Ani četné, v minulosti oznamované odchody do důchodu či desetiletá pauza od jeho posledního snímku nezabránila Hajao Mijazakimu, aby nám spolu se studiem Ghibli nadělil další celovečerní anime. S Chlapcem a volavkou máme možnost se znovu vypravit do světa fantazie a zjistit, zda japonský režisér dokáže zachovat či dokonce překonat kvalitu svých předchozích snímků.
V roce 1943 řádí v Japonsku válka naplno a žádá si nesčetné oběti. Mezi ně patří i Hisako, jež po sobě zanechává dvanáctiletého syna Mahita a manžela. O rok později se Mahito spolu s otcem stěhují z Tokia na venkov, kde oba nachází zázemí v domě sestry zesnulé Hisako. Mahito si ale v městečku zvyká těžce. Jediným skutečným společníkem se mu stává zvláštní mluvící volavka. Spolu s ní utíká před veškerými těžkostmi každodenního života do skrytého světa plného fantazie – jenže ani zde si Mahito zcela neodpočine. Kromě roztomilých stvoření Warawara totiž přichází i nebezpečí v podobě armády ozbrojených přerostlých papoušků.
![](https://maomai.cz/wp-content/uploads/2023/11/chlapec-a-volavka13-1024x768.jpg)
Důvodů, díky kterým si diváci po celém světě zamilovali snímky ze studia Ghibli, je nepochybně několik. Zatímco některé z nich mohou být diskutabilní, na jiných se pravděpodobně shodneme všichni. Jedním z těch jednoznačných jsou úchvatné fantastické světy plné kreativity. Avšak prvků fantasy začalo v posledních snímcích studia poněkud ubývat. Neznamenalo to nutně sestup i v samotné kvalitě. Pouze bylo patrné, že s přibývajícím věkem se chce Mijazaki věnovat jiným, „dospělejším“ a složitějším tématům, zasazeným do reality.
![](https://maomai.cz/wp-content/uploads/2023/11/chlapec-a-volavka07-1024x768.jpg)
Proto mě upřímně potěšilo, že se v Chlapci a volavce vrací do oněch fantastických, pohlcujících světů. Mijazakiho nejnovější snímek tak působí jako ohlédnutí za dosavadní celoživotní tvorbou a divák, který je s ní důvěrně seznámený, rozezná řadu prvků a motivů. Zároveň se může nechat unášet prvky zcela novými, byť za mě osobně nedosahovaly takové úrovně jako v některých starších dílech. Snaha i jistá nostalgie jsou z filmu patrné, což se odráží na jeho zpracování. Na animované scenérie se dívá skvěle a OST je již tradičně podmanivý a krásně doplňující.
![](https://maomai.cz/wp-content/uploads/2023/11/chlapec-a-volavka04-1024x768.jpg)
Pak je tu ještě jeden podstatný důvod, kterým si mě osobně „ghibliovky“ napříč lety získaly. A nebojím se tvrdit, že spousta dalších diváků to má podobně. Nehledě na to, s jakými neuvěřitelnými prvky Mijazakiho představivost pracovala, vždy stavěl na pevném základě. Díky němu jste dokázali pochopit, jaké hlavní poselství chtěl snímek a jeho režisér předat. Věděli jste tak, že Cesta do Fantazie a příběh Čihiro je o překonání strachu. Vše ostatní jste si mohli vyložit dle sebe – a že se fanoušci o rozklíčování a interpretaci všech fantaskních prvků snažili…
![](https://maomai.cz/wp-content/uploads/2023/11/chlapec-a-volavka08-1024x768.jpg)
U Chlapce a volavky jsem v tomto ohledu narazil. Mijazaki tentokrát řeší celkem složitá filozofická témata a předkládá publiku myšlenky o životě, aniž by se obtěžoval dát nejen těmto úvahám, ale celému ději zmíněný pevný základ. Příčinou může být Mijazkiho pokročilý věk nebo sebejistota a renomé – dobře ví, že ať do snímku vloží ze svých úvah cokoli, nemusí to nikterak vysvětlovat. Vždyť právě abstraktno diváci na jeho anime milují ze všeho nejvíce…
Svými tématy, myšlenkami i některými scénami cílí Chlapec a volavka převážně na dospělejší diváky. Zda jde u studia Ghibli o „problém“, či naopak výhodu, je otázka.
![](https://maomai.cz/wp-content/uploads/2023/11/chlapec-a-volavka11-1024x768.jpg)
Jenže právě tento pevný základ je pro alespoň elementární pochopení snímku podle mého názoru zásadní. Na rozdíl od předchozích snímků nemohu tentokrát s jistotou říct, že jsem na první zhlédnutí pochopil vše správně. Určitě se nebráním zhlédnout jej vícekrát, a své pochopení tím rozšířit. Film obsahuje jistě plno skrytých pokladů a rád se do tohoto světa vrátím. Na druhou stranu dokáže být zahlcující a tím, že nepřipouští jakékoli vysvětlení, téměř zapomíná na důležitou skupinu diváků. Přitom na dětech studio svou kariéru vystavělo.
Svými tématy, myšlenkami i některými scénami cílí Chlapec a volavka (na rozdíl od svých předchůdců) převážně na dospělejší diváky. Zda jde u studia Ghibli o „problém“, či naopak výhodu, je otázka. Příliš chvály si ode mě bohužel neodnese ani hlavní, víceméně jednodimenzionální hlavní hrdina a už poněkud ubíjející závěr.
![](https://maomai.cz/wp-content/uploads/2023/11/chlapec-a-volavka09-1024x768.jpg)
Chlapce a volavku je složité zhodnotit. Na jedné straně stojí osobní úcta k autorovi, dále vděk za lehce nostalgickou, nádhernou a fantastickou výpravu do kreativního světa, a nakonec uznání, do jakých těžkých témat skýtajících hodiny dodatečných analýz se nebál Mijazaki pustit. Na druhou stranu jsou to právě ona těžká témata a myšlenky, která svojí přílišnou abstrakcí a zakódovaností dokážou diváka v určitých chvílích zahltit až příliš (a je obtížné si ze snímku něco odnést po pouhém jednom zhlédnutí). Navíc jsou bohužel provázeny nezajímavým hlavním hrdinou.
![](https://maomai.cz/wp-content/uploads/2023/11/chlapec-a-volavka19-1024x768.jpg)
Film jsem si tedy sice užil, avšak nemohu jej automaticky označit za „další masterpiece“, bez ohledu na moji osobní oblibu autora i jeho renomé. Těmi zůstanou jeho starší počiny, na které se ten nejnovější mile ohlíží, ale minimálně na první dojem zůstává kvalitativně o třídu níž – což z něj ovšem stále činí nadprůměrnou podívanou.