S filmovým světem Marvelu to v posledních letech nevypadá nejlépe. Velkolepé příběhy nejikoničtějších postav tohoto universa se uzavřely a na jejich místo přichází desítky hodin seriálů diskutabilních kvalit. Na nich pak staví stejně diskutabilní filmová dobrodružství. Do kin nyní vstoupil nejnovější snímek Marvels, od něhož – navzdory názvu – od samého začátku nikdo zázraky nečekal.
Přestože bývala Carol Danvers na straně mimozemské rasy Kree, po odhalení kruté pravdy se proti ní obrátila a se svými schopnostmi pokračovala v ochraně vesmíru coby Captain Marvel. Tím se stala inspirací pro mnohé, například mladou Kamalu Khan, jež se rozhodla ochraňovat své okolí pod superhrdinskou identitou Ms. Marvel. Společně s Monicou Rambeau, dcerou kamarádky Carol, sdílí všechny tři obdobné schopnosti na bázi světla, které je spojují obrazně i doslova. Carol se tak sice musí znovu postavit rase Kree a ochránit vesmír, avšak tentokrát na to nebude sama. Jen se se svými novými parťačkami musí naučit kooperovat.
Důvodů, proč ve mně filmový Marvel již nevzbuzuje takové nadšení jako kdysi, je několik. Tím nejzásadnějším je, že tvůrci v poslední době upřednostňují kvantitu nad kvalitou, především v podobě tuny seriálů. Z Marvels jsem tak měl od počátku obavy. Jednak kvůli nepřekvapivým negativním reakcím zkušebního publika a jednak kvůli množství dalšího materiálu, na kterém snímek stojí. Od Captain Marvel přes WandaVision a Ms. Marvel až po nový Secret Invasion. To je přibližně 17 hodin, které by měl divák strávit přípravou, než vyrazí do kina na Marvels.
Funguje film i pro diváky, kteří toto nechtějí absolvovat? Ano i ne. Abyste si prostě „užili“ veškerou akci a hlášky, žádný kontext nepotřebujete. Je ale znát, že od vás Marvels mnohé znalosti vyžaduje, pokud se nechcete v příběhu cítit naprosto ztracení. Že je to ve fiktivním universu s návazností pochopitelné? Jak se to vezme. Snímek se totiž neobtěžuje vyjít nezasvěceným divákům ani v nejmenším vstříc. Přitom by stačila půlminutová rekapitulace jako například ve Spider-Man: Napříč paralelními vesmíry. Marvels namísto toho od začátku na podobná gesta rezignují a vysílají jasný vzkaz: „Neviděl jsi seriály? Hm, smůla.“ Že takovýto přístup nemůže dlouhodobě fungovat potvrzují i současné spekulace o restartu celého MCU v blízké budoucnosti. Filmy přestávají fungovat samostatně a utápí se v nadprodukci.
Marvels je natolik generický film, že nedokáže zanechat jakékoli emoce, ani ty negativní.
Jak si vede zbytek snímku? Týmovka několika postav je v poslední době jediná cesta Marvelu, jak na daný film či seriál přilákat co nejvíce lidí. Vsadit vše na jedinou kartu – postavu je pro ně už příliš riskantní. Charaktery hlavních hrdinek naštěstí nebyly tak protivné, jak jsem se zpočátku obával. Sympatická Kamala dokonce dokáže snímek lehce oživit. Technika vzájemného prohazování je zajímavá a ukrývá v sobě potenciál vývoje vztahů a kreativní bojové choreografie. A skutečně se pár zajímavých soubojů za doprovodu dobře zvoleného OST dočkáme. Škoda jen, že pár jsou dva a v obou případech jde o highlight snímku. Zbytek kopíruje zavedené šablony a klišé.
Hlavní záporná postava je nesmírně tuctová, příběh je v podstatě o ničem a vše stojí na ustavičném vtipkování postav (tento nešvar už nebezpečně hraničí s obsesí). CGI neoslní, naopak nejednou vyvolá pochybnosti. Zkrátka se zde objevují veškeré, milionkrát opakované neduhy současných superhrdinských filmů. Marvels pravděpodobně vydržíte dokoukat, ale nejednou se jistě přistihnete, že nevnímáte. O nic přitom nepřijdete. Snímek chybí jakékoli emoce, nadšení či inovace a únava materiálem je znát – ze scénáře i herců. Kromě zmíněné techniky prohazování jsem zaznamenal i další snahu o nápaditost. Jednalo se ale buď o chabé pokusy napodobit úspěšné Strážce galaxie, nebo naprosté přešlapy vedle, které působily značně nepřirozeně (například planeta se specifickým, hudebně založeným způsobem komunikace).
Finále se pak odehrálo čistě ze setrvačnosti – přestože byl ohrožen celý vesmír, ve světě Marvelu je to už natolik běžnou záležitostí, že to nijak zvlášť neznepokojovalo ani samotné hrdinky. O napětí či gradaci celé situace tu opravdu nemohla být řeč. Byl jsem proto rád, že tvůrci měli alespoň tolik soudnosti, že stopáž nepřekročila dvě hodiny (jedná se o nejkratší snímek z celého MCU, určitě ne náhodou). Marvels vzbuzuje dojem, že zadáním studia byl rychle napsaný a natočený film, ve kterém se objeví určité postavy a prvky. Na ostatním, jako je konkrétní průběh událostí v příběhu nebo výsledná kvalita, už nezáleží. Hlavně ať už je v kině.
Nelze říct, že by mě film vyloženě nebavil nebo štval. Jedná se totiž o natolik generický film, že nedokáže zanechat jakékoli emoce, ani ty negativní. Měl jsem pocit, jako by scénář psala umělá inteligence a jen si odškrtávala povinné šablonovité prvky. Výsledek pak působí jako delší díl některého z marvelovských seriálů. Zkrátka slepenec všeho možného, ale bez šťávy a nadšení. Nevypráví nic osudového, nepřináší nic přelomového.
Pocit skutečně upřímného nadšení ve mně dokázala vyvolat až potitulková scéna (doporučuji si později dohledat), která ve mně zažehla malý pocit naděje. Naděje, že mě sledování MCU může v budoucnu znovu bavit. Esem schovaným v rukávu je totiž multiversum. Je ale nutné jej vytáhnout co nejdříve, než celý fiktivní filmový vesmír upadne do naprostého zapomnění. Možná už pozdě je. Jisté však je, že jeho budoucnost ve snímcích s kvalitami jako Marvels neleží.
