Nový Star Wars seriál, který se (téměř) nijak nedotýká ságy rodiny Skywalkerů, rozděluje fanoušky na dva tábory. Jedni ho milují, druzí nenávidí. Jak už to ale bývá, pravda je někde uprostřed… Pozor, recenze může obsahovat malé i větší spoilery. Čtení následujících řádků je tedy jen na vlastní nebezpečí.
Pojďme si zcela otevřeně přiznat, že mám rád všechno, co se byť jen špičkou laserového meče dotkne Star Wars. Na filmech jsem vyrůstal, stejně jako celá moje generace a i ta před ní. Proto se vždycky těším na nový snímek nebo seriál – ať už animovaný, nebo hraný. Nyní se na scéně objevil nový přírůstek s názvem Acolyte (v českém překladu Akolytka), který zpracovává téma Hvězdných válek po svém. Otázkou ovšem zůstává, jestli tvůrci zvolili správnou cestu.
Osmidílná série je (poprvé) zasazená do období tzv. High Republic. Tedy asi sto let předtím, než se malý blonďatý chlapec jménem Anakin zeptá princezny Padmé, jestli je anděl (před první epizodou). Děj se točí kolem mladé, nezávislé dívky, která je obviněná z vraždy jedijské mistryně. Následně se ovšem ukáže, že za vším stojí její ďábelské dvojče. Vyřešení celého případu dostává za úkol mistr Sol. Jenže čím hlouběji se do vyšetřování noří, tím víc ho dohání jeho vlastní minulost. Seriál tak přichází s novým pohledem na Jedie – vrhá stín na neposkvrněné strážce pořádku a ukazuje nám, že i sebelepší úmysl může všechno zničit.
Na papíru to vypadá docela dobře, že? Nová éra, chybující Jedi, temná i světlá strana síly a vysoký rozpočet (stejný jako měl třeba Rod draka). Co by se tak probůh mohlo pokazit? Kupodivu je toho hodně…
Jako největší problém se jeví velice slabý scénář. Na jeho základě jsme svědky nespočtu prázdných frází, které vyplňují hloupé rozhovory. A nejen to, děj tu skáče ze strany na stranu jak tenisový míček při finále Wimbledonu. Ovšem nejhorší je podle mě vykreslení postav a jejich motivací. Celou dobu se nám Acolyte snaží ukázat, že se v minulosti stala strašná věc, za niž by všichni zainteresovaní měli pykat. Jenomže převyprávění událostí je natolik zmatečné a nejasné, že se divák chvílemi musí ptát, co tak špatného se vlastně stalo? Ukázkovým příkladem je třetí, retrospektivní díl, který se snaží celou situaci objasnit. Jsme tu svědky spousty, ale opravdu spousty nelogičností (vrcholem je kamenný chrám, který shoří po pádu olejové lampy na zem), přemíry tupých rozhovorů a dokonce i velmi slabého hereckého umu.
To nás přivádí k dalšímu problému. Herci. Obsazení přitom není slabé – setkáme se tu s hvězdou jihokorejského seriálu Squid Game Jeong-jae Leem, „Trinity“ Carrie-Anne Moss či Dafne Keen, mladou hvězdou z Wolverine: Logan. Herci a herečky, kteří jinak oplývají velkým talentem, tu až žalostně přehrávají (hlavně chudák Lee), a to se špatně odráží na jejich postavách. Kvůli podprůměrnému scénáři navíc nikdo nedostane prostor, aby si ho mohl divák oblíbit. Tudíž je vám vlastně docela jedno, co se s postavami stane. Nejlépe za mě obstál wookie Jedi Kalnacca (hraje ho Joonas Suotamo, který v novějších filmech ztvárnil legendárního Chewbacu), ale jen díky tomu, že mu není rozumět, když mluví.
Co se týče samotného vizuálu, je možnost se o éře High Republic něco dozvědět až žalostně nevyužitá. Příběh je totiž relativně komorní; týká se jen pár postav, které navštíví dva až tři světy. Je tedy úplně jedno, v jaké době se děj odehrává. Mohl by být kdykoliv a kdekoliv.
Alespoň to vypadá dobře ne? NE?! Bohužel, ani tady to necinkne. Jeden si až klade otázku, kam se poděly všechny ty miliony? Každý záběr, který není v otevřené krajině, vypadá těžce studiově a rozhodně tomu nepomáhají ani slabší kulisy. O kostýmech a make-upu škoda mluvit. Nejvíc to odnesla Dafne Keen, kterou zbavili obočí, přidali jí růžky a celkově ji připravili o mimiku. Ostatní postavy, které měly to štěstí a vyhnuly se přehnanému make-upu, tu pobíhají v barevných, vyžehlených a lesklých hábitech a celkově působí jednoduše směšně.
Je tu ale ještě jedna věc, o které bych rád mluvil: zavděčit se fanouškům Star Wars je těžké. Chtějí dospělou podívanou, dostanou tedy výtečný seriál Andor. Začnou remcat, že je tam málo soubojů s meči a že to není Star Wars. Dostanou tedy víc soubojů a vadí jim, že je to dětinské. Potěšit fanoušky znamená jediné – pořád recyklovat to nejlepší z filmu, do zblbnutí. To je jediná možná cesta, jak jim udělat radost. Pokud se tak nestane a zkusí se něco nového, komunita se stává toxickou a následuje mnohdy opravdu přehnané házení špíny na vše, s čím nesouhlasí. Bohužel Acolyte nebyla výjimkou a stala se rovnou obětí review bombingu (záměrného snižování hodnocení). To je něco, co si žádné dílo, které je tvořeno s láskou, nezaslouží.
Velké části diváků vadil již od začátku woke přístup, se kterým byl seriál natočen. Musím přiznat, že i na mě to bylo až moc velké tlačení na pilu. Jistě, úcta a rovnoprávnost ke komukoliv je důležitá, ale opravdu se musí v sérii objevit rozhovor o tom, jaké pohlaví má jedna mimozemská bytost? Vždyť je to úplně jedno. Hlavní je, jak se chová a jak její přítomnost posouvá příběh.
Stejným problémem za mě bylo i za každou cenu ukazovat, že ženské charaktery jsou silné a že feminismus tu má své místo. Proti tomu žádná, ale například předchozí seriál Ahsoka to uměl podat tak, že se nad tím nikdo nepozastavoval a divákovi to přišlo úplně přirozené. Vždyť v celém světě Star Wars jsou od samotného začátku silné ženské postavy a neslouží jen jako dívky v nesnázích. Naopak, ony samotné jsou ty, které hýbou příběhem.
O Acolyte by se dalo psát dlouho. Seriál by se dal rozebírat do posledního detailu. Diváka nutí přemýšlet o nevyřčeném (a že tam toho je opravdu hodně), ale je otázkou, jestli to za pár dní bude ještě někoho zajímat. Silný námět se bohužel nesetkal s kvalitním scénářem, který potopil dobrou myšlenku a naservíroval divákovi zmatený, nevýrazný a bohužel i nezáživný seriál.
