O adaptaci některého z děl H. P. Lovecrafta se pokoušeli již mnozí, ať už skrze filmy, komiksy či videohry. Většinou spíše marně než úspěšně. Tohoto nelehkého úkolu se zhostil také japonský scenárista a kreslíř Gó Tanabe ve své manze V horách šílenství podle stejnojmenné Lovecraftovy novely. Zařadí se komiks, jehož první část českým čtenářům přináší nakladatelství CREW, mezi hrstku úspěšných?
V září roku 1930 se expediční tým v čele s geologem Williamem Dyerem vydá na Antarktidu s cílem dokázat správnost mnohých hypotéz, a zároveň probádat neprobádané. Jeden z členů výpravy, biolog profesor Lake, najde v ledové krajině stopy po neznámém organismu. Chce se proto odchýlit od původního plánu expedice a pustit se po těchto stopách. Jeho pátrání se mu však stane osudným. Dyer s ostatními muži později najdou Lakeův tým naprosto zmasakrovaný či v několika případech nezvěstný. Ještě děsivější jsou nálezy v nedalekých pěticípých sněhových hrobech. Nejenže se nejedná o lidi, ale ani o nic, co Dyer a ostatní za svůj život kdy viděli.
Howard Phillips Lovecraft je autorem hororů, jenž svá díla z velké většiny zakládal na strachu z neznáma. Kombinací nejednoznačných popisů a svého specifického jazyka vytvořil styl, kterému čtenáři podléhají dodnes. Jde ale také o styl, který je již ze své podstaty nelehké převést do vizuálního média, jelikož zde „nepopsatelné“ a „nepředstavitelné“ nabývá konkrétnějších podob. Kvůli tomuto a často i kvůli nepochopení Lovecraftovy podstaty vzniklo již přehršel neúspěšných adaptací, byť čas od času na fanoušky prosvitne tenké světlo naděje. Například na poli mangy se svým stylem Lovecraftovi zdárně přiblížil Džundži Itó, především díky i u nás vydané a úspěšné Spirále.
Tentokrát nakladatelství CREW sáhlo po přímé manga adaptaci jedné z Lovecraftových novel, a to V horách šílenství od Gó Tanabeho. Původní příběh má pro adaptaci hned dvě výhody. Tou první je, že Lovecraft v díle zacházel do mnohem větších detailů než obvykle a na typické „nepředstavitelné“ se zde příliš nehrálo. Řada těchto popisů je (se vší úctou a s přihlédnutím k osobní oblibě Lovecraftova díla) navíc až příliš podrobných, rozvleklých a opakujících se. Tím pádem je lze zkrátit nebo vyobrazit jedinou ilustrací, a vměstnat tak příběh do menšího prostoru, byť má původní novela 150 stran. Tím adaptace získává svoji druhou výhodu. Přesto se stále jednalo o nelehký úkol, ve kterém Gó Tanabe musel zachytit spoustu jiných věcí, především nezaměnitelnou atmosféru. A chopil se toho bravurně.
Kresba připomíná více západní styl (nijak ve špatném slova smyslu), je detailní a opravdu úchvatná. Tanabe zachycuje na celostránkách či dvoustranách velké scenérie, ve kterých se zcela obejde beze slov. Také na nich vystihuje velikost člověka, jenž je v porovnání s obří, mrazivou a na první pohled prázdnou planinou neskutečně malý a odříznutý od lidské civilizace. Veškerými lokacemi a „dalšími obyvateli“ Antarktidy se navíc přibližuje knižnímu popisu, jak nejlépe dokáže. Osobně jsem si při čtení Lovecraftovy novely tyto věci sám takto skutečně představoval.
A co víc – a především – Tanabe dokáže navodit již zmiňovanou, nesmírně důležitou hutnou atmosféru. Nejčastěji právě díky celo/dvoustránkovým kresbám, na kterých například vyobrazuje „pouze“ hory. Ty však na čtenáře působí tajemným a až nepříjemným pocitem. K tomu dopomáhá uvědomění si média, se kterým Tanabe pracuje – tedy černobílá manga, a následná hra s těmito dvěma barvami. Jako by V horách šílenství bylo předurčeno k zpracování do mangy. Všudypřítomné bílé planiny navozují relativní prázdnotu a klid. Do nich kontrastně zasahují tmavá, nepříjemně působící místa jako ošklivá kaňka na jinak krásném papíře. Jako bonus si autor adaptace dokázal vyhrát s panelováním a různým přibližováním detailů (pouze zde jsem měl občas problém rozeznat, na co přesně se Tanabe zaměřuje), celkově působícím jako využívání filmové kamery.
Obdobné péče se dostalo i scénáři. Příběh je věrně zachovaný, ačkoli není pouze otrocky přežvýkaný. Tanabe s rozmyslem vynechává či přeformulovává některé podrobné informace, aniž by narušil myšlenky původního díla či vynechal něco skutečně důležitého. Stejně jako v originále buduje napětí postupně, kapitolu po kapitole, a provází čtenáře Antarktidou, ale zároveň dodává příběhu větší svižnost. Také ví, ve kterých pasážích je vhodné zahrnout čtenáře informacemi skrze dialogy, a kdy je potřeba zapůsobit pouhým mlčením (skrze již zmíněné celostránkové kresby), přičemž oba tyto aspekty dokáže vybalancovat. Čtenář se nebude cítit zavalen hromadou textu, ani mít pocit, že by bylo cokoliv uspěchané. K tomu přispívá fakt, že adaptace pokrývá dva svazky, jejichž rozdělení však obsahově dává smysl.
Na závěr můžu (i jakožto velký Lovecraftův příznivec) říct, že se V horách šílenství 1 povedlo. A to se u adaptací Lovecrafta opravdu nestává často. Anotace pro jednou neklame. Gó Tanabe skutečně převádí autorovo původní dílo věrně a s velkou úctou, ovšem i s potřebnými a promyšlenými úpravami, aby příběh fungoval v novém médiu. Dokáže také nadchnout úchvatnou kresbou, která zároveň navodí tu správnou atmosféru. Nebojím se říct, že adaptace zaujme jak věrné fanoušky, tak neznalé Lovecraftova i Tanabeho díla. K tomu si přičtěte krásné provedení v tvrdé vazbě, které si toto dílo zaslouží, spolu s bezchybným překladem. O pořízení tak nemusíte dlouho přemýšlet. Budeme doufat, že stejně povedená bude i druhá, závěrečná část.
