Ne vždy se zadaří a každý může udělat chybu. Třeba takový Morbius (2022) byl masivní chybou od začátku do konce. Dokonce takovou, že se z něj v jednu chvíli stalo nejznámější meme na internetu… Ale tak stane se, hlavně když se z toho daná společnost poučila, že? Že!? Inu, jak dokazuje Madam Web a další oznámené projekty, Sony se svého „morbího“ patentu hodlá ještě nějakou chvíli držet.
Poté, co je v peruánské džungli objeven vzácný pavouk s léčitelskými schopnostmi, zradí Ezekiel Sims celý tým a i s pavoukem utíká. Během potyčky je zraněna Constance Webb, kterou nechává Ezekiel napospas smrti i s jejím miminkem, dcerou Cassandrou. Ženu však vzápětí nalézá místní a velice neobvyklý kmen, jemuž se podaří dítě zachránit. O několik let později se Cassandře během její záchranářské služby v New Yorku začnou zjevovat vidiny, které zprvu pokládá za obyčejná déjà vu. Obdobné schopnosti má i nyní vysoce postavený Ezekiel. Ve své budoucnosti ale vždy vidí, jak umírá po střetu s třemi neznámými dívkami v pavoučích kostýmech.
Je vlastně až fascinující, že kvalitativně tak extrémně odlišné snímky – naprosto úchvatný a inovativní Spider-Verse a ve všech směrech selhávající Morbius – jsou od stejné společnosti. Vedle kvality a formy zpracování tkví rozdíl také v tom, co konkrétně filmy utváří. V případě Morbiuse a počínaje Venomem se Sony snažilo (a stále snaží) vybudovat svůj vlastní hraný filmový vesmír zahrnující všechny pavoučí nepřátele i spojence, jen ne samotného hlavního Pavouka (tedy přesný opak Spider-Verse). Pokusy věnovat vlastní film téměř všem vedlejším postavám mohou již od počátku vyvolávat rozpaky. Jako u oznámeného El Muerta nebo u právě uvedené Madam Web.
Protože jak chcete rozvinout na dvouhodinovou stopáž příběh postavy, jež je v komiksech starou, paralyzovanou, a navíc slepou ženou, jejíž největší síla tkví – laicky řečeno – ve znalostech? Abych byl fér, je třeba tvůrcům přiznat, že v tomto ohledu vyvinuli značné úsilí. Tento neakční charakter vzali, omladili a dali si za cíl odvyprávět, jak Cassandra ke svým handicapům i schopnostem přišla.
Celý snímek poté pojali jako psychologický thriller (příjemná změna od typické superhrdinské tvorby), ve kterém jedinec s pavoučími schopnostmi netradičně nahání hlavní postavu jako kořist. Navrch se rozhodli opřít o známou komiksovou linku J. Michaela Straczynského, odkud přidali do pavoučí mytologie veškerou mystiku a taktéž představili postavu Ezekiela. Bohužel film i přes vcelku zajímavý námět (někomu může evokovat Next z roku 2007) podkopává jeho nedomyšlený scénář a ještě horší technická a herecká kvalita.
Již úvodní sekvence v Peru se vytasí s opravdu slabými vizuálními efekty a především otřesnou prací s kamerou. Džungli a tajemný kmen navíc ve snímku vidíme naposledy (s výjimkou jedné krátké, vynucené sekvence). Tím se zahazuje nejen jeho potenciál, ale také postrádá smysl Straczynského prvky vůbec vytahovat. Dostane-li totiž Cassandra své schopnosti díky peruánskému kmeni, či od náhodného pavouka z kanalizace, ve výsledku nehraje žádnou roli.
Madam Web je snímek vhodný ke sledování leda tak s partou kamarádů, se kterými si ze všeho budete dělat srandu.
Opravdu mdlo se mi ale začalo dělat ve chvíli, kdy se na plátně objevily ony tři pavoučí dívky. Jejich kostýmy připomínající levné cosplaye mi otevřely staré rány na duši způsobené Catwoman z roku 2004. Měly tak blíže k estrádní televizní produkci než k filmu. Také hlavní záporák vypadal, jako by na sobě měl pyžamo (obzvlášť sundal-li si masku). O finální vizáži Cassandry jako již plnohodnotné Madam Web raději pomlčím úplně. Díky bohu se snímek soustředí na onu thrillerovou stránku, tudíž kostýmy uvidíme v naprostém minimu. Kéž by ale byl problém pouze v nich.
