Losers Cirque Company se počtvrté vrací na letní scénu v areálu Anežského kláštera. Tentokrát ovšem diváci nezavítají pouze do zahrad, site-specific projekt Sancti je zavede i do vnitřních prostor. Spolu s novocirkusovým souborem se na představení podílel herec a vypravěč Justin Svoboda, pěvecký sbor Maranatha Gospel Choir a light designer Michael Bláha. Společně vytvořili multižánrovou inscenaci ušitou na míru impozantnímu prostoru.
Svatí mají v křesťanství významné postavení. Martyrologium Romanum, oficiální seznam světců, blahoslavených, mučedníků a andělů katolické církve, obsahuje přes 7000 jmen. Jen v aktuálním tisíciletí do něj přibylo několik desítek svatých. Například papež Jan Pavel II. nebo Matka Tereza, ale také několik historických osobností, které si na své svatořečení musely pár století počkat jako Joseph Vaz nebo Émilie de Villeneuve. Při tvorbě scénáře se však Justin Svoboda, Petr Horníček a Michaela Kadlíčková ponořili hlouběji do dějin. Sancti připomíná osudy svatého Vavřince, knížete Václava či Františka z Assisi. Prostor dostává také Anežka Česká, zakladatelka kláštera, v němž se site-specific odehrává.
Právě místo hraje při site-specific zásadní roli. V případě Anežského kláštera byly na místě obavy, zda dokonce nebude příliš dominantní a nepřehluší vše ostatní. Naštěstí se ukázaly jako liché – tvůrcům se povedlo zvýraznit genius loci, aniž by se v něm jejich vlastní dílo utopilo. Podařilo se jim oživit prázdné prostory a vyvolat dojem, že je divák svědkem fragmentů minulosti. Téměř dokonalá byla iluze zejména v chodbě kláštera, jíž se rozléhal zpěv následovaný samotnými zpěváky v kápích.
Při průchodu klášterem čeká diváky celkem devět zastávek, které do jednoho celku spojuje nový cirkus, zpěv, vyprávění a light design. Průvodcem je Justin Svoboda, který skupinku diváků vede a určuje její směr. Vybrané výjevy doprovází svým vyprávěním o životě svatých. Nejlépe jeho znělý hlas rezonuje v kostele svatého Františka, kde je výborná akustika. Zde hovoří o bratrovražedném boji Boleslava a Václava a recituje dopis Kláry z Assisi adresovaný Anežce Přemyslovně. Oba příběhy pohybově ilustrují akrobaté z Losers Cirque Company. Při souboji bratrů artisté efektně využívají pohybu lana, ostatní výstupy jsou založeny převážně na silové akrobacii, jedné ze stěžejních disciplín souboru. Sólové výstupy se plynule proměňují v párové nebo skupinové, jejichž vrcholem je třípatrová lidská věž.
Představení postupně graduje, diváka tak na každé zastávce čeká větší zážitek než na té předchozí. Přesto došlo i na dvě drobná zaškobrtnutí, která celku ubírají na kráse. První z nich se odehraje v Rajském dvoře, kde Lukáš Borik na chůdách vítá diváky jako vítanou brigádu. Sotva se však během premiéry všem podařilo nasoukat dovnitř (menší skupinky by představení rozhodně prospěly a zajistily plynulejší, a hlavně svižnější přechody), už je zase vyháněl, aby si šli po svých. Zbytečně příliš odlehčená scéna narušila jinak důstojnou atmosféru představení. Druhé zaškobrtnutí jsem vnímala v samotném závěru, ve zpěvu Justina Svobody.
Přesto lze Sancti ve výsledku označit za povedený počin. Všechny složky – nový cirkus, vyprávění, hudba Josefiny Horníčkové a Radima Genčeva, zpěv sboru, light design i vzdušné kostýmy Lucie Červíkové – tvoří harmonický celek, v němž je jen málo rušivých prvků. Jde o dobře vystavěné, gradující představení, které má navíc nespornou výhodu v kulisách Anežského kláštera. Pokud chcete Sancti zhlédnout, neváhejte. Hraje se pouze do 20. července 2023 a vzhledem k žánru site-specific jej posléze nebude možné přenést do branického Divadla Bravo! jako předchozí inscenace. Ze dvou časů doporučuji zvolit ten pozdější, kdy lépe vynikne light design.
