Architektura českého národního pavilonu, který se 13. dubna 2025 otevřel veřejnosti na Světové výstavě EXPO 2025 v Ósace, odráží myšlenku životní energie a neustálého rozvoje. Autorem návrhu je studio Apropos Architects, které pracuje s motivem spirály. Návštěvníci pavilonu procházejí 260 metrů dlouhou cestou, která se vine kolem objektu a postupně stoupá vzhůru přes čtyři patra až se vynoří na vyhlídkové střeše. Tento dynamický pohyb symbolizuje nejen plynutí času a rozvoj jedince, ale i osobní a společenský růst.
Do Ósaky se všeobecná světová výstavy EXPO 2025 vrací po 55 letech a studio Apropos Architects transparentním domem se skleněnou spirálou citlivě odkazuje na český pavilon v Japonsku z roku 1970. Pavilon, umístěný na významné křižovatce pobřežní promenády a hlavního bulváru, je sám o sobě architektonickým exponátem. Upoutává pozornost svou siluetou, která se směrem vzhůru rozšiřuje a zdánlivě odporuje zemské gravitaci, a průhlednou skleněnou fasádou. Tato fasáda, tvořená tabulovým uměleckým sklem, nejen odkazuje na bohatou tradici českého sklářství, ale zároveň vytváří výstavní prostor. Díky proměnlivému dennímu světlu se atmosféra interiéru neustále mění, čímž dodává expozici dynamiku a stává se vizuálním zážitkem.
Architektura pavilonu podněcuje k pohybu vzhůru a fyzické aktivitě, zatímco expozice inspiruje k duševnímu zamyšlení. Dohromady tak vytvářejí prostor, který propojuje pohyb těla i mysli. Na multimediální instalaci uvnitř galerijní cesty se podíleli renomovaní čeští umělci. Výstava začíná monumentálním křišťálovým sousoším Stromy rostou do nebe od Ronyho Plesla. Hlavním vizuálním prvkem je kresebně-malířský narativ Jakuba Matušky aka Maskera, který se táhne po celém obvodu pavilonu. Jeho více než 200 metrů dlouhá kompozice se metaforicky roztáčí do spirály jako odraz lidského úsilí. Působivý audiovizuální zážitek umocňuje multimediální instalace od Lunchmeat Studia, která propojuje celý prostor. Cesta, spojující historické dědictví s inovativním uměním, zahrnuje také bronzovou sochu Akt na skále od Alfonse Muchy a fascinující skleněnou instalaci Herbarium od firmy Lasvit. Vystavuje se také v nikách uvnitř tubusu.
Na samotném vrcholu, dvanáct metrů nad zemí, končí trasa prostornou vyhlídkovou terasu. Odtud se otevírá nejen panorama klidného moře, ale také úchvatný pohled skrz prosklený světlík přímo dolů do auditoria. Poslední kapitolu expozice a pomyslné cesty návštěvníka pavilonem tvoří schodiště z vyhlídky zpět dolů na zem. Je zasazeno do dutiny zdvojených stěn válce, které vedou do přízemí s restaurací, kde si lidé mohou vychutnat českou gastronomii.
