Pokud se vám líbil první díl Avatara, nemáte jediný důvod nejít na dvojku. Běžte. Ale dopřejte si zážitek se vším všudy: s prvotřídním obrazem, vyladěným zvukem i jídlem. Avatar: The Way of Water váš totiž šetřit nebude, snímek má přes tři hodiny. Ideálně zajděte do IMAXu, protože tam si vizuální stránku Cameronova nejnovějšího filmu vychutnáte nejlépe a budete mít možnost nechat se pohltit tímto modrým světem.
Je příjemným zjištěním, že James Cameron po dvanácti letech práce nenaservíroval jen slabší odvar jedničky. U druhého filmu z avatarské série platí totéž, co v prvním: nejnebezpečnější na Pandoře je to, že si ji můžete zamilovat až příliš, a to velmi snadno. Avatar: The Way of Water utvrzuje, že má smysl se tomuto světu nadále věnovat. Byť je dějová linka snímku velmi jednoduchá a ničím nepřekvapí, je patrný příslib rozvětvení scénáře na několik dalších dílu z avatarského universa. Taktéž Cameron potvrdil, že tajemná Pandora má ještě mnoho co nabídnout a můžeme se těšit na její záhadné obyvatele a další příběhy.
Jak se dalo po konci prvního dílu Avatara čekat, mariňák Jack Sully se plně vžívá do světa Navi, kde se svou ženou Neytiri zakládá početnou rodinu. Dlouho jim však rodinná idyla v lesích Pandory nevydrží. Vrací se totiž Nebešťané s plukovníkem Milesem Quaritchem. Ten sice zemřel, ale jeho vědomí bylo implantováno do jiného avatara. Nyní vede tým s cílem najít Sullyho a zlikvidovat jej. Mariňák se svou rodinou tak prchá z lesů a žádá o azyl u mořského kmene Metkayinů. Zatímco dospělí se starají o bezpečnost lidu, děti si spolu hrají a soupeří mezi sebou. Tím se dostávají do mnohých nebezpečenství, kterými ohrožují nejen sebe samotné, ale také své rodiny a celou Pandoru.
Zatímco první díl Avatara byl emocionální náloží s romantickým happyendem, dvojka tak srdcervoucí není. Soustředí se více na rodinné vztahy a romantiku nechává zcela bokem. Film lze rozdělit na tři části. První je návratem do Pandory, jakou známe ze snímku z roku 2009 a která divákům připomene předchozí děj. Druhá část odhaluje úplně novou oblast Jižních zemí spolu s okouzlujícím podmořským světem. Zde je mimo jiné nejlépe vidět, jak se filmová technologie za posledních patnáct let posunula. S tímto světem přichází na scénu také řada nových postav. Třetím dějstvím je pak jedna velká bitva.
Po technologické stránce je nový Avatar vynikající, ale děj je vratký jako domeček z karet. V čem však pokulhává příběh, to zachraňují skvělé efekty a 3D technologie.
V tomto ohledu je Avatar: The Way of Water poměrně dobře vyváženým snímkem. V první třetině dojde ke dvěma významným bojovým scénám a pak si dáte zhruba na hodinu a půl oddych před akčními scénami v závěru. Zní to příjemně a budí představu, že si tříhodinové sci-fi dobrodružství pořádně užijete. Jenže…
Zejména druhá třetina filmu je plná dlouhých scén, v nichž se neděje nic významného. To sice není na škodu, protože se snímek věnuje zkoumání nového prostředí, zejména dechberoucího podmořského světa. To díky efektům vypadá velkolepě, ale nezastře zcela fakt, že byl na chvíli pozastavený děj. V této části se nerozvíjí příběh, ani postavy. Jen sledujeme další Cameronův svět, který je sice nádherný, ale také by bylo hezké, kdyby nějak souvisel s dějem tříhodinového filmu.
Po technologické stránce je nový Avatar vynikající, ale děj je vratký jako domeček z karet. V čem však pokulhává příběh, to zachraňuje vybájený svět a skvělé efekty a 3D technologie. Snímek je tak předvídatelný, že nebýt těchto efektů, zapomenete, proč v kině ještě sedíte. Avatar: The Way of Water se až příliš zaměřuje na rodinné vazby. Přitom by mu neuškodila trocha nespoutanosti, více svobody a alespoň malá nepředvídatelnost a moment překvapení.
Na druhou stranu je zábavné sledovat, jak Pandora funguje. Z čeho všeho Cameron čerpá inspiraci a jak své hrdiny polidšťuje. Umně také pracuje se starými i novými postavami současně. Patrný je též jeho aktivismus týkající se záchrany oceánů a lovu velryb. Letošní Avatar je mistrně skrytým a nenuceným apelem upozorňujícím na danou problematiku.
I přes uvedené výtky stojí Avatar za návštěvu kina. Byla by opravdu škoda film zhlédnout doma na gauči, jakkoliv dokonalé může být vaše domácí kino. Poprvé od premiéry snímku The Dune také stojí za to zainvestovat do návštěvy 3D projekce. Jen tak si naplno užijete všechny optické momenty, které Avatar: The Way of Water díky své technologii nabízí. Pokud se navíc v kině usadíte na správné místo, budete mít pocit, že jste se v Pandoře ocitli i vy sami. Audiovizuální stránka je oproti jednoduchému ději tak dobrá, že vám na hloubce příběhu (respektive její absenci) přestane záležet.
Sečteno, podtrženo: pokud jste se zamilovali do Avatara už v roce 2009, budete jej milovat i nadále. Pokud jste k samotnému snímku vztah nezískali, ale bavilo vás prostředí Pandory, pak vás podmořské prostředí druhého dílu posadí na zadek stejně jako les v tom prvním. Jste-li fanoušky speciálních efektů, pak není o čem. Jděte, jděte a ještě jednou jděte.
