Národní divadlo moravskoslezské je tradičním čtyřsouborovým divadlem s baletním souborem, který má na repertoáru několik klasických kusů i řadu moderních titulů, jimiž osloví i toho nejnáročnějšího diváka. Víte ale, že Ostrava je také jedním z center nezávislé taneční scény? A má vlastní festival? Letos se konal dokonce už 10. ročník MOVE Festu, který přiváží současný tanec a nový cirkus. Ocelové srdce zkrátka bije pro tanec.
Festival MOVE Fest se koná na různých místech, v prostorech divadelních i nedivadelních. V minulosti to bylo především dnes již neexistující kulturní centrum Cooltour, ale jeho zánik jako by současnému tanci v Ostravě spíš dal nový impulz. Jádrem aktivit nezávislé taneční scény je spolek MOVE Ostrava, který pod vedením tanečnice a manažerky Jany Ryšlavé zásobuje tancechtivé diváky různými workshopy s hostujícími pedagogy a choreografy a také inscenacemi z Česka i zahraničí. Vlastní divadelní budovu sice nemá, ale síť spřátelených scén ano!
Velké taneční produkce, které vyžadují divadelní jeviště se všemi technologiemi, většinou hostují v moderním, téměř luxusním prostoru Domu kultury Poklad v Ostravě–Porubě. Menší, spíše komornější kusy nacházejí v poslední době scénu v Chelčického ulici ve Studiu G. To je sice činoherní divadlo (založené teprve v roce 2019), ale sídlí kousek od Janáčkovy konzervatoře, takže si o setkávání tanečníků přímo říká. Pro inscenace „někde mezi“ se hodí Komorní scéna Aréna, kterou najdete v pasáži Knihovny města Ostravy u Mostu Miloše Sýkory.
Současný tanec ale často žádné prostory nepotřebuje a koná se pod širým nebem. Někdy není nutné ani pódium a performance se prostě stane součástí městského ruchu. Jako diváci se můžete připojit, přijít, odejít nebo performery jen minout. Jindy vznikají jednorázové „site-specific“ projekty v místech, která nejsou určená k divadelnímu provozu. Mohou to být muzea a galerie, historické budovy, ale i staré industriální provozy. Jediným měřítkem využití je bezpečnost a odvaha majitele.
MOVE Fest v ulicích
Na festivalu letos vyvrcholil mezinárodní projekt choreografky Ceren Oran The Urge, který propojil skupiny tanečníků z Česka, Slovenka a Německa. Mezinárodní verze The Urge Grows, za jejíž produkcí stojí právě ostravský MOVE, měla premiéru už vloni a jde právě o jeden z příkladů, jak tanec snadno pronikne do veřejného prostoru. Ve společné práci je zapojený tým slovenského festivalu Tanečno, u nás také olomoucké Divadlo na Cucky a plzeňská Moving Station. O co že jde? Choreografka vytvořila nedějové taneční pásmo sestavené z nejrůznějších krátkých pohybových sekvencí, které během pandemie natáčeli tanečníci, když byli nuceni trénovat a tvořit v izolaci ve svých domovech. Projekt vyjadřuje jejich neukojitelnou touhu po pohybu a tvorbě, proto „the urge“.
The Urge nazkoušeli ještě za pandemie němečtí tanečníci a v doprovodu improvizované hudby ji tančí venku ve městech – na náměstích, v parcích, zkrátka tam, kde mohou svou láskou k tanci a pohybu nakazit kolemjdoucí. Choreografie je však přesně daná a není snadná, nejde tedy o participativní projekt, ke kterému by se lidé mohli přidat na místě. Postupně dílo nastudovali také čeští a slovenští umělci, každý s vlastními hudebníky. Letos v Ostravě každá skupina v jiný den a na jiném místě tančila pro náhodné diváky své divoké vyznání. Skupina tanečníků se někdy rozpadá do sólových partů, jindy se jejich energie násobí v unisonu. Každý kolektiv ale choreografii interpretuje po svém. Kdo chtěl, mohl sledovat všechny verze a nakonec společné vystoupení v Trojhalí Karolina, výjimečně v zastřešeném prostoru, protože předpověď počasí hrozila deštěm.
Na dosah a nad hlubinou
Tanečně akrobatický projekt Zátěž bez tíže byl z oblasti site-specific. Odehrál se pouze během festivalu, v prostoru malého muzea Futureum v Dolních Vítkovicích. To se nachází v poněkud dystopickém areálu dolu Hlubina zahrnující množství staveb, které jsou jistě jakožto národní kulturní památka ošetřené a zakonzervované, ale působí až hrůzostrašným dojmem. Návštěvníci se na povrchu mohou pohybovat volně a nechat na sebe dopadnou tíhu vzpomínek vepsaných v ohromných stavbách, které jsou dnes tiché. Bílá budova Futurea se krčí opodál, jedná se o bývalý výklopník a mlýnici černého uhlí, které jsou přetvořeny v muzeum s expozicemi a prohlídkovým okruhem. Má prosklený výstavní prostor, ale přístupné je také jeho podzemí, které využil MOVE Fest.
