Co se stane, když nedokážeme odhadnout upřímnost vzájemné přitažlivosti, a přitom se naskytne možnost ji reálně otestovat? Herečtí kolegové Sandra a Daniel jsou si velmi blízcí, každý má však hranici vzájemné intimity nastavenou jinak. A právě tyto odlišně vytyčené pozice vedou k dramatické zápletce snímku Špatný herec.
V úvodu filmu sledujeme mladý pár jedoucí v autě. Již po pár minutách konverzace je jasné, že se nejedná o typickou milostnou dvojici. Jde o netradiční vztah mladé macechy a jejího nevlastního syna, pro které je hlavní překážkou společného štěstí její manžel. Vzápětí ale zjistíme, že toto vztahové drama se odehrává pouze na filmovém plátně. Děj snímku Špatný herec se totiž skládá z natáčení na filmových setech a „reálného“ života herců Sandry Navarro a Daniela Zavaly, které se navzájem prolínají.
Chemie mezi oběma herci zdánlivě funguje nejen při natáčení milostných scén, ale i v běžném životě. Toho si všímají další lidé na place a velmi nevhodně vyprovokují debatu o opravdovosti intimních scén. Jak by konečnému výsledku pomohlo, kdyby sexuální akt na kameru „zahráli“ se vším všudy? Byl by potom uvěřitelnější a přirozenější? Daniel je této debatě otevřený a dovede si tuto variantu představit. Sandra naopak trvá na herecké verzi; v neznalosti věcí příštích snad málo kategoricky.
Zásadní dramatický zlom přichází při natáčení inkriminované scény vášnivého sexu, ve které Daniel Sandru přímo před kamerou znásilní. Přesně, a přitom úsporně natočený kratičký moment, kdy režisér sleduje na monitoru dramatickou změnu ve tváři herečky v řádu setin sekundy a zastavuje natáčení, definuje celý zbytek filmu.
Sandra se hroutí a svěřuje se s tím, co se jí stalo, Daniel svou vinu popírá. Filmový štáb má překvapivou snahu věc spravedlivě vyřešit, současně se ale snaží zabránit skandálu. Od okamžiku znásilnění se díváme na herecký koncert úhlavní dvojice. Na jedné straně šok, ponížení a bolestivá ztráta důvěry ze strany Sandry a na druhé Danielovo nepochopení, snaha o porozumění i zčásti pochopitelná reakce na Sandřino nejasné chování v rámci aktu. Dokonale a realisticky natočená je scéna jejich konfrontačního dialogu, která přináší katarzi a nechává na samotném divákovi, aby si udělal názor na prožitou situaci a pochopil chování obou postav.
Režisér vnesl do děje mnoho aktuálních témat, jakými jsou covid, MeToo a síla sociálních médií, které upřednostňují rychlé soudy. Toto vše je filmu nutné přičíst jako pozitivní vklad, neubráním se ovšem dojmu, že znázorněné reakce účastníků MeToo (jakkoli natočené symbolicky) jsou nelogicky dlouhé a příliš na efekt. Citlivě pojatému komornímu snímku a jeho tempu ve finále výrazně ublížily. Vzdor této dramaturgické slabosti v poslední třetině filmu je vše odpuštěno v samém závěru, kterému dominuje Sandřin telefonát nabízející pochopení všech jejích reakcí a činů.
