Mezinárodní divadelní festival Pražské křižovatky vstoupil do svého pátého ročníku. Zatímco ten minulý probíhal napříč celou divadelní sezonou, nyní se koncentruje do období od 17. do 20. října. Vrací se tak k původnímu impulzu vzniku festivalu, kterým je připomenutí výročí narozenin Václava Havla. Letošní program je navíc úzce spjatý s plány nového uměleckého vedení činohry Národního divadla, dua SKUTR.
Jednou z vizí režisérské dvojice Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský je začít využívat jeviště Státní opery i pro činoherní představení. Pomyslná činoherní premiéra po letech, kdy tato scéna příslušela pouze baletu a opeře, však nepatřila domácímu souboru, ale hostujícímu Slovenskému národnému divadlu právě v rámci festivalu Pražské křižovatky. Po nedávném uvedení inscenace Kým prídu Stouni… na divadelním festivalu v Plzni nyní dorazilo do Prahy s inscenací Bál.
Jak uvedl jeden z herců Ľuboš Kostelný, jedná se o crème de la crème první slovenské scény. Tato volba má však i další důvody. Stejnojmennou novelu z roku 1899 slovenské spisovatelky Boženy Slančíkové-Timravy v Bratislavě režíroval Michal Vajdička, který od letošní sezony zastává post kmenového režiséra Národního divadla a aktuálně zde připravuje inscenaci Hordubal na motivy novely Karla Čapka. Festivalové hostování slovenského souboru je navíc prvním z kroků k plánované užší spolupráci mezi činohrami obou divadel.
Bál diváky zavedl do oprýskaného předsálí vesnického kulturního domu, kde bufetář rozléval jeden panák slivovice za druhým, někdy dokonce podal celou flašku. Osobně jsem ocenila kontrast nedávno zrekonstruované Státní opery s vesnickou zábavou, kde se všechny postavy opily ještě před přestávkou. Úspěšná inscenace, která se hraje nepřetržitě od premiéry v roce 2014, částečně připomíná Stroupežnického Furianty. Řetězec nešťastných a neopětovaných lásek zase evokuje Čechova a koncentrace tragických událostí nedávno uvedený snímek Bod varu. Humorné chvíle a úsměvné opilecké nálady prolínají temnější momenty, až veškerá neštěstí vyplují na povrch a na konci zůstane hořko-smutná pachuť. Miniaturní vztahová dramata vyeskalují do extrému, nicméně uvěřitelného.
Dalším představením na programu je 1,8 M dramatika ruského původu Ivana Vyrypajeva, jež nastudoval ve varšavském divadle Nowy Teatr. Mezinárodní projekt, ve kterém se mluví bělorusky, polsky a rusky, se zabývá tématem politických procesů v Bělorusku. Vychází z autentických dokumentů a stává se nesmlouvavou obžalobou totalitního režimu a důležitým příspěvkem k tématu nesvobody. Název 1,8 M odkazuje k rozloze prostoru, který v přeplněných běloruských věznicích připadá na jednoho člověka. Ani tento umělec nebyl vybraný náhodou. Během zahájení festivalu Martin Kukučka prozradil, že Ivan Vyrypajev již píše pro Národní divadlo novou hru.
Poslední festivalovou událostí je čtvrteční promítání záznamu inscenace Dáma s kaméliemi v režii Arthura Nauzyciela ve Francouzském institutu v Praze. Režisér, herec a ředitel bretaňského národního divadla se už brzy představí českým divákům na scéně Stavovského divadla, pro které zkouší s činoherním souborem hru Arthura Schnitzlera Rej.
Letošní Pražské křižovatky tak nejen navazují na tradici předešlých ročníků, ale také svým způsobem představují uvítání nového uměleckého vedení a umožňují nahlédnout pod pokličku jejich plánů s první českou scénou.