Koncepce se chopila finská akrobatka na laně Ilona Jänti a česká akrobatka Šárka Bočková. Další umělci se zapojili na základě otevřené výzvy. Diváci se sice dostali do relativně omezeného prostoru, ale neobvyklé členění a chlad kamene a betonových zdí v něm navozuje atmosféru ohromného podzemí. V chodbách, na zdech podél schodiště, v závěsu na lanech v několikametrové výši, chvílemi zcela na dosah návštěvníků, kteří se s respektem přidržují zábradlí, se rozehrávají pohybové variace. Je možné je sledovat zdola i shora, jen některým návštěvníkům se může až zatočit hlava. Artisté skutečně jako by se pohybovali ve stavu beztíže, tíživé je však prostředí samo.
Máme na výběr?
V Ostravě měla v Pokladu premiéra inscenace, za jejímž vznikem stojí odhodlání dvou tanečnic, Markéty Pospíšilové (tančila v baletu NDM a v Les Ballets de Monte Carlo v Monaku) a Natálie Paulasové z Pražského komorního baletu. Shromáždily mezinárodní tým zahrnující choreografa Asiera Edesa, jeho bratra Mikela coby spoluautora libreta a hudebníka Bena Stonea. Z tuzemské scény je doplňuje tvorbou scénografie Pavel Knolle, kostýmní výtvarnice Hana Valtová a světelný designér Karlos Šimek. Tanečnice k sobě na jeviště přizvaly herce Igora Orozoviče a performera Sašu Volného, který prošel Laternou magikou, 420PEOPLE i Cirkem La Putyka a v posledních letech už se věnuje civilnímu zaměstnání. Ale chemie všech čtyř interpretů na scéně rozhodně zafungovala.
Inscenace THE CHOICE se zabývá problémem rozhodování, nebo spíše výběru, zahlcení možnostmi, manipulace i autocenzury. Hybatelem děje a komentátorem je Igor Orozovič, který tahá za nitky situací a scén, hodnotí marnost lidského počínání a omyly, jimž propadáme. Ústřední kovová konstrukce se rozpadá na rámy, které připomínají dveře i zrcadla, ale lze je sestavit i do tvaru klece a interpreti jsou s těmito průchody a hranicemi stále konfrontování. Tak jako sami se sebou a svou vlastní soutěživostí, která nakonec nevyhnutelně vede k naprostému vyčerpání. Choreografie mohla být po premiéře uvedena jen dvakrát, bylo by však škoda, kdyby ji tak rychle odvál čas, protože má kam se posouvat a je vstřícná širokému publiku.
Zkušení i začínající
Do programu se zapojila i Janáčkova konzervatoř, jejíž koncertní sál na jeden večer také zaplnil tanec. Své choreografie tu představila Nela Rusková, která studuje na bratislavské VŠMU – většinu krátkých děl tak zatančily právě mladé slovenské interpretky. Autorka pracuje s niternými pocity a s elegantně čistými tanečními prvky. Hostující Tereza Krejčová se svým tanečním partnerem přivezla choreografii ze své rakouské produkce, postavenou spíše na kontaktní improvizaci, a tak se tu setkaly světy moderního a současného tance. Zároveň byli na festivalu v publiku a mezi účastníky workshopů studenti konzervatoře Duncan centre, takže došlo opravdu k propojení mnoha pohledů na tvorbu.
Z opačného spektra bylo hostování slovenského kolektivu Neskorý zber – v duetu Matter účinkují dva slovenští performeři střední generace, Anka Sedlačková a Daniel Raček, kteří sice překročili hranici šesti, respektive pěti křížků na krku, ale o to víc si užívají jeviště. Jejich duet odráží nejen výbornou práci s tanečními technikami, ale především humor a neskonale svobodnou schopnost dělat si ze sebe legaci, protože už nemusí nikomu dokazovat, co umějí.
I další pozoruhodný projekt byl slovenské provenience, choreografie TETSU, uvedená na pódiu pod širým nebem, na rozhraní odpoledne a soumraku, tedy podpořená i light designem matky přírody (která větrem a pár kapkami deště přispěla i do zvukové krajiny – a vůbec to nevadilo). Nespoutaná energie současného tance diváky vtáhla navzdory chladnému vzduchu. Třešničkou pak bylo poslední představení v Pokladu, vystoupení pražského souboru Burki&com se skvělou inscenací fyzického tanečního divadla OSTROV!, která dává nahlédnout do života tvorů v ostrůvku divoké přírody a skrze imaginaci vzbuzuje v divácích zvědavost a touhu poznat něco víc i z ze světa přírody, která je na dosah, ale námi samými ohrožená.
V Ostravě festivalem současný tanec neumlká, protože MOVE připravuje další program. Nedávno představil tvorbu Anton Lachky Company, souboru choreografa slovenského původu, který působí v Belgii, a v listopadu přijede představit svou černočernou pantomimickou grotesku Memento mori mim a akrobat Matěj Petrák. Poslouchat také můžete podcasty s hosty a performery.
