Kombinace nejmenší jednotky digitální rastrové grafiky s akrylem je důkazem minimalisticky čisté tvorby Jiřího Šiguta. Současná tvorba experimentálního umělce zdůrazňuje komprimaci z digitální sféry, ale i s ní spojené proměny lidského smyslového vnímání a způsoby ukládání paměti. Prahu vůbec poprvé oslňuje ojedinělost malebných kontra-punktů, které hostí SmetanaQ Gallery.
Jiří Šigut je český konceptuální fotograf a umělec, jenž se nebojí riskovat. Výtvarník žije a pracuje v Ostravě a interesantní díla vznikají v jeho malém bytovém ateliéru. Umělcova práce prozrazuje zájem o přírodu, především o privátní rituály při kochání se krajinou, kde se obklopující aspekty začaly stávat jedním záchytným bodem. Aby přiblížil konkrétní představu galerijnímu publiku, zvolil tvůrce cestu médiem pixelu. Ten pro Šiguta představuje součet průniků a kompresí. Současným překonaným milníkem je vydání knihy, jež představuje aktuální výběr děl a objasňuje zkušenost číselného přepisu vizuální informace. Křest nové dílčí monografie byl součástí vernisáže výstavy MALEBNÉ KONTRA-PUNKTY ve SmetanaQ Gallery.
Název expozice vyplývá z tradičního krajinného motivu a digitálních komprimačních procesů. „Kontra-punkty ztělesňují ve výrazu Šigutovy současné tvorby cosi odcizeného, cizorodého, zatímco ‚malebnost‘ zachovává své odvození od procesu malby, malování a je spojována s procítěním, nakonec intimitou,“ přibližuje kurátor Petr Vaňous. Ačkoliv se zvolené postupy liší nejen v oblasti primárního využití, ale také v protikladu rychlosti formátování a zdlouhavosti štětce ke vztahu k plátnu. Jedno téma však zůstává společné – vnímání času a ukládání paměti. Experimentální „pixelové“ malby lze tedy brát jako hledání, objevení neznámého, co nám otevírá další směr poznatků.
Díla se vymykají z hranic estetiky a mnohem více jsou v souladu s obecnou teorií. Výsledek se může zdát abstraktní, jenže nikdy není. Je v něm zahrnuta konkrétnost. To, jakou má obloha a květina barvu, v jakém ročním období a místě se nacházíme. Jakou má kdo tvář. Vzdálenost od hlubšího pochopení nastává při pohledu na čtvercové a obdélníkové tvary, nicméně se nejedná o problém jako spíše o chvíli k zamyšlení. Charakteristickým, a zároveň mimořádným rysem, je i minimum využívaných barev, avšak velmi pestrých. Sám kurátor Petr Vaňous vyzdvihuje tento fakt tím, že expoziční celek osloví hlavně hravostí tónů. Barvy jsou ponechány v originální podobě i přes zhuštění průběžnosti.
Výstava nabízí zejména nová díla Jiřího Šiguta – stavby tunelového typu, lávky, kameny. Máte však příležitost vidět i starší klenoty – rybník v oboře, les, pole a mnohem více. Za povedený hodnotím autoportrét výtvarníka. Dle mého názoru Šigutovo poslání tkví v průzkumu. Umělec je vlastně jakýmsi zenovým mistrem. Jeho tělo se často nachází v mimorozumovém prostoru. Tajemství v průběhu a redukci, v zenové filozofii.
Návštěvníkům bych doporučila, aby si vyhradili na prohlídku dostatek času. Expozice není příliš rozsáhlá, ale téma samo o sobě může způsobovat problémy při stavbě vlastní interpretace. Pražská premiéra malebných kontra-punktů potrvá do 4. prosince 2022.
