Někdy stačí jeden špatně načasovaný a namířený pohled a život se vám obrátí naruby. Své o tom ví protagonista druhého celovečerního snímku Michala Hogenauera. Jak navíc režisér minimalistickým thrillerem Noční klid dokazuje, i za málo peněz lze natočit kvalitní a v tuzemské kinematografii jedinečný počin.
S hlavním hrdinou (jenž je pro diváka známý pouze jako M.) se poprvé seznamujeme na letišti, během jeho zahraniční pracovní cesty. Právě zde dojde k události, která mu následně rozvrátí celý život. A přitom nešlo o nic víc než výměnu pohledů mezi M. a jiným cestujícím, který poněkud nelibě snášel bezpečnostní kontrolu. Tato výměna pohledů zajistila, že neznámý muž M. oslovil a jeho slova zasela do mysli hlavního hrdiny první zárodky paranoidních myšlenek. Po návratu do Prahy už stačilo několik málo incidentů, aby M. začal svému strachu zcela podléhat. Roztáčí se spirála událostí, během kterých si nebude ničím jistý protagonista ani divák a během kterých vyvstává zásadní otázka: je svět opravdu takový, jaký ho chceme vidět?
České kinematografii fandím a přestože se nejedná o četné množství, každý rok v ní lze nalézt nejeden povedený počin. Co za mě osobně ale dokáže tuzemské tvorbě často srazit její jinak nemalý potenciál, je neschopnost oprostit se od dialogů. Ty jsou pochopitelně důležité, ovšem jejich přemíra je ve filmové tvorbě spíše na škodu a zapomíná se tím na zlaté pravidlo „ukaž, nepopisuj“. Tímto neduhem trpěl i natolik ambiciózní projekt, jakým bylo loňské sci-fi Bod obnovy. Bylo to o paradoxnější, že měl snímek nemalý rozpočet a silně sázel na vizuální efekty… které ve finále zastínila hromada dialogů.
O to větší a milé překvapení pro mě představoval Noční klid, který jako jeden z mála českých snímků skutečně (a konečně) vypráví obrazem. Už jenom samotná zápletka stojí na tom, že si dva lidé vymění (zpočátku) beze slova pohledy. U hlavní postavy sice neznáme ani její jméno, přesto ji dokážeme téměř dokonale pochopit. Stačí pohled na interiér bytu M., technologie, kterými se obklopuje či jídlo, jež si obvykle objednává, a dojde nám, že se jedná o moderního člověka držícího krok s nejnovějšími (především zahraničními) trendy. A také že v poněkud zaseknuté Praze dokáže s lecčím narazit. Vykreslují-li tvůrci následnou a prohlubující se hrdinovu paranoiu, činí tak opět různorodě: skrze jeho jednání, změnu návyků či hercovu mimiku. Jen ne napřímo skrze dialogy. Obraz hraje podstatnou roli také ve volbě lokací, které jsou velice pestré, a od té zcela první až po poslední často mají i symbolický význam.
Snímek má na zdejší poměry až netradičně blízko k zahraniční artové tvorbě. Souvisí s tím také jeho závěr, který na první pohled může v divákovi vzbudit nejednu otázku a možná i nepochopení. Přesto po hlubším zamyšlení zapadá přesně do atmosféry, v níž se snímek po celou dobu nese. To, že se Noční klid přibližuje zahraniční kinematografii, je myšleno především co do řemeslné stránky. Naopak situace, do kterých se hrdina dostává, a lidé, s nimiž se setkává (konkrétně s jejich mentalitou), jsou typicky české. Za mě tak představuje ideální kombinaci: je zpracovaný nad běžnou tuzemskou úroveň, a současně zachovává výpovědní hodnotu o zdejším prostředí.
K ponuré a efektivní atmosféře, do které se tvůrcům povedlo nenásilně zakomponovat také menší detektivní prvky, zdařile dopomáhá hudební podkres. Třešničkou na dortu je stopáž, u níž si nikdo nenalhával, že by se vzhledem k ději musela natahovat na dvě hodiny. Snímek si bohatě vystačí se 78 minutami, čímž je v souladu s jeho celkovým vyzněním majícím blíž spíše k povídce.
Noční klid jistě nebude pro každého. Má (někdy možná až příliš) pomalé tempo a vyprávění zahrnuje několik symbolik – je nutné zaměřit se na různé detaily a být schopný interpretovat si věci sám. Máte-li takové prvky naopak rádi a baví vás budování hutné atmosféry, divácká nejistota či důraz na psychologii hlavního hrdiny, nemůžete se snímkem trefit vedle. Obzvláště v rámci domácí kinematografie se jedná o nadstandardní počin, a to i navzdory jeho nijak velkým ambicím. O to větší škoda, že film ve stínu nejnovějších blockbusterů většinu návštěvníků kina pravděpodobně mine.
