poetickým způsobem kombinuje fyzické divadlo s prvky nového cirkusu, manipulaci s předměty i jemné projekce. Snovou atmosféru navozuje i světelný design a ambientní hudba, která vzniká z větší části naživo. Diváci se vydávají s čtveřicí či pěticí dospělých interpretů a jednou holčičkou na cestu – za sny a za dobrodružstvím, učí se překonávat překážky i nacházet cenu přátelství. Inscenace je z části participativní, pro malé odvážlivce jsou její pasáže uzpůsobeny tak, aby se mohli některými úskalími cesty projít na jevišti spolu s performery. Nechybí jí humor a nadsázka. Především je však poetická a hovoří jasným hlasem i k dospělému divákovi.
K festivalu Mime Fest patří i celovečerní inscenace na velkém jevišti Tylova domu. Letos zde hostovala Laterna magika s inscenací Radima Vizváryho a Miřenky Čechové Robot Radius. Právě v něm Radim Vizváry jako ústřední interpret propojuje klasickou pantomimu s moderními multimédii. O tomto úspěšném projektu Laterny magiky, který vznikl původně k poctě inscenace Karla Čapka R. U. R. a rozvíjí téma civilizace ovládnuté umělou inteligencí, bylo již napsáno mnoho. Radim Vizváry v něm ztělesňuje posledního žijícího člověka na zničené Zemi, který má v rukou osud a budoucnost celého lidstva.
Na scéně je kromě arzenálu moderních technologií přítomen také kytarista Michal Pavlíček, takže na své si přijdou i milovníci jeho hudby. Inscenace využívá technologie real time motion capture, tedy snímání pohybu performera v reálném čase, pomocí senzorů vysílajících signál do počítače a odtud do živé projekce. Navíc pomyslnou „třetí“ postavu na jevišti nepředstavuje performer, ale dron na dálkové ovládání. Nutno podotknout, že v Poličce proběhla představení bez větších technických kolizí a že dopolední repríza pro školy i večerní pro dospělé publikum, byly odměněny potleskem vestoje. Diváci se zde skutečně rekrutují z místních návštěvníků a jsou festivalu věrní.
Večer umění a smíchu
To ukazuje především vyprodaný Mime Evening, na kterém vystupují jak hosté, kteří na festival přijeli dávat workshopy a hrát svá celovečerní představení, tak další umělci přijíždějící jen na pozvání tohoto jednoho večera. Nejde ale o gala v tom smyslu, že by diváky čekala slavnostní přehlídka, spíš setkání s rodinnou atmosférou, v jehož centru je zábava. I když není nouze o technicky skvělé výkony. Nekorektní Wakenshaw se svým šibeničním humorem, Turjman s jednou ze scének svého Souseda, který hledá lásku a štěstí, i klaun Cenizas, který zopakoval jednu z částí svého vystoupení, ti všichni udržovali večer v proudu, včetně moderátora, kterým byl také klaun, Filip Hajduk.
Radim Vizváry zalovil ve svém Sólu a pro tentokrát zahrál nadčasovou etudu David a Goliáš (mimochodem pražské publikum bude mít možnost jeho oblíbenou show vidět opět na prknech Švandova divadla). Nechyběl nakonec ani tanec, a to nečekaně breakdance, autorské číslo v podání Kristiána Mensy, který stojí na pomezí streetové komunity a divadelního světa. Z hlediska žánrů a stylů se na letošním Mime Festu neobjevil nový cirkus, letošní ročník se zkrátka soustředil na pantomimu a klaunérii.
Kouzlení se světlem
Na Mime Eveningu vystupoval také Vojta Stolbenko, který se specializuje na flow arts (a vedl spolu s Tomem Horou jeden z workshopů): na rozdíl od klasického žonglování je v této technice kladen důraz na plynulost pohybu při manipulaci s objekty, dlouhé kruhové a spirálové dráhy, a ačkoli lze pohybovat s různými předměty, nejpopulárnější jsou ty, které vyzařují světlo. Umělci jeden z večerů obohatili ohňovou show pod širým nebem s hořícími meči, pochodněmi a jiskřícími uhlíky. Do interiéru divadla se ale manipulace s otevřeným ohněm příliš nehodí – není ostatně ani nutná. Dnes ji dokážou nahradit i programovatelné ledkové zářivky, s nimiž lze vytvářet přímo vizuální kouzla. Ta už jsme mohli vidět třeba na galashow žonglérského dne na Letní Letné, ale vůbec nebylo od věci si je připomenout ještě jednou v jiné formě. Stolbenko vystupoval sám se sólovým kusem, v němž je mu spoluhráčem jen technologie. K iluzi interakce slouží programovatelné světlo a rychlost zdánlivé reakce, jde o iluzionistiku, které slouží technologie. Efekty jsou působivé a je jisté, že světlem by bylo možné vyprávět i příběhy. Jen ještě trochu čeká na své objevení divadelním světem…
K festivalu zkrátka patří všechno – inscenace, které se dotknou duše diváka a inspirují jej k zamyšlení, stejně tak i humor a nevázaná zábava, a také velká podívaná. A toho se divákům vždy dostane v takové míře, jakou si jen mohou přát, navíc v útulném domáckém prostředí rodinného festivalu. Citlivé propojení osvěty a zábavy zůstává hlavním znakem Mime Festu i v nové dekádě, do které letos vykročil.
