Letní Letná, mezinárodní festival nového cirkusu a divadla, letos slaví své 20. narozeniny. Jádro programu právě probíhajícího ročníku proto tvoří zahraniční hvězdy, které si diváci za existenci festivalu nejvíce zamilovali. Ti se tak mohli těšit na britské NoFit State, francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés, francouzský Cirque Aïtal a kanadské artisty z Cirque Alfonse. Kdo přivezl největší show?
NoFit State: Sabotage
Britští, konkrétněji velšští NoFit State uchvátili pražské obecenstvo v roce 2015, kdy přijeli se svou show Bianco. Absence hlediště tehdy umožnila účinkujícím hbitě se proplétat mezi diváky, pokřikovat na sebe skrze celý prostor a vytvořit atmosféru organizovaného chaosu ověnčenou perfektní akrobacií snad ve všech cirkusových disciplínách.
Pocit chaosu doprovázel také letošní vystoupení, jak se ostatně podle názvu dalo očekávat. Režie se i tentokrát chopila Firenza Guidi, ovšem opětovné okouzlení se nekonalo. Ani přes 90minutovou délku show nemá žádný z umělců možnost své číslo pořádně rozehrát a nechat vygradovat. Jednotlivé obrazy se střídají jako na běžícím pásu v příliš rychlém sledu a než se divákova pozornost zvládne zkoncentrovat, už se dívá na něco jiného. Plážovou pohodu v plavkách s nafukovacím míčem střídá voják s kyticí. Toho záhy z jeviště vystrnadí pestrá směska politických vůdců v čele s Donaldem Trumpem, která se jako zvěř prožene manéží, jen aby vzápětí všichni performeři oblékli flitrované kostýmy a rozjeli divoký závěrečný taneček.
Zdá se také, že se umělci v souladu s tématem představení sabotují navzájem, a tak tam, kde by byl prostor pro soustředěné akrobatické sólo, vzniká nepřehledný zmatek v důsledku příliš mnoha postav na jevišti. Výjimku tvoří akrobacie na slackline Bruna Tosa a duet na hrazdě Aurory Morano a Riccarda Saggese, které patří k nejlepším momentům Sabotage. Pozornost se navzdory rušivým vlivům svých kolegů podařilo získat také vzdušné akrobatce Renatě Flores. Stejně tak se zraky diváků upíraly na Trystana Chamberse, kterému se však ten den na hrazdě nedařilo a svůj výstup několikrát zkazil včetně pádu na žíněnku. Posledním, kdo stojí za jmenovitou zmínku, je Besmir Sula. Drobný akrobat má kvůli růstové anomálii částečně zakrnělé nohy, pohybuje se proto převážně o berlích. O to větší sílu má ale v rukou, díky čemuž předvádí neuvěřitelné kousky. Pokud lze na Sabotage najít něco pozitivního, je to on.
Cirque Alfonse: Animal
Kanadští „vousáči“ (přezdívka odkazuje na show Barbu, jejíž název lze do češtiny přeložit právě tímto výrazem) se do Prahy vrací již potřetí. Po fousatém (nejen co do vizáže akrobatů, ale také vyznění celého představení) Barbu (2017) a novocirkusovém muzikálu Tabarnak (2019) Cirque Alfonse přiváží farmářskou show Animal, v níž vychází z vlastní rodinné historie.
Jestli umí tento soubor něco dokonale, tak strhnout publikum. Součástí Animal je živá hudba, která rozproudila dav od prvních tónů. A bez zbytečného otálení došlo také na pořádnou akrobacii. Po úvodním čísle artistů, kteří ztělesňují jednotlivá zvířata, se objevuje sám farmář. Na jeviště přijíždí na šlapacím traktůrku 76letý Alain Carabinier, otec zakládajícího člena souboru. Přestože je jeho role v představení spíše statická, svou přítomností dynamiku show nijak nenarušuje.
Iluzi farmy soubor utváří do posledního detailu, a tak se zde balancuje na obřím kole od traktoru, žongluje s kravskými zvonci nebo hází vidlemi. Mezi další nástroje, které akrobaté berou do hry, patří putna na mléko, kolečko nebo čerstvá vajíčka. S nimi trojice artistů sice nepředvádí nic dosud neviděného, přesto je obdivuhodné, že se při tom pohazování sem a tam žádné z vajec nerozbilo. Finále obstará mechanický býk, na kterém akrobaté nejen balancují, ale i metají salta. Poté už následuje jen bouřlivý potlesk.
