Nepřeberné množství dokumentů a seriálů na Netflixu dosvědčuje, že o příběhy podle skutečných zločinů je v posledních letech neutuchající zájem. Nejinak je tomu i u nás. Fenomén provází televizní tvorba, podcasty či knižní publikace. Na výběr je toho opravdu dost. Nyní tyto řady rozšířila kniha s titulem Skutečné zločiny na Ostravsku.
Mária byla velice hodná, a především důvěřivá dívka. I přes všechny těžkosti, které jí život během dospívání nastražil, neztratila víru v ostatní. Tuto její přílišnou dobrotu, až naivitu se jí matka marně snažila vymluvit. Po útěku od násilného partnera našel Máriu na třineckém nádraží Karel Mitrenga. Ten jí slíbil střechu nad hlavou, pokud se mu postará o domácnost. Mária přitom netušila, že se doslova stane jeho otrokyní. Po několika dnech trýznivého verbálního i fyzického násilí ji kriminalisté našli pobodanou a s rozdrcenými kostmi. Mitrenga, provozující ve svém domě dlouhodobě otrokářský systém, si ještě vysloužil přezdívku Hannibal Lecter, jelikož jeho oběť byla po celém těle pokousaná. Podobnými případy se ostravský region i tato kniha jenom hemží.
Pracuje-li se s realistickými tématy, nabízí se dva způsoby, jak výsledek čtenáři či divákovi podat: odborně naučný, nebo populárně naučný. Skutečné zločiny po Česku a Skutečné zločiny na Ostravsku, které vzešly ze stejnojmenných časopisů a v knižních formách vyšly současně, pokrývají oba z těchto způsobů. Tato kniha, zaměřující se na ostravský region, se specificky rozhodla pro populárně naučnou formu, a v mnohém tak vychází čtenáři-laikovi více vstříc. Jedná se však o dvousečný meč, a oba způsoby podání mají svá pozitiva i negativa.
Začněme pozitivy. Jelikož jde o populárně naučnou formu, autorka předkládá text v co „nejčistší“ formě, tedy oproštěný od sáhodlouhých popisů a dat. A protože se čtenář neutápí ve všemožných číslech, je zde mnohem větší prostor pro emoce. Nečekejte tedy podrobný popis vyšetřování, ani co se stalo ve specifickou minutu daného dne. Namísto toho dostanete silné příběhy obyčejných lidí, kteří se uchýlili k těm nejhorším činům. I přes to, že každý případ je shrnut již na první stránce dané kapitoly, stejně budete později šokovaní. Ivana Žáková totiž dokáže psát velice poutavě a jednotlivé zločiny podává téměř povídkovou formou. Skrze dialogy a myšlenkové pochody dokáže čtenáře emočně sblížit (či odpudit) se všemi zúčastněnými. Nejeden případ mi zůstal v hlavě ještě dlouho po dočtení.
Případy jsou navíc velmi pestré a dokážou pokrýt řadu aspektů běžného života. Alkohol, drogy, nezdravá láska, rasové předsudky, … Četbou si nejen rozšíříte vědomosti o temných momentech naší země, ale často vás donutí se zamyslet nad našimi hodnotami a morálkou. Kniha tak efektivně funguje i jako černé zrcadlo společnosti. Vše je atraktivně zpracováno včetně designové stránky a doprovodných fotografií.
Jak již bylo řečeno, populárně naučná forma má také svoje negativa. Že se text omezí jen na nejnutnější data a popisy, se dá pro lepší čitelnost případů a cílovou skupinu čtenářů pochopit (je na vás, jaký styl vám vyhovuje více – pro odbornější text je lepší sáhnout po Skutečných zločinech po Česku). Kniha často postrádá zdroje fotografií, které by měly být přítomny bez ohledu na formu textu. Nenajdete ani podrobnější popisy, poděkování či zmínky (nebo jakýkoliv jiný seznam materiálů), s kým přesně autorka rozhovory vedla nebo kde konkrétně pátrala. V úvodu je pouze krátké shrnutí, že vzhledem k její fascinaci zločiny zkrátka trávila veškerý svůj čas s pozůstalými, policisty a soudními spisy (což je velice obecný a široký okruh). Nejednou tak vyvstává otázka, co všechno se opravdu stalo nebo řeklo, a co již autorka dopsala podle vlastních potřeb.
Nebránil bych se také chronologickému řazení případů namísto jen občasně tematickému, avšak celkově přeskakujícímu v čase, a tím i lehce matoucímu (jedná se ale o osobní preferenci). Publikaci bohužel napříč textem doprovází i několik menších chyb a překlepů.
Skutečné zločiny na Ostravsku si kladou za cíl představit široké veřejnosti ty nejhrůznější případy co nejpoutavějším způsobem, a tohoto cíle dosahují velmi zdařile. Nedočkáte se sice detailního popisu vyšetřování ani podrobného výpisu dat, avšak jednotlivé příběhy ve vás dlouho zůstanou. A nejednou donutí se zamyslet, čeho všeho je člověk schopný.
