Thrillerová manga série od nakladatelství CREW pokračuje a žabí zabiják se podruhé vkrádá na pulty knihkupectví. Od završení trilogie Muzeum nás dělí jediný svazek, a tak je otázkou, jak se autorovi Rjósuke Tomoemu podařilo připravit čtenáře na nadcházející finále?
Tokijská kriminální policie zažívá krušné časy. Po městě se začínají objevovat oběti zavražděné morbidními způsoby, přičemž se tajemnému sériovému vrahovi stále daří unikat. Když už konečně vypadá, že se mu inspektor Hisaši Sawamura se zbytkem týmu dostává na stopu a nachází mezi oběťmi souvislost, zaútočí zabiják se žabí maskou na velice citlivé místo. Unáší Sawamurovu rodinu a jeho podřízeného shodí ze střechy. Pro inspektora se stává celá věc osobní, načež ztrácí veškerou příčetnost a vydává se vypátrat vraha na vlastní pěst.
První díl muzejní mini-série byl pro mě příjemným překvapením. Pro milovníka thrillerů měl všechny správné ingredience – od hutné atmosféry přes drsného, ale zároveň civilního a uvěřitelného hrdinu až po skutečně působivého zabijáka. Vrahovy metody navíc daly vzpomenout na klasické snímky jako Sedm či Saw. Od první do poslední stránky nabitá chuťovka však ve svém zběsilém tempu zapomněla občas lehce odbočit a nesoustředit se pouze na akci. Ta, ač zábavná, byla příliš přímočará a sestávala z neustálého nahánění a ztrácení vraha. Ve druhém svazku jako by mě Rjósuke Tomoe vyslyšel. V ději zpomaluje a nechává si dostatek času a prostoru i na jiné aspekty vyprávění.
Tím, že autor nechal ústředního zabijáka dostat se Sawamurovi pod kůži, a donutit ho tak sejít na scestí, nám dovoluje zaměřit se na inspektorovu psychickou kondici detailněji než v předchozím díle. Vyprávění, jež si nadále udržuje perfektní atmosférické ingredience z jedničky, najednou získává nový úhel pohledu, který do série vnáší pestrost. Do kouta zahnaný Sawamura je nyní nucený sáhnout po jiných, neoficiálních (a tím i pro čtenáře zajímavých) prostředcích, jak vraha vypátrat. Již se neomezuje na pouhé honění se z místa na místo, nýbrž využívá i působivých dedukcí. Pomalejším tempem děj nijak neztrácí na budování intenzity, spíše naopak – dvojka je „osobnější“ nejen díky bližšímu poznávání Sawamury, ale i samotného zabijáka, z čehož dokáže nejednou zamrazit.
Problém ovšem nastává zhruba v polovině svazku, kdy vše zpomaluje až příliš. Bez možnosti vyhnout se menšímu spoileru prozradím, že Sawamura zůstal náhle zavřený v jedné místnosti. Zcela jsem chápal záměr autora dovést dosavadní, více psychologické vyprávění právě do tohoto bodu. Zde se totiž nejvíce projeví pochroumaná psychická kondice hlavního hrdiny. Příběh se také začne ještě více podobat již zmíněné sérii Saw. Veškeré nápady jsou samy o sobě dobré, ale bohužel je z této pasáže cítit jistá umělá nataženost. Stránky ubíhají příliš pomalu, děj se nikam neposouvá a začínají se opakovat i samotné výjevy.
Po dočtení jsem se nedokázal zbavit pocitu, že pasáž odehrávající se v jediné místnosti si pro sebe uzmula celou polovinu svazku poněkud neoprávněně. Bez problému by bylo možné ji odvyprávět na třetinovém počtu stránek. Utvrdil mě v tom i samotný závěr, který byl zkrátka příliš triviální (neuškodila by větší špetka důmyslnosti). Hlavní hrdina by k danému výsledku býval dokázal dojít během několika stránek – obzvláště poté, jakou působivou dedukci prokázal v předchozích kapitolách.
K mému překvapení svazek uzavíral bonusový příběh z autorovy předchozí tvorby. Svými lehkými sci-fi prvky se od Muzea trochu odkláněl, přesto k němu měl blízko celkovým vyzněním i atmosférou. Jeho zařazení tak dávalo smysl. Navíc dokázal sám o sobě hezky zafungovat a dokonce vzbudit zvědavost vidět z Tomoeových manga povídek více.
Ve finále vychází druhý díl Muzea z porovnání s tím prvním o něco hůře. Tam, kde jednička měla občas až přílišné tempo bez možnosti jakýchkoliv odboček, dvojka naopak až příliš zpomaluje. Přitom začíná opravdu skvěle a během druhé poloviny svazku jsem po teoretické stránce chápal autorův záměr. Prakticky, byť se manga nečetla vůbec špatně, jsem však cítil Tomoeho potřebu vyprávění uměle natáhnout. Celkově ve mně ale série stále umí udržet pozitivní pocit, a především natěšení na příští, závěrečný díl.
