Podobnost mezi člověkem a zvířetem je značná. Vzhled a povaha lidských bytostí, které stojí na genetickém základu, mají mnohé společné s dalšími živočišnými druhy. Výstava nazvaná Touha stát se zvířetem skrze vybraná díla zkoumá, jaké je místo člověka ve vesmíru a na Zemi. Současná potřeba vrátit se k této základní otázce plyne z antropogenní klimatické změny. Galerie Curator Contemporary aktuálně představuje tvorbu dvou výrazných českých umělců – obrazy Aleny Anderlové a plastiky Jana Jirovce.
Výtvarnice Alena Anderlová studovala v ateliéru Antonína Střížka a Michaela Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Její současná tvorba se zabývá především tématem lidských bytostí, zvířat a strojů. Sochař a malíř Jan Jirovec absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru Vladimíra Skrepla, Jiřího Davida a Jana Hendrycha. Všestrannost Jirovcovi není cizí. Součástí umělcova portfolia jsou nejen zakázky pro velkofilmové projekty jako Letopisy Narnie či Vetřelec vs. Predátor, ale například také pódiová dekorace pro českou hudební skupinu Kreyson nebo spolupráce s Národním muzeem v Praze. Jak uvádí kurátoři výstavy Bára Alex Kašparová a Michal Tošner, v díle obou autorů je patrné křížení figurace lidských a zvířecích elementů, touha přesáhnout předurčený řád a stvořit nebo alespoň zobrazit jeho jinou podobu.
Myšlenka spojení člověka a zvířete zasahuje už do starověkého Egypta. V předdynastické době měl každý kmen svého boha. Bohové mívali podobu zvířete, které bylo pro lidstvo jistým způsobem významné. Nejvíce ctili lvice (tuto podobu měly bohyně Pachet a Sachmet). Avšak podoby nezůstaly pouze u pozitivně vnímané zvěře. Krokodýl, jehož podobu měl bůh Sobek, byl pro lidi obávaným predátorem. Historie je v tomto ohledu rozmanitá a také v současné době nelze zmiňovanou spojitost opomíjet.
Dílo Jana Jirovce nachází své místo v mytologii. Každá plastika skrývá příběh s jasným smyslem a vysvětlením. Na výstavě je k vidění, mimo jiné, i Prométheus s orlem Ethonem nebo Íkaros a jeho touha přiblížit se slunci, která převážila nad otcovskou radou. Kurátoři vyzdvihují fakt, že lidský druh, byť nadaný rozumem, jej neužívá s přílišnou rozvážností.
Alena Anderlová nehledá možnosti propojení v evoluční teorii. Vztahová souvislost mezi lidmi a zvířaty je pro ni humorně ironickou souhrou lidského chtíče vytěžit z přírody maximum bez domyšleného, a přitom nevyhnutelného zpětného úderu. Člověk přistupuje k přírodě jako k samozřejmosti a zpochybňuje její nesmrtelnost. Jedná se o každodenní nešvar lidské bytosti. Anderlové umění zobrazuje zvěř nahrazující člověka v pohybu i v nelichotivém pojetí. Nicméně způsob pohybu zvířete a člověka je rozdílný.
Koncepce propojení Jirovcových plastik a obrazů Anderlové vytváří jednotnou strukturu, která v sobě skrývá něco jedinečného. Výstava Touha stát se zvířetem je ideální příležitostí pro neotřelou podívanou. Výstavní prostor sice není velký, takže ani samotná expozice není ani obsáhlá, zato dokonale umocňuje problematiku lidského jednání a rozhodování ovlivňujícího svou činností zemský ekosystém a vazbu člověka k celku všech nelidských entit na naší planetě.
Expozice je k vidění v prostorách galerie Curator Contemporary, jež se nachází ve starém renesančním domě v ulici U Lužického semináře na Malé Straně. Název galerie pramení z významu slova kurátor, jehož úlohou je péče o umělce a sběratele. Contemporary pak odkazuje k zaměření se na současné žijící umělce.