Zpět ke zmíněným třem děvčatům, která zosobňují klišé nejtěžšího kalibru. Ta s brýlemi je děsně chytrá a dokáže do dvou vteřin spočítat i tu největší zbytečnost; ta protivná jezdí na skateboardu, všechno ji štve a je hrozně drsná; a ta… no dobře, přiznávám, že třetí z dívek byla natolik tuctová, že ani nevím, co měla představovat. Asi tu hezkou. Všechny tři jsou pak „skutečné“ puberťačky, co tancují v restauraci na stole, dělají kraviny a především nedokážou Cassandru ani jednou poslechnout. Slouží tak jako hnací motor veškerých malérů, které ve snímku nastanou.
Samotná Cassandra je… uf. Říct, že její charakter má hloubku 2D, by bylo lichotkou. Ať už je na vině scénář nebo (ne)herecké výkony Dakoty Johnson, její postava reaguje téměř v každé situaci stejně – prazvláštně klidně (nebo spíš nijace). Když už se snaží projevit emoce jako smutek nebo vztek, působí to spíš úsměvně. Dakota Johnson je takovým hereckým mimoněm: o hereckých schopnostech se mluvit rozhodně nedá, spíše připomínala dítě v dramatickém kroužku. Ale ruku na srdce, výkony nikoho dalšího na tom nejsou o nic lépe.
Další, co by vydalo na samostatnou recenzi, je logika scénáře. Člověku to při sledování nedá a musí se celou dobu ptát na řadu otázek… Proč musíme v jednu chvíli vidět třikrát po sobě a od začátku jdoucí vize (což je až protivné) o jednotlivých úmrtích dívek, přestože jsou ve společném vagonu metra (tedy sdílejí stejnou příčinu úmrtí) a Cassie má jinak vize vždy jednotné? Proč tyto dívky Ezekiel přijde zabít v obleku, ačkoliv po uprchnutí je začne nahánět v pavoučím obleku (aka pyžamu)? Z jakého důvodu zabije veškeré policisty, kteří se snaží Cassie a dívky zastavit, ale je samotné nechá uprchnout? A jak proboha vůbec fungují schopnosti Cassie, jejichž pravidla a fungování se v jednom kuse mění? Tento výčet pochází z jediné sekvence filmu, a pokud se divák nerozhodne vypnout (či spíše naprosto zahodit) mozek, budou ho obdobné otázky pronásledovat po celou stopáž. A je paradox, jak dokáže být film o předvídání budoucnosti sám natolik předvídatelný (co se postav, vtipů či děje týče), ale zároveň ani tak nedává smysl.
Korunu tomuto „dechberoucímu“ zážitku nasazuje úplný závěr, kterému se podaří jinak víceméně béčkový/céčkový film podrazit ještě o několik tříd níže. Finální střet se odehrává ve skladu zábavní pyrotechniky, o kterém měla Cassandra vizi. Zde hlavní hrdinky nenapadne nic lepšího, než všechno zapálit a doufat, že jedna z rachejtlí možná sejme pavoučího zabijáka. Nakonec jsou to ony samy, kdo před rachejtlemi uhýbá a v záplavě skutečně špatných počítačových explozí se snaží přežít. Rachejtle přitom lítají do všemožných nepravděpodobných směrů a vytvářejí ještě méně pravděpodobné situace. Scenáristicky silně ohýbané přes koleno, neuvěřitelně absurdní, beze smyslu a celkově opravdu špatně zpracované. Jako Madam Web vám nakonec můžu prozradit, že snímek neobsahuje žádnou potitulkovou scénu, takže z kina můžete ihned odejít a dělat něco smysluplnějšího. Například koukat do zdi.
Byla Madam Web odsouzena k naprosté katastrofě již od začátku? Ne, jelikož minimálně na papíře ji tvůrci dokázali uchopit zajímavým způsobem. Jistý potenciál měla, a dokonce se občas slabý náznak něčeho dobrého objeví. Vše je ale vzápětí narušeno otřesnými tvůrčími rozhodnutími, scénářem, zpracováním i herci. To z Madam Web dělá snímek vhodný ke sledování leda tak s partou kamarádů, se kterými si ze všeho budete dělat srandu.
Nebál bych se ani tvrdit, že je Madam Web o něco horší než Morbius. Ačkoli na druhou stranu je Madam Web tak špatná, až je mnohdy zábavná. Zůstává ale otázkou, jak dlouho tyhle skvosty, jež se do dějin kinematografie zapíšou jako jedno velké meme, Sony finančně ustojí.
