Nabruste si šípy, vystavte vysoké zdi. Nemrtví se znovu probouzí k životu a mají hlad. Hlad, který nikdy neskončí… a to ani 28 let poté. Režisér Danny Boyle se vrací k příběhu, s nímž poprvé upoutal diváky v roce 2002.
Před třiadvaceti lety spatřil světlo světa osobitý britský horor 28 dní poté s Cillianem Murphym v hlavní roli. Zombie žánr zažíval v té době svou renesanci a tento přírůstek do světa nemrtvých se trefil do vkusu mnohých fanoušků žánru. Pět let nato se objevilo pokračování 28 týdnů poté. Ani přes geniální úvodní scénu ale film nedokázal mít takový tah na branku jako první díl. A nyní tu máme po dlouhé době vysněné pokračování, které si opět vzala na starost svérázná režisérská legenda Danny Boyle (Trainspotting), autor prvního dílu. A i tentokrát mu se snímkem pomáhal renomovaný scénárista Alex Garland (Občanská válka). Mimochodem, je skvělé, že Boyle spojil síly právě s Garlandem, neboť 28 dní poté bylo pro Garlanda prvním celovečerním filmem, pro který psal scénář.
Danny je hračička. Dívá se na věci hoodně jinou optikou a díky tomu by se dalo říci, že mění jakýkoliv žánr, do kterého se pustí. Ze sci-fi Sunshine udělal filozofický spektákl, survivor snímek 127 hodin zase proměnil ve skvělý vizuální thriller o touze přežít. A stejně tak tomu je i nyní u zombie hororu 28 let poté. I když se o novější přístup snažili mnozí (třeba Snyder se svou strašnou Armádou mrtvých), ne pokaždé je návštěva světa nemrtvých povedená. Teď ale zpět k poslednímu přírůstku ze sekce nekonečného strachu z nákazy.
Od doby, kdy byla omylem do světa vypuštěna tajná biologická zbraň, která mění lidi v zuřivé bestie, uplynulo již 28 let. Na rozdíl od kontinentální Evropy, která dokázala zákeřnou nákazu zcela vymýtit, je Velká Británie pod neprůstřelnou karanténou aneb Lads, it’s on you. Život na ostrovech se změnil a tamní civilizace se vrátila zpátky do temného středověku. Elektřiny je pomálu, mnohdy není vůbec. Palné zbraně museli přeživší vyměnit za luky a šípy. Lidé se snaží uživit různými způsoby. Stali se z nich lovci a sběrači a již od útlého věku jsou všem vštěpovány základy přežití a hlavně myšlenka, že komunita je nadevše. Jednoho dne se ale i ti mladší budou muset podívat za hranice ostrova a naučit se, co to opravdu znamená přežít. Příběh tak začíná v okamžiku, kdy otec (Aaron Taylor-Johnson) bere svého dvanáctiletého syna (velmi talentovaný Alfie Williams) poprvé na nehostinnou pevninu.
Film začíná stejně silně, jako oba jeho předchůdci. Úvodní scéna musí být šokující, psychicky náročná s velkým dopadem. I kdybyste viděli stovky zombie filmů, tak věřím, že vás dostane. Ostatně celkový vizuál a pojetí snímku je na jedničku. Kdyby takhle odvážní byli tvůrci The Last of Us a nedrželi se skálopevně herní předlohy, mohlo jít o velký hit. (Bohužel druhá řada se moc nepovedla, a tak se necháme překvapit, jak to dopadne se třetí a čtvrtou sezónou.)
Boylův film 28 let poté je dokonalou ukázkou toho, jak vystavět divákovo napětí i nadšení už od prvních minut. Kombinace válečných dokumentů, sestříhaných proslovů, prostřihů na primitivní chování „zombie“ a učení ostrovních dětí, jak přežít, dosahuje hranic geniality a jde o nejsilnější části filmu. Střih a kamera tu mají hlavní slovo. Pokud dojde k zasažení monstra šípem, kamera se vyosí. Díky střihu pak působí zásah více dynamicky a neokoukaně.
Takovýchto maličkostí nabízí film celou řadu a je radost sledovat, jak nápaditě jsou různorodé scény natočeny. Tedy alespoň v první polovině. Druhá poněkud ztrácí tempo a bohužel se mění na klasičtější postapo. Neupadá tak jen skvěle budovaný styl, ale i příběh. Snímek se posouvá na více na filozofickou rovinu, hlavně ve scénách s Ralphem Finnesem, které odkazují na známou fotografii mohyly kostí bizonů při kolonizování Ameriky. Ani tady nelze zapomenout na smrt, která je všudypřítomná.
Žádný z dílů série se nestal nejlepším zombie snímkem, co kdy vzniknul, neboť takové ambice nikdy neměl. Místo toho se autoři snažili vytvořit originální pohled na survivor horory ze světa nemrtvých či infikovaných, a to se jim docela daří.
Jak už jsem zmiňoval, každý díl má silnou úvodní scénu. Co jsem ale zatím neřekl, že stejně tak má každý nějaký fuck up moment, u kterého si říkáte „proboha proč?“ Nerad bych cokoliv prozrazoval, ale v okamžiku, kdy se na scéně objeví těhotná zombie nebo můj nový herecký oblíbenec Jack O’Connell, divák nevěřícně kroutí hlavou. Dochází tak k ještě větší propasti mezi oběma polovinami snímku – ta první je originální a nápaditá, kdežto ta druhá se táhne, je plná zbytečných scén a nudného looku. Navíc si 28 let poté v závěru hodně podivně otevírá vrátka k dalšímu pokračování, které by mělo přijít do kin už zkraje příštího roku.
28 let poté mě vlastně nezklamalo. Žádný z dílů série se nestal nejlepším zombie snímkem, co kdy vzniknul, neboť takové ambice nikdy neměl. Místo toho se autoři snažili vytvořit originální pohled na survivor horory ze světa nemrtvých či infikovaných, a to se jim docela daří. Po výborném začátku se však z 28 let poté ve druhé polovině vytrácí originalita i vizuální poutavost a mění se do filozofické nudy. Ke konci se zase trochu zvedne, ale finále mění pravidla takovým způsobem, že si mnozí budou klepat na čelo. Dannymu Boyleovi se ale musí nechat jedno – spolu s Garlandem vás buď nalákají na pokračování, nebo svět dnů, týdnů i roků nadobro opustíte.
