Nový slovenský film Oběť, který vznikl v české a německé koprodukci, dorazil do tuzemských kin. Jedná se o relevantní sociální drama rámované otázkou migrace a etnické nesnášenlivosti. Tento zdařilý snímek je nejen celovečerním debutem mladého režiséra Michala Blaška, ale také slovenským kandidátem v boji o letošní Oscary.
Režisér Michal Blaško není pro české diváky neznámým jménem. Představil se už jako autor oblíbených Případů prvního oddělení či televizní série Podezření, ve které excelovala Klára Melíšková. Na co Blaško v posledních letech sáhne, to si většinou odnese nějakou, nikoli zanedbatelnou cenu. Nemluvě o tom, že jeho krátké filmy se již po několik let objevují na nejprestižnějších filmových festivalech. Oběť je pak jeho celovečerním debutem, v němž rozehrává příběh ukrajinské matky, která pro sebe a svého syna hledá nový život v českém maloměstě.
I tentokrát se Blaško drží svého přesvědčení, že točit pouze pro domácí publikum nemá smysl. Byl si tak vědom, že film s tematikou minorit a migrace musí pojmout jasně a citlivě, aby byl děj srozumitelný i pro zahraniční diváky. Snímek Oběť tak cíleně postavil na pevných základech vztahu matky a dospívajícího syna. Jejich odchod z Ukrajiny přitom s nynější válkou nijak nesouvisí.
Tvůrci Oběti otevírají rezonující témata – etnická i morální –, avšak od jejich řešení dávají ruce pryč.
Irina je samoživitelka, která se i se svým synem odstěhuje do Česka za lepším životem. Poctivě chodí hned do několika prací, aby svému synu mohla dopřát tréninky gymnastiky, kterou miluje. Když odjede na pár dní na Ukrajinu, aby vyřídila dokumenty potřebné k žádosti o české občanství, zastihne ji zde zpráva, že její syn leží na jednotce intenzivní péče. Syna pravděpodobně zbila a posléze shodila přes zábradlí skupinka mladých Romů. Etnicky motivovaná událost, které údajně přihlíželi sousedé, nabere nečekaný spád a vzbudí zájem široké veřejnosti. Všichni uvěří výpovědi těžce zraněného Igora a zmatených sousedů a policie zahájí pátrání po neznámém pachateli.
Záhy je zatčen Igorův vrstevník romského původu. Syn se však matce přizná, že k žádnému napadení nedošlo. Ze strachu se chytil teorie sousedů, kteří jej našli, a potvrdil jejich smyšlené domněnky. Ve skutečnosti nikdo nic neviděl a pravdu tak znají jen Igor a Irina. Mladý Rom, který nemá důvěryhodné alibi, zůstává podezřelým ve vazbě, kde čelí nenávisti veřejnosti. Irina svádí vnitřní boj s morálkou, zda přiznat pravdu a vzdát se šance na lepší život, nebo tíživé tajemství v sobě pohřbít jednou provždy. V této chvíli se sama stává obětí. Musí se totiž rozhodnout: chce celý cirkus zastavit, nebo nikoli? A jde to vůbec?
Nosným prvkem snímku je dobře napsaný scénář Jakuba Medveckého, kterému není co vytknout. Byť je uvěřitelný a bohužel dost možná i pravděpodobný, jedná se ve skutečnosti o smyšlený příběh. Část děje se odehrává převážně v mysli hlavní představitelky, další zásadní scény se týkají sociálních studií a kriminalistických šetření. Zajímavá je též práce s kamerou a střihem. Dlouhé záběry prokládá střih jen minimálně, a dávají tak divákovi podnět a prostor k reflexi.
Originalitu filmu jen podtrhuje mezinárodní a neokoukané herecké obsazení. Obdivuhodný výkon hlavní představitelky Vity Smačeljuk by zasloužil nejedno ocenění. Snímek buduje napětí na základě záběrů a bravurního herectví ústřední hrdinky. Její nedokonalá čeština a hloubavá, introvertní osobnost naléhavostí jenom prýští. V jejím podání je chlapcova matka nebojácná žena, u níž je navenek složité rozpoznat emoce, nikoliv však míru jejího odhodlání. A nezáleží ani moc na tom, co zrovna řeší. Zda stojí tváří v tvář romského chlapci, který ji zamkne v bytě, nebo právě skládá zkoušku z českého jazyka.
Film pracuje také s dalším nosným tématem, kterým je zneužívání ze stran charity a jiných aktivistických organizací. Snímek má sice místy tendence umírněně kázat nebo zvedat ukazováček, avšak naštěstí v únosné míře. Větší prostor ponechává divákovi, aby si udělal názor svůj. A to je jeho velké plus.
Tvůrci Oběti otevírají rezonující témata – etnická i morální –, avšak od jejich řešení dávají ruce pryč. Přesto je film natočený dobře a s rozmyslem. Ostatně, Blaško již jednou s podobnou tematikou pracoval. U svého krátkometrážního filmu Strach s Jenovéfou Bokovou a Adamem Mišíkem v hlavní roli. Celkový dojem tak nemá příchuť bezvýchodného dramatu. Otázkou je, zda to bude vidět stejně i většinové publikum.
Zatímco Češi do letošního boje o Oscary zasílají vznešeného a opěvovaného Il Boema, slovenští sousedé sáhli po kvalitním a současném sociálním dramatu, ke kterému má každý co říct.
