Signal Festival úspěšně spojuje současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie. Na programu se podílí renomovaní čeští i zahraniční tvůrci z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence a konceptuálního umění. Letošní desátý ročník nabídl válečné ozvěny, laserové chóry, světelný mrak i duševní šílenství.
Festival světla, digitální a kreativní kultury a nových technologií oslavil své jubileum. Kromě tradičního centra Prahy letos zavedl návštěvníky také do Vršovic. Na náměstí Míru se po čtyřech letech vrátil videomapping, Maxim Velčovský dovezl kus ukrajinské války a Refik Anadol vytvořil dílo z městských dat Prahy. Letošní novinkou byla také spolupráce hned s několika významnými institucemi: Laterna magika, Centrum architektury a městského plánování (CAMP), Kunsthalle Praha, Vzlet nebo Fakulta elektrotechniky ČVUT. Ti všichni vnesli do programu svěží projekty.
Pořadatelé se také rozhodli poprvé v rámci festivalu připravit galerijní zónu, jejíž návštěvnost předčila očekávání. Potvrdilo se tak, že vydat se touto cestou má smysl. Ředitel Martin Pošta vyjádřil radost nad tím, jak se jubilejní ročník povedl a kolik přilákal lidí (organizátoři odhadují, že tento rok festival navštívilo až půl milionu návštěvníků), stejně jako že se jim po dvou covidových letech podařilo Signal Festival postavit zpět na nohy. Pokud jste letošní ročník nestihli, nesmutněte. Některé instalace jsou k vidění až do listopadu. Začněme tedy jimi.
Dílo mezinárodně uznávaného umělce Refika Anadola Prague Dreams je jedinečným spojením městských dat a umění. Tedy spíše výsledkem toho, co se stane, když shromáždíte data z pražských ulic o délce více než 4500 kilometrů a zpracujete je pomocí algoritmu strojového učení. Vychází z neuronové sítě, která je autorem navržena tak, aby analyzovala data Prahy z laserového měřiče, který se odráží od objektů a neustále se aktualizuje a zpřesňuje. Výsledkem je pohlcující site-specific instalace, která spojuje abstraktní vizuální prvky s konkrétní architekturou. Diváky tak čeká unikátní virtuální audiovizuální cesta pražskými ulicemi. Podmanivá velkoplošná videoprojekce byla vytvořena speciálně pro CAMP a Signal Festival a navštívit ji můžete až do 6. listopadu 2022.
Součástí galerijní části je také instalace jednoho z nejúspěšnějších českých umělců na NFT scéně Ondřeje Zunky. Jeho dílo PHOTOSYSTEM II vzniklo ze sledování rostlin jako fascinujícího a sofistikovaného systému, který nám pomůže pochopit, jak se přizpůsobit a žít v harmonické symbióze s ostatními. Série velkoformátových projekcí představuje fenomén fotosyntézy a reaguje na pohyb návštěvníků. Jak autor uvádí, bez světla není život. Světlo potřebují rostliny, lidé i Signal Festival.
Instalace Ondřeje Zunky je součástí výstavy Invisible Forces představující mladé české digitální umělce a umělkyně Filipa Hodase, Martina Houru, Johanu Kroft, Janu Stýblovou a Jakuba Špačka. Výstava bude v experimentálním prostoru Kunsthalle Praha k vidění do 21. listopadu 2022.
Další zajímavosti, jež byly letos k vidění, zmíníme popořadě dle trasy, kterou jsme se vydali. Hned na začátku nás v kostele sv. Salvátora okouzlil Shohei Fujimoto. Umělec uvádí, že vidíme-li strukturu, chceme ji pochopit, porozumět jejím fyzikálním vlastnostem. Jedná se o univerzální pud, před kterým nelze utéct. A to nešlo ani před touto instalací, která byla jednou z nejpůsobivějších. Návštěvníkům umožnila ustoupit od sebe samých a vnímat interiér kostela v jiných perspektivách. Instalaci intangible #form tvořilo obrovské množství laserových paprsků, jež vykreslovaly geometrické obrazce vycházející z matematických funkcí. Nehmotná forma se tak stala hmotnou.
Na Mariánském náměstí jsme navštívili prostorovou instalaci Maxima Velčovského Fyzická možnost smrti v mysli někoho žijícího, jež se skládala z aut dovezených z bombardovaných ukrajinských měst. Realistický byl nejen kouř, jenž se linul se z ohořelých karoserií, ale také předměty osobní potřeby, které zůstaly uvnitř, stopy po kulkách či žalostný stav vozidel, z nějž jste jen stěží identifikovali, že se kdysi jednalo třeba o Mini Cooper.
Neméně působivá a především snová byla performance LUNAtic, která pro festival vznikla ve spolupráci s Laternou magikou. Divadelně-taneční inscenace režisérky Miřenky Čechové a vizuálního umělce Erika Bartoše byla první velkou spolupráci festivalu a Národního divadla. Projekt odehrávající se za zdmi psychiatrické léčebny přitáhl diváky z vesmírných dálek do nitra jejich duší. Něžná a příjemná odbočka, jež navíc poskytla odpočinek od velkolepých světelných instalací.
Pravděpodobně nejoblíbenější se opět stala interaktivní socha CLOUD, která pro svůj úspěch navštívila Signal Festival již podruhé. Skulpturu tvořilo 6000 funkčních žárovek a desítky lampičkových šňůrek lákaly návštěvníky, aby nestáli opodál a stali se součástí instalace. Autoři pro tvorbu světelného mraku sbírali prasklé žárovky ve svém okolí, od přátel i komunity. CLOUD tak dokáže inspirovat nejen ke vzájemné spolupráci návštěvníků, ale i k recyklaci použitých materiálů a alternativnímu využívání každodenních předmětů z našich domácností. CLOUD patří k nejpopulárnějším projektům za historii festivalu – a právě proto jej pořadatelé vybrali, aby s návštěvníky oslavil desáté výročí.
Flux od Collectif Scale v Heroldových sadech představoval na závěr dechberoucí kinetickou a světelnou podívanou. Světelné rotující vrtule vytvářely ladnou choreografii, jejímž výsledkem byl kruhovitý, živý, organický a reaktivní objekt, který přecházel z poetických do bouřlivých stavů.
Letošní ročník nabídl skutečně nabitý program, jehož ozvěny nás budou provázet až do konce listopadu. Už nyní je ale jasné, že se festivalu povedlo stát se jednou z nejnavštěvovanějších kulturních událostí. Bez velké nadsázky dokonce můžeme říct, že Signal Festival je jedním z největších producentů současného umění u nás. Příští rok sice nebude jubilejní, ale věříme, že i tak nás opět čekají velkolepé projekty.
