Co si představíte pod spojením hezké počasí? Stále ještě vymetenou obloha bez mráčků a bezvětří, nebo už spíš oceníte čím dál vzácnější déšť či sněhovou nadílku? Radka Štěpánka fascinuje krajina za každého počasí a všímá si i těch nejprostších věcí, které za pár chvil spláchne čas. Ve své nové básnické sbírce Hezké počasí s láskou zachycuje všední okamžiky života, jež nám mnohdy unikají.
Průkopník české environmentální poezie a redaktor nakladatelství Host Radek Štěpánek vydal v letošním roce svou již desátou básnickou sbírku. Kromě ní má na svém kontě tituly jako Soudný potok, Krajky Pagu či Hic sunt homines. Právě poslední zmíněná sbírka je ryze environmentálního charakteru, v ostatních dílech – včetně nejnovějšího počinu Hezké počasí – je tato tematika spíše okrajová a nenásilná. V aktuální sbírce se autor snaží popasovat s environmentální krizí příklonem k neobyčejně obyčejným věcem. Vzorem je mu jeho dcera Julie. Tento malý pozorovatel poznává svět dětskýma očima a vše prožívá naplno.
Julie je nejen ústřední postavou několika básní, ale také se podílela na ilustraci knihy. Minimalistické žlutomodré skvrny připomínající slunce a mraky skvěle podtrhují téma celé sbírky. V jednačtyřiceti básních se střídají motivy rodiny, krajiny, počasí či přítomnosti. Pro Štěpánka je příznačná dokonalá znalost zvířecích tvorů a rostlin. V básních jim projevuje úctu a oslovuje je pravými jmény. Nejčastěji píše o ptácích. Najdete tu tak báseň o rorýsích, kukačkách či vlaštovkách. V básni Očekávání lyrický subjekt dokonce pozoruje, jak se mláďata vlaštovek učí létat. Zároveň ale přiznává, jak proklíná komáry, kteří ho trýzní svým bzučením a štípáním.
Štěpánek s lehkostí píše o skutečnostech, které máme často pod nosem, ale přes touhu dívat se do dáli nevidíme to, co je tady a teď. Stejně jako rybářům, jež nahazující udici doprostřed rybníka, uniknou ryby promlouvající jim přímo u nohou. Právě tyto myšlenky najdeme ve verších básně Chvála bambusovému prutu. Téměř všechny básně zachycuje nějaké počasí. Lyrický subjekt si užívá každou kapku deště, trápí ho nekonečná sucha a zimy na blátě. To jsou ty chvíle, kdy se projevuje básníkův smutek. Převážně se ale snaží vidět sklenici poloplnou. Se špetkou humoru tvoří nové pranostiky nebo obdivuje havrana z kusu černého plastu, který je k nerozeznání od těch živých.
Nejedna citlivá duše občas podlehne strachu o naši planetu. Štěpánkovy verše vás obejmou a ujistí, že je stále důvod se radovat. Básník v této sbírce hledá rovnováhu. Nemůže zachránit celý svět. Nestaví člověka do protikladu k přírodě. Uvědomuje si, že i on v ní má zásadní roli, ale zároveň upozorňuje na jeho chyby. Právě v tom je Hezké počasí zdařilejší než Hic sunt homines. Jazyk je jednoduchý, žádný přehnaný patos, což skvěle koresponduje s běžnými okamžiky života, o nichž autor píše. Nová básnická sbírka vás zpřítomní minimálně při čtení těchto veršů a zanechá ve vás pocit vděčnosti, třeba za to hezké počasí…
