Jednou za čas se objeví snímek, o kterém nic moc nevíte. Maximálně jste zhlédli pár záběrů z traileru. O to víc vás překvapí, když si u filmu poklepáváte do rytmu i u irského dupáku. Přesně to se mi stalo s novinkou Hříšníci a hned zkraje vám dám jednu radu: zajděte si na to do kina! Proč? Nebojte, hned vám to povím.
Pod akčním thrillerem Hříšníci je podepsaný Ryan Coogler. Sympatický mladík, který má na svědomí dvě marvelovky o Black Pantherovi. Mimoto rozjel novou trilogii Creed, jež vypráví o synovi Apolla Creeda, věčného rivala i přítele legendárního milánského hřebce Rockyho. Teď se vytasil se svou doposud nejsilnější kartou – snímkem Hříšníci (Sinners), ke kterému napsal i scénář.
Poměrně zbytečný hlas vypravěčky v úvodu sděluje, že se v různých kulturách objevují hudebníci, kteří dokážou hrát na svůj nástroj tak dobře, že tím vyvolají duchy z minulosti. Ti poté chrání okolí a naplňují jej dobrem. Jenže tito talentovaní lidé, kteří za to umí pořádně vzít, samozřejmě přitahují i zlo… Základní premisu bychom měli, příběh se může rozehrát.
Amerika, doba před druhou světovou válkou. Dvojčata Smoke a Stack se vrací z Chicaga do rodného městečka. Drsní nelítostní hejsci, kteří v každém vzbuzují úctu (v dvojroli je hraje perfektně Michael B. Jordan), ze všeho nejdříve koupí dům, v němž se kdysi zpracovávalo dřevo. Mají v plánu jej předělat na hospodu plnou hudby, tance a toho nejlepšího alkoholu. S otevřením jim pomáhá i jejich bratranec Sammie (vycházející herecká i hudební hvězda Miles Caton), talentovaný hudebník a syn pastora. Všechno jde podle plánu – večer je v plném proudu a každý si užívá. Ovšem jen do doby, než se jim na prahu hospody objeví samo zlo. Trojice usměvavých hudebníků touží po tom být vpuštěna dovnitř – sami bez pozvání totiž vejít nemohou. Tušíte správně, jde o upíry.
V tuhle chvíli vás nejspíš napadne, že zápletka je jako z béčkového filmu. A já bych vám jen přitakal, protože ano, zní to lacině. Jenže všichni bychom se obrovsky mýlili. Hříšníci mají perfektní cit pro kompozici patrnou v každém záběru, chytré dialogy plné jižanského akcentu i výbornou hudbu. Snímek je hříšný každým coulem – sprostý, drzý, upocený a neuvěřitelně rytmický.
Snímek by bylo možné rozdělit na dvě části. Zatímco první by z fleku mohla být dobrým startem klasické gangsterky, druhá se mění v survivor horor v nejryzejším podání. Ve chvíli, kdy se první polovina přelévá do té druhé, si říkáte, jestli to přeci jen není celé trochu laciné. Vždyť přípravu zbraní v uzavřeném baráku jsme přeci viděli už milionkrát. Jenže pak se zpovzdálí začne linout libozvučná irská píseň Rocky Road tu Dublin, kterou zpívá Jack O’Connell (známý z povedeného seriálu o vzniku SAS Rogue Heroes, ve kterém hraje šíleného velitele jednotky Paddyho Maynea). V Sinners předvádí svůj další skvěle děsivý výkon.
Největším kladem tohoto filmu (kromě povedeného obsazení v čele se skvělými Michaelem B. Jordanem, Hailee Sainfieldem a Delroyem Lindem) je sebevědomí, s nímž divákovi servíruje originální nápady a atmosféru, jakou jsem u filmu už dlouho nezažil. Pravda, místy trochu skřípe scénář (respektive je chvílemi až příliš jednoduchý), ale pojetí snímku a to, jakým způsobem pracuje s docela obyčejnou zápletkou – upíři napadnou bar –, ho pozvedá na jinou úroveň.
Hříšníci jsou velkým překvapením po všech stránkách. Ostatně, málokterý snímek vás donutí po návštěvě kina hledat, kdy bude soundtrack dostupný také na vinylu.
Zásadní roli tu hraje hudba. Nejenže dotváří atmosféru, je i hlavním tématem. Řeší se zde přístup k ní, její podstata a hlavně její síla. Všechno vyvrcholí scénou, která je v podstatě hudebním pornem. Mísí se v ní živočišnost, upocenost, sex, emoce a vlastně všechno, co vás přiková k sedačce. Nebo naopak donutí se zvednout a tančit. Tenhle obraz graduje i tím, že propojuje současnost s minulostí, různorodé kultury i děs, který brzy přijde. Všechno zmíněné se přitom vejde do pětiminutové sekvence – a to už něco znamená.
Hříšníci jsou velkým překvapením po všech stránkách. Film, který kombinuje žánr jižanské gangsterky a survivor hororu, je prošpikovaný výtečnou hudbou. Tu doplňuje stejně kvalitní kamera a celková stylizace. Rozhodně doporučuju film zhlédnout na velkém plátně a pořádně nahlas, protože tohle za těch 250 korun (plus popcorn, samozřejmě) rozhodně stojí. Nemilosrdný tanec s ďáblem se Cooglerovi povedl a nedělá mi problém odpustit mu místy banálnější scénář i potitulkovou scénu, která celkový dojem trošičku kazí. Málokterý snímek vás ale donutí po návštěvě kina hledat, kdy bude soundtrack dostupný také na vinylu.
