Ne nadarmo se filmová opera KaprKód stala na festivalu v Jihlavě nejlepším českým dokumentem. Přibližuje život neotřelého, avšak komunisty umlčeného hudebního skladatele Jana Kapra nejen skrze jeho hudbu, ale také skrze vlastnoručně nahrané filmové záběry, které dosud nespatřily světlo světa. Do tohoto mnohovrstevnatého vyprávění se zapojila zhudebněním Kaprova libreta skladatelka Petra Šuško za doprovodného zpěvu Českého filharmonického sboru Brno.
Dokumentární opera KaprKód objevuje rozporuplný příběh progresivního skladatele, experimentátora a prominentního komunisty Jana Kapra (1914–1988), který byl téměř vymazán z oficiální paměti. V 50. letech 20. století se natolik proslavil propagandistickou hudbou, že získal jedno z nejvyšších vyznamenání tehdejšího východního bloku, Stalinovu cenu. Tu však v srpnu 1968 v reakci na ruskou invazi vrátil. Následoval doživotní zákaz uvádění jeho děl. Jan Kapr v té době průběžně natáčel svůj život i svérázné hrané scénky na 8mm filmy. Tyto dosud nikdy nezveřejněné materiály ožívají v hravé rekonstrukci života po smrti, v níž se protíná paměť filmu, doby i Kaprovy hudby s příběhem nabývajícím mytologických rozměrů.
Hudební skladatel Jan Kapr se narodil ve znamení Ryb, miloval tedy vodu a hudbu stejnou měrou. V mládí byl ambiciózním gymnastou a zarytým sportovcem měl v plánu být celý život, osud tomu však chtěl trošku jinak. Když se s ním jednou při tréninku utrhly kruhy, mělo to pro jeho nohy doživotní následky. Prim začala hrát nadobro hudba.
Kapr byl sám o sobě dost kontroverzní osobností; na jedné straně prominent komunistického režimu, na straně druhé umlčovaný autor. A jiné to nebylo ani co se týče jeho tvorby. Byl schopný zhudebňovat stalinistickou poezii se stejným nadšením a odhodláním jako žvatlání své malé dcery. Plnými doušky si užíval komunistické přízně, ovšem po okupaci své sovětské vyznamenání vrátil. Kdyby se scénář o Kaprově životě dostal do Hollywoodu, jednalo by se o impozantní a dojemný celovečerní film s velkolepým hudebním doprovodem.
Režisérka Lucie Králová se však rozhodla pro specifickou variantu dokumentární opery. Skladatelův příběh vypráví proudem archivních i současných záběrů doplněných jeho hudbou, stylizovanou sborovou recitací i zpívanými pasážemi, které dokomponovala Petra Šuško. Králová s autorem libreta i režisérem sboru Jiřím Adámkem si od začátku filmu pohrávají s významovými rovinami, přesahy a kontrasty. Nebojí se ani vypočítat základní informace o skladateli: 150 děl, 12 kilogramů korespondence a přes 6 hodin soukromých filmových záběrů.
Hudebníci Kaprovy generace, k níž patřili Vítězslava Kaprálová, Rafael Kubelík, Gideon Klein či Jan Rychlík, měli kvůli dějinám často spektakulární osudy. Vyrůstali v otevřené atmosféře první republiky, zažili mnichovskou dohodu z roku 1938 i protektorát, útěk před nacisty nebo koncentrační tábory. A pokud měli štěstí a válku přežili, čekala je emigrace nebo desítky let střetů s ideovým a estetickým dohledem socialistických institucí. Po vrácení sovětského vyznamenání Kapr normalizačními prověrkami, jak se dalo očekávat, neprošel a jeho hudba vymizela z domácích koncertních sálů. Do té doby vlivný skladatel i pedagog brněnské Janáčkovy akademie múzických umění se ocitl ve tvůrčí izolaci. Filmy jej sledují v jeho přirozeném prostředí – doma, na chatě či na dovolené. V blízkosti jeho rodiny a přátel.
Hudba Petry Šuško hraje celou dobu spolu s Kaprovými záběry hlavní roli. Je v ní vše a krásně dokresluje jednotlivé etapy Kaprova života. V souladu s operním žánrem je film rozdělený na několik dějství a postupuje chronologicky. Snímek je atraktivní nejen hudebně, ale také vizuálně. Je hravý a plný metafor. Nesnaží se prvoplánově rozhořčovat ani dojímat. A to ani v okamžicích, kdy na plátně na Kapra vzpomíná jeho dcera z druhého manželství. Výrazným kontrastem jsou brněnští sboristé odění v černém, kteří recitují nebo zpívají v čistých funkcionalistických prostorách.
Snímek je zajímavým uměleckým počinem, který nemá obdoby. Jeho velkou devizou je lehkost, se kterou je natočený, a také atraktivní pojetí. Díky tomu zaujme a pohltí i úplného operního laika.
V červnu 2022 získal KaprKód cenu za nejlepší hudební dokument na Mezinárodním filmovém festivalu v Krakově. Od té doby byl uveden na mezinárodních filmových festivalech Dok.Fest Mnichově (hlavní soutěž), v soutěži See the Sound v Kolíně nad Rýnem (hlavní soutěž), IFF BildrauschFilmFest v Basileji jako závěrečný film festivalu, na IDFF Makedox v Makedonii, Documental IDFF v Sofii (hlavní soutěž), na festivalu hudebních dokumentů FONOMO Gdynia a na Czech and Slovak Film Festival v Austrálii. Českou festivalovou premiéru měl na konci října 2022 na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, kde zcela zaslouženě získal hlavní cenu v jedné z hlavních sekcí Česká radost. Po tomto dlouhém turné se KaprKód konečně usazuje v českých kinech.
