Americká spisovatelka Brianna Labuskes se poprvé představuje českým čtenářům prostřednictvím nakladatelství Kalibr. To pro tuzemskou premiéru autorky zvolilo její psychologický thriller Podezření. Stojí, vzhledem k záplavě titulů ze stejného žánru, zrovna tato kniha za přečtení?
Lena Bookerová je mrtvá. V jejím bytě ji takto nachází kamarádka – doktorka Gretchen Whiteová. Její specializací jsou pacienti postrádající emoce, přestože sama se mezi ně může zařadit. Zároveň pomáhá policii jako konzultantka při řešení složitých případů, a obzvlášť o vyřešení smrti její kamarádky jeví velký zájem. Lena před svou smrtí obhajovala třináctiletou Violu Kentovou, údajně vražedkyni vlastní matky. Případ otřásl médii a o vině mladé psychopatky nebylo pochyb. Jen Lena byla přesvědčená o její nevině a o tento názor se stihla podělit právě s Gretchen. Je Viola skutečnou pachatelkou, nebo je všechno úplně jinak? A jak moc má Gretchen k této údajné bestii sama blízko?
Začíst se do Podezření nebylo zrovna nejjednodušší. Brianna Labuskes čtenáře nešetří značnou kvantitou postav a několika zprvu nenavazujícími dějovými linkami odehrávajícími se v přítomnosti i minulosti. Přibližně první třetinu knihy má také tendenci neustále opakovat, že Gretchen je sociopatka, která s empaty (tedy „normálními“ lidmi s emocemi) nemá vůbec nic společného. Je lehce únavné toto číst po naprosto každé výstřednosti, kterou Gretchen provede, a v naprosto každé kapitole věnované právě jí.
Autorka má navíc poněkud specifický styl psaní konverzací. Místo, aby umožnila účastníkům spolu plynule hovořit, nechá promluvit pouze jednoho. Poté následuje několik vnitřních myšlenkových pochodů Gretchen a asi až po půl stránce odpoví druhá postava, načež se celý proces opakuje. Nejednou jsem tak ztrácel nit a na dialogy se mi hůře soustředilo.
Ovšem vyplatí se to s knihou nevzdat. Připomínky Gretcheniny sociopatie začnou ubývat a o jejím charakteru začnou více vypovídat samotné činy a smýšlení. Na hlavní postavu jsem si tak později zvykl, a dokonce mi svým neobyčejným charakterem začala připadat i zajímavá. Zvláště v kombinaci s empatickou vyšetřovatelkou Marconiovou, se kterou případ řešila a se kterou se vzájemně dobře pošťuchovaly a doplňovaly.
Brianna Labuskes prostřednictvím Gretchen nejednou zapolemizuje či někoho dokonce poučí na téma sociopatů a psychopatů, ale i jiných psychologických fenoménů. Dočteme se tak o Hareově spektru, o nechvalně proslulém Tedu Bundym nebo se dozvíme, proč lidé věří šíleným teoriím. Ve všech případech se jedná spíše o povrchní informace, které nezacházejí příliš do hloubky, i tak jde o zajímavé zpestření napomáhající podtrhnout motivy knihy.
Kromě Gretchen dostává prostor také Reed Kent, otec obviněné Violy. Díky němu mi kniha lehce připomněla mistrný snímek Memento od Christophera Nolana, jelikož se ob kapitolu střídá přítomná lineární dějová linka Gretchen s tou Reedovou, s nímž naopak jdeme postupně více a více do minulosti. Obě dějové linky se v jednom okamžiku sloučí – sice ne tak ladně a především s takovou genialitou, jako v již zmíněném Mementu, nicméně se opět jedná o zajímavé zpestření. Jako čtenář si střípek za střípkem utváříme celý obraz. Reedův politováníhodný příběh dokáže nabídnout morální dilema, které může být pro mnohé rodiče tabu, přestože je reálné: co dělat, když je vaše vlastní dítě nebezpečný psychopat, mimo veškerou vaši kontrolu, a vy ho upřímně nesnášíte? Příběh má takových morálních dilemat více, především v samotném finále, které mi díky tomu připomnělo další legendární titul, a to Vraždu v Orient Expressu.
S klasikou Agathy Christie není závěr knihy podobný pouze oním morálním dilematem, které vás donutí se zamyslet. Aniž bych spoileroval, po detektivní stránce je rozuzlení efektivní. Celou dobu sice mnohé tušíte a vlastně nejste daleko od pravdy, zároveň jste ale úplně stejně vedle a konec vás dokáže překvapit. A co je nejdůležitější, není nijak vycucaný z prstu a pro celý příběh dává perfektní smysl. Jako třešnička na závěr se efektivně zužitkuje a svému zadostiučinění dojde osobnost Gretchen. Co víc si u jakéhokoliv příběhu přát, než je skvěle zvládnuté zakončení, které dokáže přijít se smysluplným poselstvím či myšlenkou.
Podezření má nicméně kromě skřípajícího začátku i pár dalších neduhů. Děj se místy dost vleče, postava Violy mi přišla nevyužitá (byť není příběh primárně o ní) a zbytečně často jsem se setkal s menšími překlepy v podobě chybějících či zaměněných písmen. I přes to se v hojné konkurenci konečně jedná o titul, který doopravdy dostává svému zařazení do žánru psychologický thriller. Čtenáři dokáže nabídnout komplexní a uvěřitelné postavy, nijak mnoho akce, avšak fungující psychologii i několik zajímavých faktů. A také morální dilemata, které nejednou čerpají ze skutečného života a donutí vás se zamyslet.
