Snímek Il Boemo je vysněným projektem režiséra Petra Václava. Nejedná se však o profesní životopis skladatele Josefa Myslivečka, spíše pojednává o skandálnější části jeho života. Film tak chvílemi připomíná Formanova Amadea, místy zase Valmonta. Obojím Il Boemo ostatně tak trochu je. Ilustruje život italské smetánky na konci 18. století a bedlivě sleduje, jestli se nadějný a cílevědomý Čech stane její součástí.
Do kin vstoupil očekávaný film Il Boemo, který bude reprezentovat tuzemskou kinematografii na amerických Oscarech. Příběh se zabývá životem mladého českého hudebníka Josefa Myslivečka, přezdívaného Il Boemo, který se vypravil do Itálie splnit svůj sen. Postupně se propracovává mezi italskou elitu, osobně se setkává s králem, a dokonce i s malým Mozartem, kterému se posléze stává mentorem. Právě jejich vzájemná korespondence je zdrojem většiny informací, které o Myslivečkově životě máme. Toto setkání je nicméně samo o sobě důkazem, že ve své době byl Mysliveček ve světě hudby skutečně vyhledávanou personou.
Vzhledem ke skromnému množství dochovaných záznamů o Myslivečkově životě se film Il Boemo jeho osobností spíše inspiroval. Historický snímek je poměrně konvenčně natočeným životopisem, který ani tak nevykresluje Myslivečka coby významného českého hudebníka, ale děj stojí spíše na jeho zámožných milenkách a erotických avantýrách. Mysliveček je zde pojímán jako obyčejný, byť talentovaný muž, který touží po úspěchu a projeví se jako vychytralý oportunista. Operní árie tak střídají Myslivečkovy milostné pletky, až se nabízí otázka, kterým umem vynikal lépe. Byl talentovaným hudebníkem, nebo spíše talentovaným milencem?
Hlavní potíží Il Boema je, že je v něm načrtnuto příliš, ale podtrženo málo.
Hlavní role se ujal Vojtěch Dyk a zhostil se jí s grácií. Scény bez větších obtíží utáhne sám – s nonšalancí hraje na klavír, hovoří italsky, diriguje a osvědčuje se také jako herec. Jenže tolik prostoru zase nedostává, značnou část 140minutové stopáže totiž vyplňují rozsáhlé operní árie, které pro účely filmu nastudoval soubor Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse.
Režisér Petr Václav uvedl, že dlouhé hudební vsuvky byly jeho záměrem. Chtěl tak poukázat na Myslivečkovo pozapomenuté dílo. Je to pochopitelné, přeci jen jde o příběh českého hudebního skladatele. Tvůrci tak staví na myšlence, že právě hudba je klíčovým nástrojem celého filmu a nejvýmluvnějším svědectvím o jejím autorovi. Možná však přecenili hudební vzdělání svých diváků. Pro laika je ve filmu hudby příliš mnoho a Il Boemo tím dramaticky ztrácí na svižnosti. Těm, kdo nejsou nadšenými milovníky opery, mohou dlouhé árie připadat nezáživné a nudné. Kdyby jich bylo méně a byly kratší, mohl by být snímek příjemnější podívanou dostupnou širšímu publiku. Hudebních pasáží film obsahuje opravdu hojně, ne vždy jsou však pro děj podstatné.
S rozpočtem 120 milionů korun patří Il Boemo mezi jeden z nejnákladnějších tuzemských filmů. Znát je to na výpravě, kostýmech i scénografii, vše působí opulentně, světově, a přitom stále uvěřitelně. Snímek vznikal v česko-italské koprodukci a v italštině je také celý namluvený. To mu sice dodává na světovosti, ale českého diváka by od návštěvy kina mohlo odradit.
Hlavní potíží Il Boema je, že je v něm načrtnuto příliš, ale podtrženo málo. Vše je nastíněno, nic není rozvinuto a celý příběh skladatelovou smrtí končí. Vidíme, co Mysliveček nejspíš dělal, ale nedozvídáme se, kým byl. Příběh klouže po povrchu jako gondoly proplouvají benátskými kanály. Snímek ukazuje Myslivečka v zevnějších rolích – jako učitele, milence i někoho, komu svou pozornost věnoval sám král. Neukazuje však jeho osobnost, jeho vnitřní svět.
Erotické pasáže jsou zpočátku příjemným zpestřením, s postupujícím dějem se však rychle okoukají. Stejné je to s již zmiňovanými áriemi, které ve filmu sice své místo mají, ale s blížícím se závěrem jsou čím dál méně nutné. Kromě opery a erotiky Il Boemo moc navíc nenabízí – dějově zůstává na místě a najednou smrt a konec. Navzdory tomu film zvládne udržet divákovu pozornost, aniž by získal dojem, že se děj přespříliš vleče.
Ač to tak možná nemusí působit, Il Boemo je pro náročnějšího diváka. Opravdu nestačí mít rád Vojtu Dyka, aby vás více než dvouhodinový snímek bavil. Nemáte-li vztah k opeře nebo historickým filmům obecně, pravděpodobně vás neosloví.
