fbpx

Obrazem: Fragment kaleidoskopu

  • Hannah Schönová

Soustava zrcadel s malými barevnými zlomky při pohledu proti světelnému zdroji vytvoří jediným pootočením výjimečné obrazce. Kaleidoskop. Kouzelná hračka v pokojíčku kdejakého dítěte. A nyní v galerii SmetanaQ. Spojení umělecké tvorby dvou žen, Lu Jindrák Skřivánkové a Iry Svobodové, představuje určitý zvolený fragment pomyslného kaleidoskopu současné malířské scény.

Lu Jindrák Skřivánková studovala malířství v ateliéru Michaela Rittsteina na pražské Akademii výtvarných umění. Její charakteristický rukopis představuje svobodu a spontánnost. Barevné stopy vznikají za pomocí gesta a impulzivně nanášené barvy vytvářejí neohraničené struktury. Malířka se dlouhá léta ubírala architektonickým směrem v různých formách. V jisté chvíli však přišla transformace a přinesla s sebou experiment. Mysl výtvarnice zcela ovládly nové podněty a vydala se naproti čisté abstrakci. Ta je její nynější cestou, jíž oslňuje diváky všech generací.

Fragment kaleidoskopu, foto: Ondřej Polák

Ira Svobodová absolvovala stejný ateliér jako její kolegyně, tedy pod vedením Michaela Rittsteina. Škola však není jedinou spojnicí obou umělkyň. Také Svobodová se nejprve věnovala architektuře, především specifickým tvaroslovím. Definitivní rozhodnutí pro malbu učinila v Brazílii, kde zkusila jednoduše malovat. Osud rozhodl. Lehčí odklon od stavebního umění promítaného na plátně poskytl prostor pro analýzu geometrizované modelace a členění prostoru prostřednictvím definovaných ploch. V její práci je znatelná čistota v kombinaci s přílivem klidu a propracovanost. Ta začíná u vytváření modelů pro každou sérii. Díla vizuální tvůrkyně si tak během let získala zaslouženou pozornost.

Fragment kaleidoskopu, foto: Ondřej Polák

Vstupní sál galerie září pastelovými barvami Jindrák Skřivánkové a výrazným minimalismem Svobodové. Každý obraz má svůj příběh. Řád versus exprese. Místnost obsahuje sestavu emočních výlevů kombinovaných s prázdnotou. Společnými silami daly malířky dohromady dechberoucí podívanou.

Od Lu Jindrák Skřivánkové mě nejvíce oslovilo dílo s názvem Turbulent Times. Cítila jsem z něj strach a zmatek, ale i velkou sílu. Zaujal mě také líbivý videomapping lemující jednotlivé tahy. Světelné přechody z jednoho tahu do druhého umocňují věrohodnost zážitku. Třetí sál je věnován pouze Jindrák Skřivánkové, kde mimo jiné najdete i její betonové sochy – Pusu a Musela jsem se ovládnout –, které propůjčila galerii úplně poprvé. Přenesla ikonické linie z obrazu do plastiky zhmotněním abstraktní kompozice z betonu.

Tvorbu malířky Iry Svobodové reprezentují díla z nejnovější série Void (v překladu Prázdnota). Jedná se o cyklus převážně monochromatických děl. Zajímavým aspektem je soubor barevných skleněných koulí a polokoulí. Za ním stojí fyzikální experiment z poloviny 17. století, jenž vyvrátil veškeré úvahy o existenci prázdnoty. Eventualita koulí a kruhů je zkoumána spolu s modelací stuh, průřezů, papíru i skla. Záměrem byla snaha o uchopení „prázdnoty“. I přes fakt, že prázdno, „nic“, definovat nelze, zdárné přiblížení skrze fantazii se zapřít nedá.

Pokud toužíte po kulturním odpočinku, nepříliš obsáhlá expozice Fragment kaleidoskopu by pro vás mohla být ta pravá. Malířky dokázaly, že abstraktní umění není obávaným strašákem, ale chápajícím přítelem a pomocníkem při melancholické chvíli. Dle mého názoru se jedná o výstavu, kterou má možnost pochopit i člověk, jenž jinak abstrakci dává červenou. Můžete se přijít sami přesvědčit, a to do 29. ledna 2023.

Úvodní fotografie: Ondřej Polák