Muzikálový snímek, jehož předlohou je úspěšná divadelní hra uváděná na americké Broadwayi, se stal v zámoří – a vlastně po celém světě – fenoménem. Nyní se filmová podoba muzikálu dostala i do tuzemských kin a sklízí poměrně kladné ohlasy. Dokáže ale Čarodějka (v originále Wicked) publiku skutečně učarovat?
Také divadelní muzikál je adaptací, a to knihy Wicked: život a doba Zlé čarodějnice ze západu od Gregoryho Maguira. Nyní se přesouvá z jeviště na stříbrná plátna, což doprovází značná pozornost podpořená tučnou marketingovou kampaní. Plakáty, reklamy a trailery, které jste mohli zahlédnout kdykoli jste otevřeli internet, slibovaly událost roku. A co víc, ve filmových kuloárech se šušká o nominaci Ariany Grande na Oscara. Ne, není to výmysl. Je to dokonce docela pravděpodobná možnost, ale o tom později.
Nejdřív si řekněme, o čem Čarodějka vůbec je. Příběh nám prozradí, jak se Zlá čarodějnice ze západu stala zlou. Mimochodem, pokud nevíte, koho si pod Zlou čarodějnicí vybavit, pak vězte, že se jedná o tu zelenou paní, s níž bojovala malá Dorotka v Čaroději ze země Oz. Děj tedy začíná právě ve chvíli, kdy Dorotka přemůže Zlou čarodějnici tak, že ji polije vodou z vědra, a vydává se do Smaragdového města za mocným čarodějem.
Těžko říct, zda se Wicked stane vánoční pohádkovou klasikou, na kterou se budou děti každý rok těšit. Přesto musím uznat, že jsem dostal víc, než jsem čekal.
Role vypravěče se ujala Hodná čarodějka Glinda, kterou s Elphabou (pravé jméno Zlé čarodějnice) pojí společná minulost. Obě totiž studovaly na Šizu, škole pro talentované žáky. Jenže zelená barva kůže dělá z Elphaby (role se zhostila Cynthia Erivo) společenského vyvrhele a outsidera, kvůli čemuž se cítí osamocená a nechtěná. Na rozdíl od překrásné a všemi obletované Glindy, již ztvárnila populární zpěvačka Ariana Grande. Glinda má tak vše, o čem si neoblíbená Elphaba může nechat jenom zdát. Shodou okolností se jejich životy zkříží v podobě společného ubytování a jejich vztah postupně přeroste do velkého přátelství. Cosi nekalého se ale děje v říši Oz, a tak oběma dívkám nezbývá než požádat o pomoc toho nejpovolanějšího – mocného a milovaného čaroděje.
Nejprve bych měl zmínit, že snímek jsem zhlédl na novinářské projekci v českém dabingu, včetně přezpívaných písní. Ty pravděpodobně budou v originále znít lépe, i když ani v angličtině nejspíše nedosahují nejvyšších hudebních pater. Jejich české verze však působí – jemně řečeno – lacině a vinou dabingu i doslova nesrozumitelně. V určité části slova splývají s hudbou, a divák tak nemá šanci zachytit, co se v dané sloce zrovna zpívá. Osobně mi také vadilo, že písně, ač choreograficky nápadité, jsou i na muzikál zbytečně dlouhé. Stopáž s ohledem na natahované songy činí přes dvě a půl hodiny a to se prosím jedná o první ze dvou dílů.
Zejména dospělí diváci se tak určitě neubrání letmému podívání na hodinky, byť jinak se na Wicked dívá docela příjemně. Musíte se jen oprostit od prvotního dojmu, kdy film vypadá jako jeden velký digitální chaos s postavami všech možných ras, orientací, postižení i odstínů kůže, aby předal poselství, že každý je ve své podstatě krásný. Příběh ale dokáže jít i do hloubky a dotknout se vážnějších témat jako segregace nebo absolutní moc. To se názorně ukazuje na zvířatech, která jsou v zemi Oz plnohodnotnými obyvateli, kteří vyučují na školách, přednáší poezii či dělají jiné tvůrčí i praktické práce. To se postupem filmu mění – povšimněte si, že mezi těmi všemi studujícími třicátníky (protože mladší herci by asi nic takového přeci nezvládli zahrát…) nejsou žádná zvířata a ani z řad učitelů to není kdovíjaké terno. Holt Oz není tak „sluníčkovej“ svět jak by se mohlo zdát. Kromě toho se dočkáme i klasických dojemných momentů, a to tak silných, že i mně – starému, leč citlivému cynikovi – se v jednu chvíli začaly potit oči. A nejen to, místy je film dokonce i vtipný a umí si udělat legraci sám ze sebe.
Tímto se konečně dostáváme k Arianě Grande, která svou hereckou kolegyni Cynthii Erivo lehce zastínila. Nelze říct, že by Erivo nepředvedla dobrý herecký výkon, jen její herectví není tak osobité jako Grande. Oproti stoicky klidné, uvěřitelné a velmi lidské Erivo tu Grande naschvál přehrává, je teatrální a působí až neuvěřitelně naivně a otravně, což jí žerete až do samého konce. Už jen to, jak pohazuje vlasy, nejspíš vejde do filmových dějin. Otázkou samozřejmě je, zda to bude na nominaci na Oscara stačit. Pravda je, že podobné „potrhlé“ role se hrají lépe než ty vážné, a Ariana Grande ze sebe vytřískala maximum. Ale jestli přesvědčila i Akademii filmového umění a věd, se ukáže až v lednu.
Na závěr je třeba zmínit i postavu Čaroděje, kterého si střihnul miláček davu Jeff Goldblum. Více prostoru dostane nejspíš až ve druhém díle, ale i zde rozhodně zaujme, přestože hraje stejným stylem jako vždy. O něco více prostoru dostala Michel Yeong v roli ředitelky čarodějné školy. Její herectví tu ale rozhodně nedosahuje kvalit ze snímku Všechno, všude, najednou, a to jednoduše proto, že zde nemá moc co hrát.
Těžko říct, zda se Wicked stane vánoční pohádkovou klasikou, na kterou se budou děti každý rok těšit. Přesto musím uznat, že jsem dostal víc, než jsem čekal. Pokud máte doma ratolesti, které rády zpívají a milují barvy, určitě je na film vezměte. Bude se jim líbit. I když to český dabing shazuje o pár procent dolů – i když Natálie Grossová hraje Glindu v české verzi muzikálu, Ariana Grande to není.
