fbpx

Dny evropského filmu zahájila Nesmírnost

  • Jana Balharová

Festival Dny evropského filmu (DEF) promítne ve vybraných českých kinech to nejlepší z hrané a dokumentární tvorby evropských tvůrců. Jubilejní třicátý ročník zahájil českou premiérou italsko-francouzský snímek Nesmírnost s Penélope Cruz v hlavní roli. Film divákům suverénně ukázal, že letošní laťka je nasazená vysoko…

Příběh filmu se odehrává v 70. letech minulého století na předměstí Říma, které se urbanisticky mění s rychle rostoucí zástavbou obytných domů. Vizuální střet starého s novým, který je reprezentovaný polokočovnými pracovníky v kontrastu s novými obyvateli, se zajímavě promítá i do jedné z hlavních linek filmu. Do jednoho z bytů v nové zástavbě se nastěhuje manželský pár se třemi dětmi. Manželství se však vinou mužovy despotické povahy a jeho neustálých nevěr nachází ve finální fázi krize.

Krásná Clara (v podání civilní, a přitom v každém momentě charismatické Penélope Cruz) je ženou v domácnosti. Z bezvýchodné situace je hluboce nešťastná a zhoršuje ji ještě fakt, že její nejstarší dcera se cítí být chlapcem. Patnáctiletá Adriana se na veřejnosti představuje jako Andrea (v italštině jde o mužské jméno) a chová se nevhodně podle tehdejších zvyklostí. Tím se rozpor mezi manželi ještě prohlubuje. Otec se za chování své dcery stydí a necitlivě jej klade za vinu Claře. Podle něj selhala v otázce výchovy a napětí v rodině tím jen narůstá.

Clara je přitom velmi pokroková žena, která respektuje jedinečnost svých dětí, zahrnuje je láskou a zbytečně nesoudí. Z dnešního pohledu samozřejmá věc, ale v době, do které je film zasazen, je její chování pro manžela takřka zostuzující. Děj je plný těžkých momentů a zvratů, při kterých divák takřka fyzicky cítí Clařinu bezmocnost, vnitřní utrpení a vynucené smíření. Vtipné a uvolněné momenty filmu nastávají pouze v okamžicích, kdy se matka vzepře konvencím a chová se jako „dítě“. Nebo se šokovaným členům širší rodiny přizná, že své děti nikdy nebije…

Vizuálně, poetikou a tempem film připomíná Sorentinovu Boží ruku, postrádá však jeho laskavost a závěrečnou víru v dobré konce.

Jakkoliv to s největší pravděpodobností nebyl režisérský záměr, nelze se chvílemi ubránit dojmu, že Adrianina touha být chlapcem z velké míry vychází ze zkušeností s násilným chováním otce vůči milované matce. Touha nebýt stejně pokořenou ženou jako její matka se zdá být lákavou cestou ke svobodě.

Dusivé dny v horkém letním bytě se střídají se zábavnými chvílemi s milující matkou a výpravami do zakázaných prostor staveniště ukrytých za labyrintem rákosí. Na konci vyšlapané stezky se otevírá jiný svět, svět nespoutaných „cikánů“, kteří pro Adrianu svou radostí ze života a nekomplikovaností vztahů představují ráj. Zde se jako chlapec Andrea poprvé reálně a hluboce zamiluje do místní dívky. Jejich vztah je však nevinný a bolestně krátký.

Z tíživé reality všechny tři děti utíkají do fantazijních představ o tom, že jsou z vesmíru a čekají na znamení, kdy si pro ně mimozemšťané znovu přijdou. Dojemně působí také Adrianiny představy v podobě černobílých pěveckých vystoupení s tanečním podkresem, které jí pomáhají odlehčit každodenní skutečnost. Matku si v nich zobrazuje jako nedostižnou femme fatale a samotná Adriana v identické písni odpouští ve finále všechno a všem.

Nejsilnějšími postavami filmu jsou bezesporu ženy. Clara jako matka obětuje svou vznešenost a svobodomyslnost ve prospěch dětí až do samého konce. Z Adriany/Andrey její velké tajemství a tichá povaha dělají tajemnou bytost. A nakonec tradiční patriarchát vyznávající tchyně, která ke svému zděšení prohlédne pravou povahu syna až v samém závěru.

Vizuálně, poetikou a tempem film připomíná Sorentinovu Boží ruku, postrádá však jeho laskavost a závěrečnou víru v dobré konce. Nesmírnost by neměla být primárně vnímána jako snímek o v současnosti populárním tématu transgenderové problematiky. Jedná se o mnohovrstevný film, který v několika úrovních ukazuje dynamiku jednoho patologického manželství, vztahů dětí a rodičů i komplikovanost dobových společenských pravidel. Řada diváků si po zhlédnutí může klást otázku, nakolik jsou tyto problémy v dnešní době opravdu vyřešeny, navzdory existujícímu společenskému obrazu.

85 %

Celkové hodnocení

Nesmírnost

  • Scénář

    Emanuele Crialese, Francesca Manieri, Vittorio Moroni

  • Režie

    Emanuele Crialese

  • Kamera

    Gergely Pohárnok

  • Střih

    Clelio Benevento

  • Hudba

    Rauelsson

Hrají

Penélope Cruz, Vincenzo Amato, Aurora Quattrocchi, Filippo Pucillo, Alvia Reale, Rita De Donato, Carlo Gallo, Giuseppe Pattavina, Elena Arvigo, Laura Nardi, Ilaria Genatiempo, Luana Giuliani, Patrizio Francioni, Marilena Anniballi