Myslíte si, že jste s postavou Sherlocka Holmese skrze její nesčetná ztvárnění dostatečně obeznámeni a již vás nemá co překvapit? Vlastně byste ani nebyli na omylu, nebýt publikace V hlavě Sherlocka Holmese. Ta snadno dokáže zaujmout jak naprosté nováčky, tak ostřílené detektivní veterány, a to nejen svojí formou.
Doktora Herberta Fowlera čekal skutečně netypický začátek nového dne. Konkrétně ve třetí hodině ranní utíkal v noční košili a pantoflích napříč ulicemi, přičemž v obličeji se mu zračilo zděšení a v hlavě měl naprosté okno. Tím vším si pochopitelně vyžádal pozornost nejen policie, ale také proslulého Sherlocka Holmese. Společně s doktorem Watsonem se vydává do Fowlerova bytu, kde po ohledání jeho kabátu nalézá luxusně zdobenou vstupenku na kouzelnické představení. A jak brzy naši dva hrdinové zjišťují, neobvyklý případ Herberta Fowlera je jen špičkou mohutného ledovce. Napříč celým Londýnem dochází ke stále více zmizením, přičemž všechna spojuje stejná stopa v podobě oné záhadné vstupenky.
V opravdu hojné nabídce knižních, filmových či videoherních adaptací nejznámějšího fiktivního detektiva umí nejnovější přírůstek zaujmout po mnoha stránkách. V hlavě Sherlocka Holmese je v první řadě komiks, jenž v porovnání s například knižní podobou u Sherlocka příliš nedominuje a další grafický zástupce je tak pouze vítaný. Že se jedná zrovna o toto médium není nijak samoúčelné a autoři se rozhodli jeho potenciál naplno vyždímat. Vizuálně tak ztvárňují veleznámý „palác myšlenek“ a detektivovy veškeré vnitřní pochody – což by byl nelehký úkol obecně, obzvláště obtížný je ale právě u takové dedukční mašiny, jako je Sherlock. Od počátku tak máme co do činění s námětem, jenž je kreativní, odvážný, ale také nevídaný. Protože kolik ze zmíněné přemíry veškerých Sherlockových adaptací se na něco takového plně soustředí? Namísto pouhého „obdivovatele“ známého detektiva (nejčastěji z pohledu Watsona) nás autoři nyní usazují přímo do první řady, ba dokonce nechají nahlédnout za samotnou oponu.
Volbu zajímavé formy a námětu již ale ponechme stranou – obojí by totiž bylo ve výsledku málo platné, kdyby nebyl zdařilý především samotný obsah. Tvůrci však naštěstí neselhali ani v něm. Podařilo se jim vybudovat až nečekaně výborný balanc pro různé skupiny čtenářů. Příběh, byť s originální zápletkou (nejedná se o adaptaci již existujícího případu), je totiž jednou velkou poctou původnímu dílu Arthura C. Doyla.
Se silně znatelným citem a zdařilostí vykreslují veškeré charakterové rysy postav a další prvky, jež jsou známé z klasických Sherlockových povídek a románů, což ocení hlavně dlouholetí fanoušci. Nechybí ani pestrost lokalit, ve kterých se setkáme se všemi složkami, které by takový správný holmesovský příběh měl mít: fascinující (avšak odůvodněné) dedukce, ohledávání místa činu a nalézání stop, výslechy osob, infiltrace do prostředí v kostýmu, … Pomrknutím na skalní fanoušky je poté i nenásilné zakomponování ikonického Sherlockova outfitu s čepicí s dvěma kšilty a fajfkou.
Na druhou stranu se autoři nespoléhají pouze na klasické prvky a vyprávění dodávají ten správný současný nádech, kterým zaujmou také fanoušky moderních televizních/filmových adaptací. Během vyšetřování tak není nouze o akci formou pěstních soubojů, spád či postupně gradující velkolepost veškerého dění, jež má navíc přesah do reálného života. Nejlepší na tom všem je ale fakt, že jako si na své přijdou fanoušci klasického i moderního Sherlocka, tak se s tímto detektivem mohou v komiksu setkat čtenáři zcela poprvé a užít si jej naprosto stejnou měrou. Co nakonec ocení všechny skupiny, jež sdílejí nadšení pro detektivky obecně, je promyšlenost celého případu, za který by se nemusel stydět ani samotný Doyle.
Výtvarná stránka zážitek pouze umocňuje. Benoit Dahan vtiskl komiksu jedinečný styl, jenž by se pro období viktoriánské Anglie nemohl hodit více, a hravě si pohrává nejen s vyobrazením Sherlockova paláce myšlenek, ale například i rozvržením samotných panelů. Scenérie překypují všemožnými detaily (z nichž mnohé mohou čtenáři posloužit jako indicie) a jedinečnou hrou s barvami, díky kterým má každé prostředí svoji vlastní atmosféru. Jako třešnička na už tak perfektním dortu jsou interaktivní pasáže – pro rozluštění malé hádanky musí čtenář například otočit celou knihu vzhůru nohama, jindy zase nastavit danou stránku proti světlu. Jedná se o prvek, kterého je možné dosáhnout právě a jedině v komiksovém médiu, přesto tak běžný není. Vzhledem k umírněnému množství takových interakcí (neobjevují se na každé druhé straně) jsem naštěstí ani nepocítil, že by byly rušivé. Naopak čtení příjemně oživovaly. Menší množství interakcí zároveň autorům dovolilo přicházet stále s něčím novým. Kupředu mě tak neustále poháněla nejen zvědavost z příběhu, ale také mě zajímalo, jakou jedinečnou výtvarnou kreativitu ukrývají následující strany.
Je vůbec možné tomuto titulu něco vytknout? Jistě. Komiks je totiž po vypravěčské i výtvarné stránce natolik ambiciózní, že se v obojím občas trochu utápí. Informací je nejednou přespříliš a při nedostatečné pozornosti je snadné se v nich ztratit. Stejně jako v onom kreativním panelování, které se občas utrhne ze řetězu natolik, že rozluštit, v jakém pořadí se má číst, je detektivkou samo o sobě.
V takových případech má být nápomocná červená nit, jež se proplétá napříč celou knihou a znázorňuje tok Sherlockových myšlenek. Jenže v několika případech mi nepomohla ani ta a na stránce jsem „zabloudil“. Vlastně mi to přišlo docela příhodné – Sherlockovy myšlenkové procesy jsou natolik komplexní, že je s nimi obtížné udržet krok. A než o negativum se jedná spíše o menší zaskřípění, které na chvíli zbrzdilo svižnost mého čtení. I to nicméně svědčí o faktu, kolik toho má komiks po příběhové a výtvarné stránce k nabídnutí, přičemž vaše plně věnovaná pozornost nezůstane bez odměny.
V hlavě Sherlocka Holmese je ve výsledku perfektním dárkem nejen pro fanoušky fiktivního detektiva (a je jedno které jeho varianty), ale detektivní nadšence obecně. Cyrilu Lieronovi a Benoitu Dahanovi se povedlo na relativně malém množství stran odvyprávět promyšlený, komplexní a po mnoha směrech funkční příběh, jenž ctí Doylovu klasiku, ale zároveň se nespoléhá pouze na ni. Kreativní a jedinečný je samotný námět i jeho úchvatné výtvarné zpracování, díky kterému je z komiksového média vytěženo naprosté maximum. Nehledě na to, kolik toho máte s Holmesem (ne)načteno, neměl by tento komiksový vhled do jeho myšlenek chybět ve vaší knihovně.
