Režisérka Rose Glass uvádí do kin teprve svůj druhý filmový počin. Ačkoli uvádí – to je hodně jemně řečeno. Snímek Zatracená krvavá láska (v originálním znění Love Lies Bleeding) spíš rozrazí dveře kinosálu a po celou dobu vás jeho vizuálně podmanivý háv nenechá vydechnout.
Děj se odehrává v 80. letech 20. století v klasickém americkém zapadákově. Tedy někde uprostřed pouště, kde kojoti dávají dobrou noc. Do městečka právě dorazila okouzlující Jackie (Katy O’Brian), jež sní o vítězství v kulturistické soutěži v Las Vegas. Rozhodne se na ni trénovat v místním gymu, kde narazí na životem znuděnou Lou (Kristen Stewart). Mezi dívkami přeskočí jiskra a je z toho láska jako trám. Jackie si ve městě najde práci na střelnici, kterou vede otec Lou (v podání až démonického Eda Harrise). Lou pro změnu řeší problémy se svým švagrem (perfektně úlisný Dave Franco), kterého k smrti nenávidí a nejraději by se ho jednou provždy zbavila. Tím se spustí lavina zběsilé jízdy, která na sebe nabaluje další a další problémy. To ze snímku dělá neutěšenou, nepříjemnou, naturální, ale sakra zábavnou podívanou.
Film je zajímavý a uhrančivý zejména díky kameře, která jde ruku v ruce s perfektním zvukem. Nepříjemné pocity tak ve vás vyvolá i záběr na vaječný žloutek vyhozený do odpadkového koše. Nejlepší a zvláštně znepokojivé záběry jsou detaily na svalnaté tělo Jackie, kterému spolu s krví proudí v žilách i řada explicitně vpíchnutých steroidů. To vše doprovází výrazně naturální zvuky, které onen živočišný obraz dokreslují.
Případnou inspiraci bych hledal ve filmech mého oblíbeného dánského režiséra Nicolase Winding Refna. Ano, autora kultovního snímku Drive a dalších silně vizuálních počinů. Některé záběry se značně podobají těm, které se objevily ve snímku Jen bůh odpouští. Úvodní scéna se skvělou hudbou ve vás vyvolá silně hypnotický pocit, na jehož vlnách celý film krásně pluje. Na rozdíl od Drive jde ovšem svou vlastní cestou, a tak jsou syrové záběry na krev, zmrzačená těla a ostatní těžko stravitelné obrazy proměněny někdy do hororových a jindy zas do až téměř pohádkových sekvencí.
Dále je potřeba zmínit, že chemie mezi hlavními protagonistkami Jackie a Lou funguje takřka dokonale. Od samého začátku mezi nimi cítíte sexuální přitažlivost i samotnou lásku, která je naprosto uvěřitelná. Stejně tak jim zcela uvěříte potřebu pomáhat jedna druhé. Celkově je casting velice povedený. Svou uhrančivou roli (i přehnanou paruku) si náležitě užívá také Ed Harris. Jeho stoicky ďábelský klid a spalující pohled mu prostě od samého začátku žerete. Po celou dobu se filmu daří držet vaši pozornost (i když slabší povahy někdy mohou odvracet zrak) a vy s napětím čekáte, co dalšího se zase po*ere.
Zatracená krvavá láska je woke. Jenomže to, že jsou hlavní hrdinky lesbičky, se tu vůbec neřeší. V tomhle filmu se prostě holka zamiluje do holky; no a co, nedělejme z toho vědu.
Bohužel, velká výtka padá na hlavu celistvosti. Zatracená krvavá láska je perfektních 10/10 hvězd tak do poloviny stopáže. Pak se začíná film drolit a lehce rozpadat. Nabalování dalších a dalších problémů na hlavy obou hlavních hrdinek táhne celkovou atmosféru dolů. Což je škoda, protože na určitém druhu zkratkovitosti a jednoduchosti celý film stojí. Nejvíc to škodí postavě otce Lou, který zpočátku působí opravdu ďábelsky. Ale čím víc se o něm dozvídáme, tím víc se z něj stává „obyčejný“ záporák, což je škoda. Nevyřčené je totiž vždycky pro diváka tajemnější a zajímavější.
Samotný závěr pak představuje velké plus. V průběhu nemáte ani páru, jak to všechno může skončit. Jasně, pořád jde o Hollywood, takže jakási forma happyendu je nevyhnutelná. I tak jste ale napnutý jak žíly na tricepsu Jackie a fandíte oběma ženám až do samého konce. Kdyby si ale režisérka ještě jednu nebo dvě poslední scény odpustila, snímku by to prospělo a celkový pocit z filmu mohl v divákovi víc rezonovat.
Když se řekne woke, vždycky lehce nadzvednu obočí a přemýšlím o tématu jinak. Zatracená krvavá láska je woke. Ukazuje nám dvě silné homosexuální hrdinky. Jenomže to, že jsou lesbičky, se tu vůbec neřeší. Nesnaží se najít svou identitu, nepoukazuje se tu na žádný problém a co je nejdůležitější, nic z toho nepůsobí prvoplánově. V tomhle filmu se prostě holka zamiluje do holky; no a co, nedělejme z toho vědu. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, je všude – a někdy umí být i zatraceně krvavá.
