Uměleckoprůmyslové museum v Praze zahájilo novou výstavu Řeč plakátu 1890–1938, na níž vystavuje 280 reklamních plakátů ze své více než třicetitisícové sbírky. Ta patří mezi nejstarší a nejvýznamnější v Evropě. Výstavu lze navštívit až do 9. dubna 2023, současně probíhají také pravidelné komentované prohlídky s kurátorem sbírky plakátů.
Plakát je svébytným vizuálním komunikačním médiem, které své sdělení vyjadřuje skrze obraz i text. Jelikož obsahuje informace s krátkodobým významem, vychází bezprostředně z aktuálního jazyka, srozumitelného napříč celou společností. Díky tomu často využívá strukturované informace a zjednodušená obrazová schémata zahrnující univerzálně srozumitelná klišé. Přesto plakáty nabízí výpověď o proměnách společnosti a jejího každodenního života. Jsou svědky inovací ve světě módy, techniky a zábavy, ale i hodnot a ideálů společnosti.
K rozvoji plakátu došlo v 80. letech 19. století. Přispěla k němu proměna velkoměst a způsobu života v nich. Plakát se stal součástí moderní společnosti – kulturního života, zábavního průmyslu i rostoucího obchodu. K plné profesionalizaci reklamy pak došlo po první světové válce. Drtivá většina plakátů sloužila k reklamním účelům, jen zlomek z nich měl zároveň umělecké ambice. Jejich existenci vždy podmiňoval komerční účel a objednávka. Konkrétní podobu tudíž ovlivňovala celá řada mimouměleckých faktorů, od požadavků zadavatele přes marketingové strategie až po cílové publikum. Jelikož účinný plakát je pouze ten, který prodává.
V té době však byly plakáty jedinou možnou marketingovou aktivitou. Proto ve vizuálním smogu města byly nejúspěšnějšími ty, které se něčím odlišovaly. A právě ty v sobě kromě reklamního sdělení zahrnují též uměleckou hodnotu a reprezentují vývoj grafického designu. Mimo to se plakáty začaly využívat i v kulturní a umělecké sféře, kde se na jejich estetiku kladl větší důraz.
Plakáty podle svého zaměření hovoří různými jazyky a cílem výstavy je představit řeč plakátů v různých způsobech komunikace a rolích, které plnil – jako médium sloužící kultuře, obchodu a propagandě. Expozice je proto rozdělená do tří částí: Umění, Reklama a Ideologie. Sdělení vystavených plakátů se může částečně tímto rozdělením přelévat, ale pro základní orientaci slouží dobře.
První, umělecky zaměřené sekci, dominují známá díla Alfonse Muchy a Henri de Toulouse-Lautreca. Jedná se o ranou plakátovou tvorbu, jež využívala syntézu aktuálních tendencí v malířství a impulsy japonského dřevořezu. Za hlavní motiv většiny obrazových plakátů sloužila žena. Klišé, jež prochází celou historií reklamy. Je o fungující a přitažlivé schéma, jež se ustanovilo právě v této době, na konci 19. století. Ženská figura však současně prezentovala také manifestaci nastupující emancipace.
Druhá část výstavy je věnovaná reklamě. K jejímu rozmachu a profesionalizaci došlo zejména ve 20. letech 20. století, kdy vznikla řada specializovaných reklamních ateliéru jako například Höns a Rotter. V meziválečné reklamě se projevují jiné motivy a klade se důraz nejen na marketingové strategie, ale i grafický design, který do jisté míry určoval účinnost plakátu. Zatímco reklamní plakáty z konce 19. století používaly tradiční ikonografické vzory a obecně srozumitelné atributy, ty pozdější se spoléhaly na tóny základních barev, zjednodušení výjevu a abstrahování klíčových informací. Mizí také ozdobné, avšak zbytečné doplňky, naopak se objevuje nová typografie, stylizované a snadno čitelné fonty. Řeč plakátu se stává úspornější, ale o to vizuálně důraznější.
Součástí této sekce jsou taktéž filmové plakáty, které používaly obrazové postupy ověřené reklamní tvorbou. Ostatně, návštěvu biografu bylo třeba propagovat jako kterékoli jiné zboží. Proto byly malované a barevné, nikoli fotografické, jež nabízely pouze černobílou kombinaci. Navíc reprodukovat fotografii ve velkém formátu umělo jen několik málo tiskáren.
V jedné z místností výstavy najdeme hned dva její rekordmany. Největší plakát sbírky od Jeana d’Ylena, který je reklamou na na mechanickou pokladnu značky Borroughs, a nejdražší plakát k filmu s King-Kongem, jehož dražební hodnota v současnosti dosahuje až 650 tisíc dolarů.
Poslední třetina výstavy se věnuje ideologii. Plakát coby médium propagandy poprvé hojně využily vojenské frakce za první světové války, s nejrůznější ideologií ale pracoval i dříve. Autoři nejčastěji využívali státní symboly, personifikaci a alegorie. Jejich cílem bylo posílit vědomí národní identity a vlastenectví. Dílu často předcházelo „výběrové řízení“, vítěz však nebyl nutně zárukou uměleckých kvalit. Vlastně mnohdy právě naopak.
To se s válkou změnilo a válečné úřady pro propagandu svou funkcí odpovídaly marketingovým agenturám. Využívaly reklamní praxe a najímaly nejlepší umělce a ilustrátory, kteří pracovali s idealizací vlastní strany a démonizací nepřítele. Častý motiv představoval nábor do armády, který pracoval se stylizací vojáka do akčního hrdiny.
Závěr výstavy tvoří řada volebních plakátů, které jsou spíše ukázkou toho, jak by plakát neměl vypadat. Pokud pracujete v odvětví marketingu nebo vás jen zajímá vývoj reklamních plakátů v podstatě od jejich vzniku, určitě výstavu navštivte. Její logické rozdělení podle povahy sdělení i podle časového vývoje usnadňuje orientaci. Expozice je také doplněná o doprovodné popisy, které vám prozradí o daném období víc. A pokud by vás zajímal detailnější výklad, využijte některé z komentovaných prohlídek. Příležitost máte až do 9. dubna 2023.
