Psal se rok 1985, když se v severní části amerického státu Georgia po neúspěšné předávce drog dostal k balíkům za miliony dolarů ze všech nejdřív medvěd baribal. Tato neotřelá skutečná událost se stala předlohou nového filmu Medvěd na koksu. Zatímco ve skutečnosti předávkovaný medvěd baribal bohužel zahynul, jeho filmová adaptace byla tranfsormována do vraždícího vyfetovaného monstra běhajícího po horách a lesích v Georgii.
Maniakální medvěd narušuje romantický trekový výlet čerstvě zasnoubeného páru, přepadává ulité školáky a hledá po horách roztroušené balíčky, ze kterých by si mohl dát další čáru. Drsné scény přichází postupně a příjemně se mísí s občasným leknutím. O napětí příběhu se mimo medvěda stará také dvojice pašeráků vyslaná svým bossem zmizelý kokain najít, partička místních gangsterů nebo matka, jež svou ztracenou dceru. A ač by se mohlo chvíli zdát, že tvůrci snímku trpí určitou obsesí a náznaky vražd budou jen o utržených končetinách, tak je to jen zdání, které se po chvíli vytratí v oblaku.
Žánr filmu je definován jako hororová komedie a už úvodní scény divákovi naznačují svižné tempo snímku, který bude frčet. Tato odvážná kombinace žánrů je vždy na pováženou a velmi záleží na zpracování, ale neméně také na očekávání diváků. Možná je tedy lepší nemít žádná nebo nízká očekávání a být příjemně překvapen.
V dynamicky plynoucím ději se potkávají různé skupiny postav, které nahrávají svižným dialogům s dobrým vtipem. Na druhou stranu žádné velké překvapení se nekoná a závěr nabízí zbytečný patos.
Divák se postupně blíže seznamuje s hlavními postavami příběhu, které jsou mimořádně dobře vystižené. Mimo perfektních kostýmů mají jasně čitelný charakter a určitou hloubku, v tomto typu filmu až nečekanou. Podobně propracované jsou také postavy vedlejší, a tak se do děje snadněji propadá. Úsměvy z prvních scén však brzy tuhnou na tváři, a to právě ve chvíli, když první noha letí vzduchem.
V dynamicky plynoucím ději se potkávají různé skupiny postav, které nahrávají svižným dialogům s dobrým vtipem. Sympatická stopáž filmu okolo hodiny a půl pak zajišťuje rychlou posloupnost příběhu bez zbytečného prostoru, ve kterém by se divák mohl začít nudit. V momentech, kde se už může zdát situace poněkud vyčerpaná, se na scéně objevuje hlavní chlupatý závislák. I přes absurditu podkladu s nálepkou „podle skutečné události“ se divák celkově dobře pobaví i lekne.
Žádné velké překvapení se však nekoná. V závěru příběhu možná až trochu pateticky přichází na řadu šťastné shledání matky s dcerou a smrt mafiánského bosse jakožto hlavního záporáka. Divák se dočká i vyfrčených medvíďat, kteří jsou potomky vraždící medvědice. Jako by tvůrci chtěli jedním z posledních záběrů medvědí rodinky s bílými čumáky pohřbít celé své snažení o příjemné překvapení v takto těžko uchopitelné filmové kategorii.