Animal si na nic nehraje. Nerozebírá filosofická ani existenciální témata, jeho cílem je zkrátka pobavit. Představení má jasný narativ, který je srozumitelný úplně pro každého včetně naprostých novocirkusových začátečníků nebo mladších diváků. Pro ně může představovat ideální vstup do světa nového cirkusu. Pro někoho může být Cirque Alfonse příliš přímočarý a málo poetický, dokonce laciný. Ten se ovšem ve svém výběru zaměří spíše na jednu ze zbývajících dvou hvězd. Ostatně pestrost a co nejširší rozkročení v rámci žánru je jedním z kritérií, podle kterého organizátoři představení vybírají. Ředitel festivalu Jiří Turek se opakovaně nechává slyšet, že se každý rok snaží přivézt co nejrozdílnější inscenace.
Cirque Aïtal: A ciel ouvert
Francouzská company Cirque Aïtal, jejíž jádro tvoří dvojice Viktor Cathala a Kati Pikkarainen, českým divákům učarovala v roce 2019. Tehdy mohlo publikum skrze představení Saison du Cirque nahlédnout do zákulisí (současného) cirkusu. Umělci jej zbavili lesku a dokonalosti, a tím přiblížili běžným smrtelníkům.
Letos si Cirque Aïtal pouští diváky ještě blíž k tělu. Inscenací A ciel ouvert částečně odhaluje své soukromí a ukazuje, jak vypadá společný život na malém prostoru a v maringotkách, věčně na cestách. Rodinnou atmosféru představení umocňují karavany přestavěné na sezení, kam se část obecenstva ochotně poskládá. Prostor pro velkolepá cirkusová čísla zde není, spíše pro jemnou klaunérii a úspornou párovou akrobacii, které jsou však Viktorovi a Kati vlastní. Současně A ciel ouvert rozvíjí příběh jednoho soužití, které není vždy jednoduché. Zvlášť když s vámi žijí ještě slepice, kachny a hrdličky. A všichni se dožadují svých nároků, všichni mají své rozdílné tužby a někdy i špatné dny. Přesto nadále zůstávají spolu, jako členové jedné putovní rodiny.
Zcela konkrétní vyprávění o těžkostech i lehkostech cirkusového života v sobě nese zvláštní, něžnou poetiku. Ale stejně jako ne vždy je snadné vyjít s ostatními členy domácnosti, ne vždy je snadné vstřebat i toto představení. Některé momenty vyžadují hodně otevřenou mysl a také správné místo k sezení. V opačném případě si domů odnesete ve vlasech vůni kouře ze zapáleného, doutnajícího sena. A pokud si sednete opravdu špatně, čeká vás nepříjemně doslovná ledová sprcha.
MOVEDBYMATTER & Collectif Malunés: BITBYBIT
Ač jsme se rozhodli pořadí zahraničních hvězd v tomto článku zachovat ve shodě s číslováním v plánku Letní Letné, náhoda tomu chtěla, že to nejlepší jsme si nechali na konec. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés se pražského festivalu naposledy zúčastnil v roce 2017 s představením Forever, happily… V něm převyprávěl nejznámější pohádky, ovšem v dosti upravené verzi… Letos vyslal pouze dva zástupce, bratry Simona a Vincenta Bruyninckxovi, kteří patří mezi zakládající členy souboru.
BITBYBIT vykrystalizovalo ze spolupráce obou bratrů s Kasperem Vandenberghem z ansámblu MOVEDBYMATTER, který je podepsaný pod koncepcí a režií představení. Sourozenci na scéně reflektují svůj ambivalentní vztah, kdy si jsou sice nejbližšími osobami, ale také největšími rivaly. Své pevné pouto znázorňují pomocí lana, každý drží v ústech jeden jeho konec. Simon a Vincent pracují s technikou železného muže a pouze pomocí svých zubů ovlivňují pohyb toho druhého. Na úzké kladině, která protíná jejich šapitó, tančí tango mortale, v němž zůstává prostor pro dokonalou symbiózu i poťouchlost. Občas si totiž bratři dělají naschvály, které do děje vnáší komický prvek. Přesto tyto odlehčené pasáže nenarušují hloubku a vážnost celého představení. Komorní a minimalistický ráz inscenace podtrhuje kromě útulného šapitó také tlumené teplé světlo a zvuk, respektive jeho absence. Hudba hraje jen občas, častěji rezonuje výmluvné ticho a znásobuje uvědomění, že i přes úsměvy obou bratrů je tohle setsakra těžká disciplína vyžadující maximální soustředěnost.
Bruyninckxovi z Collectif Malunés tak možná nepřivezli tu největší show, ale rozhodně předvedli tu nejlepší. Na rozdíl od beznadějně vyprodané Sabotage na BITBYBIT vstupenky ještě seženete, tak neváhejte. A po představení si od nich kupte pivo, jejich vlastní cirkusáckou yuzu IPA. Nebudete litovat.
Letní Letná trvá do 3. září a kromě zahraničních souborů nabízí i to nejlepší z české novocirkusové scény.
