Do kin se přiřítil závěrečný díl trilogie o nesourodé dvojici. Bývalý investigativní novinář Eddie a na něm parazitující bytost z jiného vesmíru známá jako Venom vyzvali diváky k poslednímu společnému tanci. Díkybohu, chce se říct. Třetí díl totiž navazuje na ty předchozí nejen příběhem, ale i brakovou podívanou, byť do jisté míry zábavnou.
Celá série o Venomovi je svým způsobem zvláštní. Vznikla pod hlavičkou Sony, jež s Marvelem jen spolupracuje. Podobných spojenectví vzniklo více, ale všechna skončila tragicky. Vzpomeňme například na nechvalně proslulého Morbiuse s Jaredem Letem. Kromě kritiků jej strhali i samotní diváci (obdobně skončila i obludná Madam Web), a tak na pokračování nikdy nedošlo. Venom je ale výjimka. I když se mu filmoví kritici vesměs vysmáli a snímek hodnotili jako průšvih, diváci si hlavní dvojici oblíbili natolik, že z rozpočtu okolo 250 milionů dolarů dokázal nakonec vydělat přes 855 milionů dolarů. Bylo tedy jasné, že u jednoho dílu nezůstane.
Eddieho příběh navazuje v okamžiku, kdy se dozvídá, že je obviněn z vraždy policisty (viz druhý díl Venom: Carnage). Vypraví se proto z Mexika do New Yorku, aby se pokusil celou věc objasnit. Jeho taktika je ovšem následující: „znám jednoho soudce, budeme ho vydírat, a tak očistíme svoje jméno“. K tomu jej nahání nadnárodní organizace, která všechny symbionty (jímž je i sám Venom) hledá pro následný tajný výzkum. A aby toho nebylo málo, jde našemu zabijáckému duu po krku i „šmejd“ z vesmíru, který se chce za každou cenu dostat z galaktického vězení, kam jej uvrhli sami symbionti. Klíčem k jeho svobodě přitom může být jedině speciální pouto hlavních aktérů.
Přiznejme si na rovinu, že Venom není nejostřejší tužka v penále superhrdinských filmů. Je neuvěřitelně blbý, naprosto předvídatelný a obsahuje tolik filmových klišé a nelogických odboček, až si divák klepe na čelo a vrtí se v kině trapností. Venoma byste si mohli oblíbit jedině, pokud byste v životě neviděli jediný superhrdinský snímek a film si pustili kolem roku 1998. V dnešní době ale jeho naivita a jednoduchost zasluhuje jen lehké pousmání a varovně zvednuté obočí. Co se ale Venomovi nedá upřít, že umí být i setsakra zábavný (tedy vyjma totálně debilního druhého dílu). Tom Hardy se se svým parazitem / kamarádem kočkuje, dohaduje a někdy se i vzájemně doplňují.
Třetí díl, který završuje Eddieho a Venomovu společnou cestu, je trochu jiný. Hlavní hrdinové, kteří spolu tráví něco málo přes rok, bilancují vzájemný vztah, vzpomínají na minulost a mluví o budoucnosti, která je čeká. Kromě toho se dočkáme zábavných a poměrně silných momentů, jakým je například scéna v dodávce, kdy si čtyřčlenná rodina zvesela zpívá Space Oddity od Davida Bowieho. Jenže vzápětí je zničena taneční (ano, taneční) scénou, která je vrcholně trapná a ničí předchozí feel good moment. Takových okamžiků, kdy je dobrý nápad obratem zničen špatnou scénou nebo hloupými dialogy, je ve filmu bohužel celkem dost. Na plytkost scénáře Venom vždy trpěl. Kromě jednoduchého děje, ve kterém jsou Eddie a Vemon sami o sobě McGuffinem celého příběhu, se tu navíc všechno donekonečna opakuje a vysvětluje, zřejmě aby bylo i těm úplně vzadu jasné, o co tu jde.
Venoma byste si mohli oblíbit jedině, pokud byste v životě neviděli jediný superhrdinský snímek a film si pustili kolem roku 1998.
Prázdné dialogy doplňují stejně prázdní vedlejší postavy. V roli vědkyně a expertky na symbionty se objeví oblíbená Juno Temple. Její postava však nemá žádný background a jediné, co se o ní dozvíme, je, že do jejího bratra uhodil blesk. Jejím protikladem je klasický stereotypní generál (či jiná vysoká šarže) v podání Chiwetela Ejiofora. Rozkazy dostává „seshora“, od šéfa tajné organizace, aniž by tvůrci měli snahu vysvětlit, kdo to je a o co se snaží. Tito dva diváka provází nudnějšími vysvětlovacími pasážemi filmu a nakonec se ukáže, že ve filmu jsou tyto postavy jen proto, aby zmáčkly tlačítko nebo se proměnily v kick-ass mlátičku s alieními schopnostmi. Že by vám ale byť jen na okamžik na některé z vedlejších postav záleželo, se říct nedá. Divák ostatně nemá sebemenší šanci vytvořit si k nim jakékoli pouto.
Největším tahounem filmu tak zůstává Tom Hardy, přestože si myslím, že se jinak jedná o jeho nejslabší roli. Postavu Eddieho Brooka si evidentně užívá a spolu s Venomem (kterého mluví také Hardy) se prohláškuje celým filmem (rozhodně ale ne tak dobře jako Deadpool) a společně zdolají veškeré překážky, které jim stojí v cestě. Samozřejmě jim jde hlavně o záchranu Země a možná i dalších planet, kterým hrozí hlavní záporák totální destrukcí. Problém je v tom, že se padouch na plátně objeví do pěti minut po začátku a poté už ho divák v podstatě neuvidí (leda v potitulkové scéně, mrk mrk). Dělat snímek o superhrdinech a nemít silného záporného hrdinu je hodně odvážné, dokonce bych řekl až hloupé.
I přes všechny zmíněné chyby, kterým třetí Venom oplývá, mě dokázal chvílemi pobavit. Dokonce jsem si při sledování vzpomněl na mistra všech výbuchů Rolanda Emmericha a jeho kultovní Den nezávislosti. I zde se objeví rodinka z lidu, nelítostný voják, vědkyně a ufouni všech druhů a tvarů. A i zde je to úplně blbé a plné patosu. Ale divák se baví, užívá si bojové scény i docela povedené efekty a další momenty, které dokážou během 109 minut docela dobře zabavit.
Musíte pouze přistoupit na režisérovu hru a vrátit se o dvě a půl dekády v čase, kdy jste s otevřenou pusou sledovali, jak Tom Hardy s obličejem napůl zakrytým symbiontem říká: „We are Venom“. Víckrát než jednou se na to ale přesto dívat nedá. A kdo hledá intelektuálnější výzvy, nechť se tomuto filmu raději vyhne.
