Ve Veletržním paláci probíhá přehlídka 33. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Pětice nadaných výtvarníků a letošních laureátů zde pod vedením kurátorské dvojice Anetta Mona Chișa a Jaro Varga vystavuje své projekty, jež využívají různorodá média. Expozice nese podtitul Vše pevné se spojuje ve vzduchu a poprvé v historii Ceny zahrnuje díla nejen laureátů, jež vybrala odborná porota, ale většiny přihlášených umělců a umělkyň.
Cena Jindřicha Chalupeckého se uděluje autorům a autorkám do 35 let za uměleckou tvorbu v oboru vizuálního umění. Cílem nejprestižnějšího tuzemského ocenění výtvarného umění je vyzdvihnout nastupující generaci výtvarníků, kteří mají šanci obstát v kontextu české i mezinárodní umělecké scény s tvorbou ztělesňující po obsahové a formální stránce mimořádný postoj. Historicky se ocenění udělovalo jedinému vítězi, který vzešel z pěti (výjimečně i šesti) finalistů. Od roku 2020 však organizátoři jmenují hned pět laureátů a laureátek Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Těmi letošními se stali Olga Krykun, David Přílučík, Vojtěch Radakulan, Martina Drozd Smutná a Ezra Šimek. K vidění jsou malby, prostorové instalace, videa či virtuální realita. Výstava nereflektuje pouze jedno téma, ale lze vysledovat sjednocující znaky. Ve zkratce se výsledná díla pohybují kolem zkoumaní identity nebo specifické pozice na pozadí dnešních lokálních i globálních konfliktů.
Olga Krykun nabízí pohled do oken s výhledem na krásné dary od matky přírody. Mimo zobrazené květiny mají diváci možnost nahlédnout též do vnitřních konfliktů a tužeb umělkyně. Nelze opomenout fakt, že rodnou zemí Olgy je Ukrajina. Na první pohled úchvatné vyobrazení v sobě skrývá výrazně pochmurný obsah. Květiny se významem přesouvají ke stále probíhající tragické válce na Ukrajině. Svou aktuální tvorbu absolventka UMPRUM vede informativní cestou, jež v první řadě ukazuje západnímu divákovi pohled na reálný svět. V té druhé se sama autorka snaží vypořádat s děním na Ukrajině.
David Přílučík se zabývá, podobně jako Olga, přírodou, živočichy a vztahy lidských a mimolidských bytostí. Lze hovořit o komplexním výzkumu na téma etické a ohleduplné existence člověka ve světě a soužití s dalšími tvory, kteří jej spolu s ním obývají. Na výstavě máte možnost zhlédnout Přílučíkův nový film. Příběh Plemeno pojednává o chovateli československých vlčáků, který zvažuje, zda se by se konkrétní plemeno nemělo vyvíjet jiným směrem, čímž nastává konflikt mezi ním a ostatními chovateli.
Praxi často nazývá vytvářením fikčních světů, jednoduše známou jako worldbuilding. Vojtěch Radakulan se pyšní multimediální instalací kombinující fyzické prostředí a objekty vyprodukované 3D tiskárnou se zkušeností již zmiňované virtuální reality. Vše se prolíná v jeho projektu Období osamělých směn, aneb nejdražší muzeum na světě. Inspirací se pro něj stala nevídaná událost z rakouského Zwentendorfu, kde byla v 70. letech 20. století postavena jaderná elektrárna, jež kvůli tlaku společnosti na politický systém nikdy nebyla uvedena do provozu. Radakulan se rád potápí do situací, které nelze racionálně vysvětlit.
Intimita a nevšednost rutinních záležitostí jsou brány jako forma vyjádření Martiny Drozd Smutné. Sociální a politické jevy se prolínají do její práce. Holý námět je ale malým článkem obrazů. Jejich nápaditost sahá i do soukromého života Smutné. Nejvíce mě zaujala série Můj krásný bílý den, zahalená do výjevů ze svatebních příprav. Zajímavostí je, že tvůrkyně se malbě z nemožnosti osobního projevu věnovat nechtěla. Naštěstí vše přehodnotila a svojí neomezenou kreativitou jen září.
Ezra Šimek začleňuje významné téma nebinární identity, jež se ho/jí osobně dotýká. Autor/ka představuje film a prostorovou instalaci. Hlavním hrdinou je tulák, který se vydává na cestu skrze opuštěná města starého Divokého západu až do čarodějnického údolí, jeskyň a zámků symbolizujících potlačené sny. Sama porota vnímá, jak Šimek ve své tvorbě exponuje sebe a svou individualitu a pohrává si s obrazem femininity v rámci nebinarity.
Zasloužená pozornost patří všem laureátkám a laureátům letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Z tvorby těchto umělců pramení originalita a nebojácnost ve stránce projevu. Každé dílo oplývá jedinečností a disciplínou. Kromě jejich prací mají své místo v pražské Národní galerii i díla dalších 51 (z celkového počtu 79) přihlášených umělců. Ta jsou ve formě tisků na textilu zavěšená na lanové konstrukci a představují tak sjednocený celek.
Na výstavě uvidíte mimo zmíněných účastníků soutěže také imerzivní videoeseje od zahraničního hosta, thajského umělce Korakrita Arunanondchaie. Kurátorská snaha posunula vývoj organizace na jiný stupeň profesionality. Povedenou expozici máte možnost navštívit do 8. ledna 2023.
