Kniha Skutečné zločiny na Ostravsku představila čtenářům hrůzné vraždy z jednoho kraje, které se udály během posledních 30 let. Společně s touto publikací nakladatelství CPress vydalo také Skutečné zločiny po česku, které nás vezmou dál do historie. Jak z názvu knihy vyplývá, mapuje kriminální činnost po celé republice.
Herta Černínová žila bezstarostným životem. Mladá úřednice byla šťastně vdaná a v práci měla pověst samostatné a spolehlivé zaměstnankyně. Když šla 17. dubna 1951 do banky vyzvednout výplaty spoluzaměstnanců, byla viděna naposledy. Respektive viděna naposledy živá a celá. O šest dní později se totiž ve Vltavě našel balík, ve kterém byl trup Černínové. Její hlava a končetiny byly nalezeny v kufru pár dní poté. Tento a další legendární případy, které se staly napříč naší historií a následně vešly do dějin české kriminalistiky, byly důkladně zachyceny policejními historiky Milošem Vaněčkem a Radkem Galašem.
Jak jsme již uvedli v předchozí recenzi na Skutečné zločiny na Ostravsku, realistická témata se dají zpracovat a podat dvěma způsoby: odborně naučným, či populárně naučným stylem. Ostravsko a Česko si tyto dvě možnosti rozdělují a vhodně vybírají podle podstaty zachycených zločinů. Zatímco pro ostravské „přímočařejší“, avšak stále silné případy se více hodí populárně naučný styl zaměřený především na emoce, Skutečně zločiny po česku si vzhledem k větší komplexnosti a složitosti jednotlivých události zvolily odborně naučnou formu. Stejně jako v předchozí knize, i tentokrát funguje jako dvousečný meč.
Oba autoři–historici jsou profesionály ve svém oboru a na textu je to znát. Ve všech dvanácti případech čtenáře seznamují s podrobnostmi – od přesných dat a lokací přes vyjmenování osob, které se zúčastnily tehdejší pitvy zavražděného, až po detailní popis metody vyšetřování. Dále uvádí veškeré náležité výpovědi, dokumenty, tabulky, … Zkrátka naprosto vše, co lze k případům dohledat, a mnohem více. Často nás seznamují i s historickým kontextem, různými dobovými vyhláškami a zákony. Nejedna poznámka pod čarou pak čtenáře zasvětí do termínů ze slovníku kriminalistů i českého podsvětí.
Zjednodušeně řečeno, Skutečné zločiny na Ostravsku působily spíše jako články z magazínu, zatímco Skutečné zločiny po česku mají blíže k učebnici či přímo policejnímu spisu. Za takto poctivou a důkladnou práci patří oběma autorům skutečné uznání. Po přečtení jednotlivých případů nebudete mít potřebu dohledávat si dodatečné materiály, protože se vším již budete dopodrobna obeznámeni.
Pravdou však zůstává, že takový text dokáže být občas až vyčerpávající. Bohužel tomu nepomáhá ani samotná stylizace a podoba knihy. Jednotlivé kapitoly jsou dlouhé a až na pár výjimek nijak oddělené podkapitolami. Text je téměř po celou dobu zarovnaný do jediného bloku. Veškeré (tentokrát velice explicitní) fotografie jsou navíc umístěny až na konec knihy (což je k odborně naučnému stylu pochopitelné), tudíž se čtenář nejednou může cítit zaplaven množstvím někdy až příliš technického textu a čísly. Jedná se však vyloženě o negativum, když bylo cílem zmapovat veškeré případy co nejdůkladněji a odborně?
Musíte proto dopředu vědět, do čeho takzvaně jdete, co si od knihy slibujete a jaký styl textu vám vyhovuje. Na rozdíl od Ostravska, které jde ve vyprávění čtenáři vstříc, tohle rozhodně není kniha pro každého a pouze na jeden večer. Textu musíte věnovat více času i pozornosti. Odměnou vám však budou nejen 100% znalosti o případu, ale i komplexní rozšíření vědomostí o historických a policejních reáliích.
Vzhledem k tomu, že se jedná o průřez historií českého zločinu, jsou případy seřazeny chronologicky. Obsahu je dělí do dvou podskupin, na období 1900–1950 a 1951–1982. Jedná se o pestřejší sbírku než v knize o Ostravsku. Vedle vražd autoři zahrnuli i loupeže, tragédie na pracovištích či útěky z vězení. Zkrátka ukazují zločin v jeho různých podobách. Jak šel čas a společnost se vyvíjela, posouvaly se i metody zločinců a vyšetřovatelů. A především se k jednotlivým případům dochovalo více materiálů. I přes zmíněnou mnohdy vyčerpávající povahu textu jsou tak stránky postupně čtivější a čtivější. Osobně mi druhé období 1951–1982 přišlo kvalitativně o několik tříd výše, a první období jsem pak vnímal spíše jako takovou kuriozitu, jak to tehdy chodilo.
Knihu uzavírá kromě již zmíněných obrazových příloh také popis zvláštních práv náležících pouze policii, charakteristika tehdejších soudů a způsobů trestů a kratší úvaha o podstatě policie a trestných činů. Ta je napsaná skutečně na jedničku jako krásná pocta všem, kteří se denně zasluhují o normální a bezpečné fungování naší společnosti.
I v tomto případě text doprovází několik menších chyb v podobě překlepů, ale také chyb větších a faktických, což je obzvlášť u knihy podobného charakteru velká škoda. Jednou je nám tak například představen komisař dr. Čelanský, jehož titul se v následující větě změní na JUDr. Ještě záhadnější proměnou projde podezřelý Karel Musil, ze kterého se následně stane František Musil. Kruh faktických chyb pak uzavírá poslední případ, jenž se odehrál roku 1990, byť již bylo zmíněno, že v obsahu je jako poslední období uvedeno 1951–1982.
Ani takové chyby však nemohou změnit naše nadšení a výsledný dojem z jinak neskutečně důkladné práce, které oba autoři věnovali spoustu času, úsilí a také citu. Skutečné zločiny po česku rozhodně nejsou pro každého, jelikož se jedná o složité případy popsané komplexním způsobem. Zaslouží si ale stejné ohodnocení jako Skutečné zločiny na Ostravsku, protože byť jsou v mnohém odlišné (a je to tak dobře, protože si každý vybere pro sebe to vhodnější), svůj cíl – tedy zmapovat podoby a metody zločinu, policie i výkonné moci napříč českou historií – plní více než skvěle.
